Článek
Chvějící se dech, tělo zalité horkem, které střídá ledový chlad, lehký třas v končetinách a zvědavě vnímáte každý okamžik. Každá vteřina, minuta mají úplně jiný tok, než jindy při běžných činnostech a zážitcích. Známe to jistě všichni. Každý z nás si svá „poprvé“ prožil a prožívá. Každý člověk jinak, autenticky a vždy originálně. Některé první zážitky jsou intenzivní více, některé méně.
Když se zamyslíme a představíme si tělo jako prázdnou knihu, je logické, že v každé nové situaci se bude chovat trochu nezvykle. Ať už se jedná o příjemné prožitky, či nepříjemné zkušenosti, vždy tělo reaguje. A opět se zde mění pouze výše intenzity. Záleží nejen na obsahu, který je zapisován, nýbrž také na způsobu přijetí, emočním rozpoložení, očekávanosti této situace aj.
A tak se my dospělí občas pozastavme nad tím, jaké první zkušenosti máme z dětství, co bylo klíčové pro formování naší osobnosti v dalších životních fázích. Samozřejmě po celý život zažíváme nespočet nepoznaného. Později, když už nejsme děti, které prociťují naplno téměř vše, dost činností zevšední.
Jeden z neintenzivnějších momentů v lidském životě je to intimní „poprvé“, na které si pamatuje snad každý z nás. Přesto si sami můžeme v mysli nastavit ten prožitek tak, že i například namazání chleba lze uchovat v paměti jako nevšední zážitek. A proč bychom to dělali, ptáte se? Odpověď je jednoduchá, každý takový impuls nového (a příjemného!) je zápis do nervového systému, čímž se mozek udržuje v procesu a zároveň produkuje ty hormony, které chceme a udržujeme se tím v psychické kondici, což je opět úzce spjato i s fyzickou kondicí a vše vlastně souvisí se vším.
Poznatek z tohoto článku by měl být ten, že se cítíme lépe v přítomném okamžiku při plném vnímání „tady a teď“ a především u těch svých „poprvé“, ať už jsou jakákoli. Jednoduše řečeno - soustřeďme se na přítomný okamžik a myšlenky o minulosti či budoucnosti nechme na čas, který si k tomu vyhradíme. Mluvme o těchto pocitech s dětmi, s blízkými, se všemi, se kterými rádi povídáme. O tom přeci ten život je, o sdílení pocitů, ať jsou jakékoli. Buďme k sobě milí, přívětiví, ochotní a celá realita kolem nás bude také taková.
A ještě poslední věc: užívejme si naplno své nevšední a první zážitky, setkání, pracovní zkušenosti i soukromé touhy. Dny jsou dlouhé, ale roky krátké, tak je nepromarněme.
S pokorou Any
