Kočky vs. psi - kdo je chytřejší, oddanější a který mazlíček se hodí právě k vám?

Stačí položit jednoduchou otázku: pes, nebo kočka?

Během několika minut se rozjede debata plná emocí, osobních zkušeností i přesvědčení, že právě ten „můj“ mazlíček je nejlepší. Věda nám však nabízí střízlivější pohled. Podle odborníků totiž nedává příliš smysl ptát se, které zvíře je chytřejší. Mnohem správnější otázka zní: V čem je chytřejší?

Pes provází člověka nejméně patnáct tisíc let. Během této doby se naučil něco, co umí jen málokteré zvíře – velmi dobře rozumět lidskému chování.

Dokáže sledovat pohled člověka, reagovat na ukázání prstem, učit se desítky povelů a spolupracovat s lidmi při lovu, záchranných akcích nebo asistenci zdravotně postiženým.

Právě sociální inteligence je oblastí, ve které psi dlouhodobě vynikají. Ochotně spolupracují, snadno se učí a vytvářejí velmi silné vazby se svými lidmi.

Není náhodou, že právě psi pomáhají jako vodicí, záchranářští nebo canisterapeutičtí psi. Jejich schopnost pracovat s člověkem je výjimečná.

Kočky mají pověst samostatných samotářů, kteří člověka tolerují hlavně proto, že plní misku. Ve skutečnosti je jejich chování mnohem složitější.

Výzkumy ukazují, že poznají své jméno, rozlišují hlas svého majitele a vytvářejí si s lidmi pevné citové vazby. Jen je dávají najevo jiným způsobem než psi.

Kočka nebude bezmyšlenkovitě plnit každý povel. Ne proto, že by byla méně inteligentní, ale protože její evoluce nevyžadovala spolupráci ve smečce.

Její síla spočívá v nezávislosti, ve schopnosti řešit problémy a ve výborné prostorové orientaci. Tam, kde pes čeká na pokyn, kočka často hledá vlastní cestu.

Odpověď možná zklame oba tábory. Žádný jednoznačný vítěz neexistuje. Behavioristé přirovnávají srovnávání psů a koček k otázce, jestli je lepší kladivo nebo šroubovák. Záleží na tom, co od nich očekáváme.

Psi vynikají ve spolupráci, učení a komunikaci s člověkem. Kočky zase excelují v samostatném rozhodování, lovu a řešení situací bez pomoci ostatních. Každý druh si během evoluce osvojil jiné dovednosti, protože čelil jiným výzvám.

Tady je rozdíl mnohem výraznější. Pes je společenské zvíře. Potřebuje pravidelné procházky, pohyb, výcvik a každodenní kontakt s lidmi. Dlouhé hodiny o samotě snáší jen obtížně.

Kočka bývá samostatnější. Pokud má dostatek podnětů, kvalitní prostředí a péči, zvládá kratší období samoty zpravidla lépe. To ale neznamená, že je bezúdržbová.

I kočky potřebují pozornost, hru, veterinární péči a kontakt se svým člověkem. Jen si o něj často řeknou po svém.

Pokud milujete aktivní život, výlety, sport nebo běhání, bude pro vás pes pravděpodobně ideálním společníkem.

Jestli naopak trávíte více času doma, oceníte klidnější tempo a chcete zvíře, které je samostatnější, může být lepší volbou kočka.

Ani jedno řešení ale není univerzálně správné.

Stejně důležitá jako druh je totiž povaha konkrétního zvířete. Někteří psi jsou klidnější než většina koček a některé kočky jsou natolik společenské, že svého majitele doprovázejí po bytě téměř na každém kroku.

Ve skutečnosti nejde ani tak o rozdíl mezi psy a kočkami jako spíše mezi lidmi. Pejskaři často oceňují aktivní životní styl, společné zážitky a bezprostřední oddanost. Kočičkáři zase obdivují nezávislost, klid a osobitost svých zvířecích společníků.

Oba tábory mají pravdu. Nejde o to, kdo je lepší, nýbrž o to, které zvíře lépe zapadne do vašeho života a životního stylu.

Možná i proto stále více domácností dochází ke stejnému závěru. Nemusíte si vybírat. Pes a kočka mohou pod jednou střechou vytvořit překvapivě sehranou dvojici – a jejich člověk získá to nejlepší z obou světů.

Zdroje a inspirace: