Proč lidé pocit prázdnoty zaslepují sexem a nevěrou

Moderní člověk má v průměru více možností než kdykoli předtím. Stabilní partnerství, zázemí, práci, přátele, koníčky, možnost cestovat, svobodu rozhodovat se. Přesto se mnozí cítí prázdní.
Psychologové popisují tento fenomén jako existenciální nudu – stav, kdy vnější struktura života funguje, ale vnitřní svět je ochuzený o hloubku a autenticitu.

Podle studie z University of Virginia (Westgate & Wilson, 2018) lidé v takovém stavu často hledají silné podněty – vše, co je vytrhne z jednotvárnosti. A právě tady se může objevit sex, flirt, či nevěra jako zdánlivý lék na ticho duše.

Sex patří k nejsilnějším biologickým zdrojům dopaminu. Když cítíme prázdnotu, mozek si žádá úlevu, „výstřel života“.
Nevěra nebo náhodný sex poskytují rychlý chemický efekt – nával dopaminu, adrenalinu, endorfinů. Tento mix funguje jako nervová anestézie, která na chvíli umlčí existenciální bolest.

„Lidé používají sex jako prostředek k regulaci emocí,“ říká klinická psycholožka Esther Perel, autorka knih Mating in Captivity a The State of Affairs. „Nevěra nebývá jen o hledání někoho jiného, ale často o hledání jiného já – já, které ztratilo živost, svobodu, touhu.“ (estherperel.com)

Naše mysl reaguje na omezení paradoxně: čím víc je něco zakázané, tím víc nás to láká. Tento jev popsal už Jack Brehm (1966) jako psychologickou reaktanci – odpor vůči ztrátě svobody.
Když vztah klade hranice – „tohle nesmíš“ – mozek se brání. Zakázané se tím stává atraktivnějším.

Podle výzkumu DeWalla a kolegů (Journal of Personality and Social Psychology, 2011) se při nevěře aktivují stejné mozkové okruhy jako při závislostním chování. Tajemství, riziko, nebezpečí – to vše stimuluje centrum odměn, vyplavuje dopamin a vytváří cyklus „touha–uspokojení–vina“.

Zakázané ovoce chutná sladce ne proto, že by bylo lepší, ale protože je krátkodobě silnější.

K nevěře lidi netáhne nutně nespokojenost s partnerem. Často jde o hledání sebe v nové roli.
Psycholožka Shirley Glass ve své knize Not „Just Friends“ vysvětluje, že mnoho nevěr začíná nevinně – jako emocionální blízkost, která překročí hranici. „Lidé, kteří se ocitnou v nevěře, nebývají nutně nešťastní. Spíš se snaží cítit znovu živí,“ říká Glass.

V každodenní rutině se totiž často ztrácí část identity. Vztah se stává strukturou, která dává jistotu, ale někdy ubírá intenzitu. A právě novost – nový dotek, nový pohled, nový zájem – se stává drobným zábleskem svobody.

„Nevěra bývá často touhou po obnově vitality, ne po destrukci vztahu,“ shrnuje psychoterapeutka Peggy Vaughan. (psychologytoday.com)

Život, vztahy i psychika fungují v polaritách. Každý vzestup – euforie, zamilovanost, sexuální opojení – s sebou přináší přirozený sestup.
Když prázdnota vyústí v únik do extrému, zákonitě přijde i náraz zpět.

„Mozek po silném dopaminovém zážitku prožívá chemickou kocovinu,“ vysvětluje neuropsycholog Dr. Daniel Z. Lieberman, autor knihy The Molecule of More. „Po vzrušení následuje pokles – a ten bývá psychicky těžší než původní nuda.“

V kontextu nevěry tento pokles často přichází v podobě viny, studu, úzkosti nebo strachu z prozrazení. A když se tajemství provalí, přichází další extrém – utrpení.

Zrada partnera aktivuje stejné části mozku jako fyzická bolest. Studie z Journal of Neuroscience (Kross et al., 2011) ukazuje, že emocionální bolest z odmítnutí nebo zrady vyvolává aktivitu v somatosenzorické kůře – tedy v oblastech spojených s fyzickým utrpením.

Nevěra tedy není jen „emoční rána“, ale doslova neurobiologické trauma.
Zrazený člověk často zažívá stavy podobné posttraumatickému stresu (Post-Infidelity Stress Disorder) – nespavost, vtíravé myšlenky, záchvaty pláče, ztrátu sebehodnoty. (verywellmind.com)

„Zrada naruší naši základní jistotu – že svět dává smysl,“ píše psychoterapeutka Dr. Janis Spring ve své knize After the Affair. „Obnova důvěry není o odpuštění, ale o znovunalezení pocitu bezpečí.“

Nevěra bývá často symptomem hlubšího problému – neschopnosti být v klidu se sebou.
Sex, flirt, adrenalin přinášejí okamžitou úlevu, ale z dlouhodobého hlediska posilují vnitřní prázdnotu. Mozek si zvyká, že štěstí přichází zvenčí, z krátkých dopaminových dávek.
To vytváří cyklus: prázdnota → útěk do vzrušení → euforie → pád → ještě větší prázdnota.

Klinický psycholog Dr. Robert Weiss, expert na vztahové závislosti, to nazývá „emoční hladovění“. „Když lidé neumějí naplnit prázdnotu zdravým způsobem, začnou hledat silnější podněty. Často se to projeví právě v oblasti sexu a intimity,“ vysvětluje. (psychcentral.com)

Nevěra a sex mimo vztah nejsou vždy o morálce, ale o bolesti z nenaplněného života. Zakázané přináší iluzi svobody a intenzity – jenže stejně rychle, jak vyletíme nahoru, spadneme zpátky dolů.

Prázdnota je pozvánka k proměně, ne k útěku. Když ji člověk dokáže vyslechnout místo toho, aby ji přehlušil, objeví v ní prostor pro růst.
A tam, kde dřív bylo ticho, může znovu vzniknout skutečná vášeň – ne ta zakázaná, ale ta opravdová.