Ohrožují černé díry naši planetu? Odborníci přišli s novým objevem

Na první pohled působí jako přízraky vesmíru. Neviditelné, tiché a neúprosné. Černé díry – kosmické objekty s gravitací tak silnou, že z nich neunikne ani světlo – jsou symbolem nepochopitelné moci a záhad, které lidstvo fascinují po desetiletí. A když se dvě z nich srazí, nastává jeden z nejdramatičtějších jevů v celém vesmíru.

Nedávno astronomové oznámili objev dosud největší srážky černých děr, označené jako GW231123. Výsledek? Sloučení objektů o hmotnostech zhruba sto a sto čtyřicet Sluncí, ze kterého vznikla jediná monstrózní černá díra o hmotnosti větší než 225 Sluncí. Z takové události se šíří gravitační vlny, které se dají zachytit i na Zemi.

Jde o objev přelomový, ale zároveň i záhadný. Podle dosavadních modelů by totiž takto masivní černé díry vzniknout neměly. Tato událost proto otevírá novou kapitolu v pochopení, jak černé díry vznikají, rostou a jak může vesmír fungovat za hranicemi našich představ.

Když se dvě černé díry přiblíží, začnou kolem sebe kroužit obrovskou rychlostí a jejich pohyb vytváří v časoprostoru gravitační vlny – jemné chvění, které se šíří napříč vesmírem. V okamžiku, kdy se srazí, vyzáří vlny s takovou energií, že by stačila k vypaření celé galaxie.

Tyto vlny se po miliardách let cesty dostávají až k Zemi. Detektory jako LIGO nebo Virgo dokážou zaznamenat nepatrné změny prostoru o velikosti menší než tisícina průměru protonu. Je to, jako byste z vzdálenosti Slunce zachytili pohyb atomu.

Z pohledu fyziky jde o jednu z nejpůsobivějších ukázek Einsteinovy teorie relativity. Když Albert Einstein před více než sto lety vyslovil myšlenku gravitačních vln, sám nevěřil, že by je lidstvo někdy dokázalo pozorovat. Dnes jsou však součástí každodenní vědecké praxe a otevírají dveře do temných hlubin kosmu.

Otázka, která se nabízí sama: může mít srážka dvou černých děr dopad na naši planetu? Může jejich energie „vychýlit časoprostor“ kolem nás, jak se někdy objevuje v senzacechtivých titulcích?

Podle vědců nikoli. Všechny známé srážky černých děr probíhají v nesmírných vzdálenostech – obvykle miliardy světelných let od nás. Když k nám dorazí gravitační vlna z takové události, je už natolik zeslabená, že ji mohou zachytit pouze nejcitlivější přístroje na světě.

Její vliv na Zemi je zcela zanedbatelný. Gravitační vlny sice způsobí mikroskopické změny rozměrů prostoru, ale tyto změny jsou tak malé, že je nezaznamená ani nejpřesnější lidské měření mimo specializované laboratoře. Jinými slovy: naše planeta je naprosto v bezpečí.

Občas se také objevují zprávy o „výbuších světla“ doprovázejících srážky černých děr. Jde však o hypotézy, nikoli o přímé pozorování. Pokud k takovému záblesku dojde, jde spíše o světelný odraz v okolním materiálu nebo o vlnu energie v galaktickém disku, nikoli o výbuch, který by ohrozil Zemi.

Přestože černé díry nejsou pro naši civilizaci hrozbou, představují jeden z nejzajímavějších fenoménů, které ve vesmíru známe. Každý nový objev nám přináší informace o jeho struktuře a o hranicích fyzikálních zákonů.

Nedávno vědci objevili i tzv. „druhogenerační“ černé díry – tedy objekty, které vznikly sloučením starších černých děr. To znamená, že některé z těchto kosmických obrů mohou mít původ ve více než jedné srážce. Vzniká tak jakýsi rodokmen vesmírných kolizí, který pomáhá pochopit evoluci galaxií.

Dalším lákadlem je možnost, že srážky černých děr mohou kromě gravitačních vln vytvářet i záblesky elektromagnetického záření – světlo, které bychom mohli skutečně vidět. Pokud se tato teorie potvrdí, stane se z ní revoluce v astronomii. Poprvé bychom totiž mohli sledovat černé díry nejen „poslechem“ jejich gravitačního chvění, ale i „zrakem“.

Černé díry jsou paradox vesmíru. Pohlcují vše kolem sebe – hmotu, světlo, energii – a přesto nám právě díky nim vesmír prozrazuje svá největší tajemství. Každá srážka, každý nový záznam gravitační vlny je zprávou z dálek, které nikdy nenavštívíme.

Je to zvláštní: objekty, které pohlcují vše, se staly zdrojem poznání. Díky nim víme, že vesmír není klidný a neměnný, ale neustále se proměňuje, dýchá a vlní. A byť se to děje v měřítkách, která přesahují lidskou představivost, jejich ozvěna k nám dorazí i po miliardách let.

Černé díry jsou fascinující, děsivé a přitom krásné. Každý jejich objev přináší nové otázky, ale také důkaz, že i v nejhlubší temnotě lze najít světlo poznání.

Země je před jejich silou v bezpečí, alespoň v rámci našich současných znalostí. A přesto právě jejich studium může jednou změnit vše, co si o vesmíru myslíme. Možná i proto nás nepřestávají přitahovat – jako by jejich gravitační síla působila nejen na hmotu, ale i na lidskou zvědavost.