Otcové vs. matky v roce 2025

V roce 2025 už obraz rodičovství v České republice neodpovídá jedné jednoduché šabloně. To, co dříve bývalo jasně rozdělené – matka jako pečovatelka, otec jako živitel – se proměňuje v mnohem složitější, flexibilní a vzájemně závislý model. Tato změna není pouhým módním trendem. Je projevem hluboké sociální, psychologické a ekonomické transformace, která ovlivňuje vztahy v rodině, identitu rodičů i vývoj dětí.

Napříč generacemi vidíme, že otcové jsou ochotnější aktivně vstupovat do péče, zatímco matky stále nesou tíhu značné části domácích povinností. Průzkumy ukazují, že ačkoliv otcové chtějí být více zapojení, matky stále zajišťují až 75 % chodu domácnosti.

Tento nerovnovážný podíl péče vytváří neviditelné břemeno – mentální zátěž, která často není vyvážena ani ekonomicky ani emocionálně.

Psychologové dlouho upozorňují na to, že otcové a matky přinášejí do života dítěte odlišné, ale vzájemně se doplňující modely chování. Matka poskytuje jistotu, citovou blízkost a strukturované prostředí. Otec nabízí jiný druh interakce – například fyzickou hru, výzvy a dynamiku, která podporuje motorický vývoj a kreativitu. Výzkum Lucie Pleškové o hře dětí do tří let toto potvrzuje: otec i matka se při hře chovají odlišně, a přítomnost obou modelů je pro dítě pozitivní.

Tato komplementarita je klíčová. Dítě díky ní pozná rozdílné způsoby reagování, řešení konfliktu, ale i projevování lásky a hranic. To mu umožňuje formovat vlastní osobnost v bohatší a odolnější.

I přes rostoucí angažovanost otců zůstává zátěž domácích úkolů a organizace převážně na matkách. Studie odhalují, že matky pociťují větší kognitivní a emocionální odpovědnost za rodinu, než jak ji otcové vnímají. Tento jev je často označován jako mentální zátěž („mental load“) – neviditelná práce plánování, koordinace a řešení každodenních rodinných potřeb.

Nové akademické práce dokonce kvantifikují tento rozdíl a ukazují, že ženy zažívají vyšší emocionální únavu a odpovědnost, kterou jejich partneři často podceňují.

Tyto nerovnosti mají psychologický dopad – přetížení jedné strany rodiny může vést k frustraci, konfliktům, ale i pocitu viny na obou stranách: matka, která musí neustále usilovat o rovnováhu, a otec, který možná cítí, že jeho snaha nestačí, nebo naopak, že je z jeho přínosu dostatečně oceněno.

Rok 2025 přinesl českým otcům možnost čerpat 14 dní otcovské dovolené s dávkou ve výši 70 % denního vyměřovacího základu. Tento krok dává otcům formální prostor pro aktivní zapojení v prvních týdnech života dítěte.

Přesto je čerpání otcovské stále omezeno – například je podmíněno účastí na nemocenském pojištění. Navíc výzkumy ukazují, že ačkoliv by více než polovina otců měla zájem čerpat rodičovskou dovolenou, finanční náklady pro rodinu bývají výraznou překážkou.

Sociologické studie potvrzují, že i v rodinách, kde je otec aktivní, matky stále nesou větší část domácí zodpovědnosti. Průzkumy navíc ukazují, že mnoho párů si rozdělení péče idealizuje, ale realita bývá jiná – otcové často vnímají svůj podíl jako větší, než jej vidí matky, což může vést k napětí.

To není jen otázka spravedlnosti – nerovnoměrné rozdělení péče ovlivňuje rovnováhu mezi prací a rodinou, duševní zdraví i kvalitu vztahů. Když matka převážně zajišťuje chod domácnosti a péči, její únava se kumuluje, zatímco otec může mít pocit, že jeho snaha není dostatečně oceňována.

Když otcové aktivně vstupují do péče o dítě – nejen hraním, ale i denní rutinou, uspáváním nebo ranní hygienou – posiluje to nejen vazbu mezi otcem a dítětem, ale i mezi oběma rodiči. Podle průzkumu z roku 2024 uvedlo 88 % rodičů, že sdílené zážitky s dítětem posílily jejich vztah. (Marianne.cz)

Naopak, když je zapojení nerovnoměrné, může to vést k rozděleným světům: matka tráví dny s dítětem sama, otec prožívá více „pracovní realitu“, a obě strany se setkávají jen sporadicky. To znesnadňuje vytvoření pocitu týmového rodičovství.

Děti těží z rozdílných stylů rodičovství. Role matky i otce jako různých vzorů chování podporuje jejich sociální a emocionální rozvoj – poskytuje modely, jak řešit konflikty, jak vyjadřovat lásku, jak se přizpůsobovat a jak udržovat hranice. Psychologové také upozorňují, že absence jednoho z rodičů – zejména otce – může být spojena s riziky, pokud dítě nemá komplementární vzory. (Psychologie.cz)

V rodinách po rozvodu se role otce a matky znovu přetvářejí. Výzkumy ukazují, že otcové mají často silné přání zůstat v kontaktu se svými dětmi, ale praktické a právní překážky mohou bránit jejich angažovanosti.

Neexistuje jediný „správný“ model rodičovství, ale spíše mnoho proměnlivých variací, které odrážejí sociální změny, ekonomické tlaky a psychologické potřeby. Otcové už nejsou jen finančními živiteli a matky už nejsou osamocenými pilíři rodinné péče. Místo toho tvoří složitý orchestr, kde každý rodič přináší své silné stránky, a kde rovnováha závisí na vzájemné podpoře, komunikaci a respektu.

Děti vyrůstají ve světě, kde intimní vztah s otcem může být stejně přítomen a významný jako vztah s matkou – a to je dar, který překračuje tradiční genderové role a vytváří prostor pro hlubší, bohatší, komplexnější rodinné pouto.

Zdroj 1

Zdroj 2

Zdroj 3