„Nejsem manipulátor a násilník, tak tě nepřitahuju?“ aneb proč ženy žijí v toxických vztazích

Jedna z nejrozšířenějších vztahových legend říká, že ženy přitahují ti ,,zlí hoši". Drzí, dominantní, bezohlední muži, kteří si jdou tvrdě za svým a neohlížejí se nalevo ani napravo. Oproti nim stojí „hodní kluci“ – empatičtí, pozorní, respektující – a ti prý pro ženy nejsou dostatečně přitažliví.

Jenže realita je složitější. Nejde o to, že by ženy toužily po grázlech. Ve skutečnosti velmi dobře vědí, jak krásné by bylo mít vedle sebe hodného, spolehlivého a respektujícího muže. Problém je jinde.

Zatímco grázl je drzý, neústupný a tlačí na pilu, hodný muž je opatrný. Respektuje hranice, čeká na signál, nechce obtěžovat. A právě v tom je ten paradox.

Drzí muži jdou přímo. Řeknou si o číslo. Ozvou se znovu. Přijdou blíž. Neřeší, jestli je to „vhodné“, prostě jednají. Hodní muži naopak často přemýšlejí až příliš: Nechci ji dostat do nepříjemné situace. Nechci se vnucovat. Co když o mě nestojí?

Výsledek? Zatímco hodný muž čeká, místo se zaplní. Ne proto, že by žena chtěla právě toho „zlého“, ale proto, že ten zlý byl drzejší, rychlejší, hlasitější a neústupnější. Ač bez respektu, bez ohleduplnosti a opravdového zájmu naplnit vztah rovnováhou.

Často se stává, že žena skončí ve vztahu, který si původně nevybrala vědomě. Byla uhnána. Zmanipulována. Postupně zaháčkována. A někdy i uvězněna – psychicky, ekonomicky, v horším případě těhotenstvím.

A zatímco se snaží hledat pozitiva na toxickém partnerovi, hodný muž mizí z dohledu. Ne proto, že by o ni nestál, ale proto, že respektuje její „obsazenost“. Netlačí. Nechce narušovat. Tiše ustoupí.

Ženy velmi často netuší, co se odehrává v mysli hodného muže. Vidí ho jako „příliš dokonalého“, „moc hodného“, „někoho, kdo by o ně určitě nestál“. A tak si řeknou: Musím být ráda za to, co mám.

Jenže hodný muž si mezitím myslí něco úplně jiného. Má strach. Nevěří si. Přesvědčil sám sebe, že není dost zajímavý, dost dravý, dost „muž“. A tak mlčí. A v tom tichu zůstává sám.

Nejde o to, aby se hodní muži změnili v manipulátory. Nejde o to, aby začali hrát hry, ponižovat nebo tlačit. Jde o jednu zásadní věc: vyjádřit se.

Říct ženě, že se jim líbí. Dát najevo zájem. Ukázat, že by si s ní dokázali představit život. Bez nátlaku, bez manipulace – ale jasně a srozumitelně.

Protože respekt neznamená neviditelnost. A slušnost neznamená mlčení.

Kolik žen by si zvolilo jinak, kdyby věděly, že ten tichý, hodný muž o ně skutečně stojí? Kolik šťastných manželství mohlo vzniknout, kdyby se hodní kluci nebáli otevřít pusu a ženy si dovolily uvěřit, že si zaslouží víc než jen „to menší zlo“?

Možná není problém v tom, že by hodní muži nebyli přitažliví. Možná jen příliš dlouho stáli stranou – a svět mezitím obsadili ti, kteří křičí nejhlasitěji.