Článek
Sexuální fantazie jsou stejně rozmanité jako lidé sami. Někdo se vzruší krajkou, jiný zase zvukem podpatků, vůní kůže nebo dokonce dotykem studeného kovu. Za hranicí běžně chápaného „normálu“ se ale rozkládá pestrý svět fetišů – od těch mírně výstředních až po takové, které na první pohled působí až bizarně. Nahlédněme tedy pod pokličku některých z nich.
Agalmatofilie – přitažlivost k sochám, figurínám či panenkám. Pro některé lidi není chladná nehybnost překážkou, ale naopak zdrojem fantazie o dokonalosti, poslušnosti nebo nemožnosti odmítnutí.
Plushofilie – ano, i plyšoví medvídci mohou být objektem touhy. Někteří lidé v měkkých hračkách vidí symbol něhy, bezpečí a dětství, které se proměňuje v erotickou přitažlivost.
Klismafilie – erotické vzrušení z klystýru či procedur s tekutinami. Pro své příznivce je to spojení fyzické očisty s intimním prožitkem a pocitem odevzdání.
Urolagnie – vzrušení z močení nebo z aktu, kdy je jeden z partnerů zasažen močí. Přestože pro většinu lidí tabu, někteří v tom nacházejí intimitu, důvěru a ztrátu zábran.
Salirofilie – rozkoš ze zašpinění, poničení nebo roztrhání oblečení. V jádru nejde jen o špínu, ale o hru s kontrolou, hranicemi a společenskými normami.
Formikofilie – z nejneobvyklejších – vzrušení z pohybu malých živočichů, jako jsou mravenci nebo slimáci, po kůži. V realitě extrémně vzácné, často spíš ve sféře fantazií než činů.
Dakryfilie – erotické vzrušení z pláče. Nejde nutně o sadismus, spíš o emocionální intenzitu a prožitek z autentických emocí druhého.
Knismofilie – šimrání jako forma sexuálního podnětu. Někdo se smíchem brání, jiný v něm nachází napětí a zranitelnost.
Makrofilie – fascinace obřími partnery nebo představou, že je někdo malý a ovládaný větší bytostí. Oblíbené hlavně ve světě fantazie a digitálních komunit.
Gerontofilie – přitažlivost ke starším osobám. Zatímco společnost často hodnotí vztahy podle věku, pro některé je právě zkušenost a zralost partnera tím hlavním lákadlem.
Eproktofilie – touha spojená s flatulencí, tedy s prdnutím. Pro nezasvěcené možná šokující, pro některé fetišisty však zdroj humoru, uvolnění a naprosté přirozenosti.
Menofilie – přitažlivost k menstruujícím partnerkám. Její podstata tkví v prolomení tabu a spojení s přirozeností těla.
Akrotomofilie – erotická fascinace amputacemi nebo partnery s amputovanou končetinou. Zde se často mísí obdiv, péče a specifická estetika tělesnosti.
Hypoxyfilie – nebezpečný druh vzrušení z nedostatku kyslíku, např. při dušení. Vyžaduje mimořádnou opatrnost – mnoho případů skončilo tragicky.
Dendrofilie – přitažlivost ke stromům. Někdy jde spíš o spirituální spojení s přírodou, jindy o fantazijní, poetickou formu sexuality.
Koulrofilie – fascinace klauny. Pro někoho děsiví, pro jiného vzrušující – směs humoru, masky a nečekanosti může být silně erotická.
Trichofilie – vzrušení z vlasů. Někdo miluje vůni čerstvě umytých pramenů, jiný pohled na dlouhé kadeře, nebo dokonce pocit vlasů na kůži. Vlasy jsou silný symbol smyslnosti i kontroly.
Podofílie – snad jeden z nejznámějších fetišů vůbec: přitažlivost k chodidlům. Od masáže nohou po pouhé pohledy na prsty – spojení zranitelnosti, estetiky a doteku z něj dělá jeden z nejrozšířenějších.
Nasofílie – přitažlivost k nosům. Pro své příznivce má tvar, velikost nebo dotyk nosu překvapivě silný erotický význam.
Vorarefilie – velmi zvláštní fetiš spojený s fantazií o pohlcení nebo „být sněden“. Nejde o reálné chování, ale spíše o symbolické vyjádření touhy po splynutí a úplném odevzdání.
Mechanofílie – fascinace stroji, auty nebo jinými technickými zařízeními. Může mít podobu estetiky, zvuku motoru nebo dokonce fyzického kontaktu – touha splynout s technologií je tu doslovná.
Lidská sexualita se nedá vtěsnat do jediné škatulky. Co je pro jednoho nepochopitelné, může být pro jiného přirozený projev touhy. Společným jmenovatelem všech těchto fetišů je to, že většina z nich je naprosto neškodná – pokud jsou provozovány dobrovolně, mezi dospělými a s respektem k hranicím.
Každý z nás má své vlastní fantazie, které nám přinášejí pocit blízkosti, vzrušení nebo bezpečí. Dokud tyto touhy nikoho neohrožují, neubližují ani nikoho nenutí, není důvod je odsuzovat. Sexualita je rozmanitá a osobní – a i když může být někdy podivuhodná, právě v té rozmanitosti se skrývá její největší kouzlo.
