Německo zavedlo sledovací program, který spojuje veškeré informace - porušilo práva občanů?

Na první pohled nevypadá Palantir jako nic výjimečného. Není to špionážní aplikace, která odposlouchává telefony, ani virus pronikající do počítačů. Jeho síla spočívá v něčem mnohem sofistikovanějším.

Dokáže propojit obrovské množství dat z různých informačních systémů a vytvořit z nich jediný přehled. Policista nebo analytik pak nemusí otevírat desítky databází. Software během několika sekund ukáže vztahy mezi lidmi, adresami, telefonními čísly, vozidly, bankovními účty nebo dřívějšími policejními záznamy.

Společnost Palantir Technologies svůj software představuje jako nástroj, který pomáhá bezpečnostním složkám rychleji odhalovat organizovaný zločin, terorismus nebo finanční kriminalitu. Technologie dnes využívají státní instituce, armády i velké firmy po celém světě.

Právě Německo se stalo jedním z prvních evropských států, kde se začalo diskutovat, jaké hranice má podobná technologie mít.

Několik spolkových zemí nasadilo systém Palantir Gotham pro policejní analytickou práci. Software umožňoval propojovat údaje z celé řady databází a vytvářet komplexní profily osob nebo událostí.

To vyvolalo otázku, zda stát nezískává příliš rozsáhlý přehled o občanech ještě předtím, než existuje důvodné podezření ze spáchání trestného činu.

V roce 2023 rozhodl německý Spolkový ústavní soud, že části zákonů umožňujících takto široké využívání systému nejsou v souladu s ústavně chráněným právem na informační sebeurčení a na ochranu soukromí. Soud přitom nezakázal samotný software Palantir. Konstatoval však, že stát může podobně rozsáhlé propojení dat využívat jen za jasně vymezených podmínek a při existenci dostatečně závažné bezpečnostní hrozby.

Rozhodnutí se stalo jedním z nejvýznamnějších evropských precedentů v oblasti digitálního dohledu.

Je důležité pochopit, že Palantir většinou nevytváří nová data. Pracuje s těmi, která už stát nebo jiné instituce mají. Právě jejich propojení ale vytváří úplně novou informační hodnotu.

Telefonní číslo samo o sobě mnoho neprozradí. Stejně tak registrační značka automobilu nebo adresa bydliště. Ve chvíli, kdy software během několika sekund propojí desítky databází, vzniká podrobný obraz lidského života – kde člověk žije, s kým komunikuje, jak se pohybuje, jaké firmy vlastní nebo s kým se opakovaně setkává.

To je důvod, proč právníci i odborníci na ochranu soukromí upozorňují, že největší riziko nepředstavují samotná data, ale jejich automatizované spojování.

Organizace Amnesty International, Electronic Frontier Foundation nebo americká ACLU dlouhodobě upozorňují, že podobné systémy mohou výrazně posílit možnosti státního dohledu.

Ve Spojených státech je Palantir spojován například s činností imigračního úřadu ICE, který software využívá při vyhledávání osob určených k deportaci. Podle investigativních médií pomáhá propojení údajů z celé řady databází vytvářet detailní síť vztahů mezi jednotlivci.

Kritici upozorňují, že podobné technologie mohou vést k profilování lidí, jejichž jediným „prohřeškem“ je to, že se ocitli ve stejné databázi nebo jsou nepřímo spojeni s někým, kdo se stal předmětem vyšetřování.

Obhájci podobných systémů naopak tvrdí, že dnešní kriminalita už dávno nefunguje jako před třiceti lety.

Organizované zločinecké skupiny, teroristické sítě nebo rozsáhlé podvody vytvářejí obrovské množství digitálních stop. Bez pokročilé analytiky je podle bezpečnostních expertů prakticky nemožné všechny souvislosti odhalit včas.

Palantir podle nich nenahrazuje policisty ani soudce. Pouze výrazně urychluje práci s daty, která už stát legálně vlastní.

Rozhodující proto není samotná technologie, ale pravidla, podle kterých se používá.

V České republice neexistují veřejně dostupné informace o tom, že by policie nebo jiné bezpečnostní složky využívaly Palantir v rozsahu známém z některých zahraničních zemí.

To ale neznamená, že se debata Česku vyhne.

Evropské státy stále více investují do analytických systémů využívajících umělou inteligenci, automatizované analýzy dat a propojování různých registrů. Evropská legislativa zároveň postupně zpřísňuje pravidla pro využívání systémů, které mohou významně zasahovat do základních práv občanů.

Pokud by někdy podobný nástroj měl být nasazen i v Česku, musel by respektovat českou Ústavu, Listinu základních práv a svobod, evropské předpisy o ochraně osobních údajů i připravovaná pravidla pro využívání umělé inteligence.

Technologie jako Palantir ukazují, že dnešní státy mají možnosti, o kterých se bezpečnostním složkám ještě před dvaceti lety ani nesnilo. Stejná technologie ale zároveň otevírá jednu z nejzásadnějších otázek digitální doby.

Kolik informací smí stát spojit dohromady, aby chránil bezpečnost občanů, aniž by současně ohrozil jejich soukromí?

Německo už svou první odpověď dalo. Nešlo o odmítnutí moderních technologií, ale o připomenutí, že ani ve světě algoritmů nesmí být ochrana základních práv jen vedlejší položkou pod čarou.

Zdroje a inspirace: