Článek
Příběh prostředku na mytí nádobí Jar je ve skutečnosti příběhem celé jedné civilizační proměny, která se odehrávala pozvolna, ale důsledně. Dnes si už neumíme představit kuchyň bez lahve zeleného, žlutého či červeného Jaru, ale ještě před sto lety by vás každý považoval za podivína, kdybyste si na nádobí nalili tekutinu určenou k jeho mytí. Mytí nádobí bývalo po staletí spojené s mýdlem, pískem nebo popelem, a moderní syntetické detergenty, z nichž Jar vychází, se začaly rodit teprve na přelomu 19. a 20. století.
Na úplném začátku byl obyčejný kus mýdla. Mýdlo patřilo po tisíce let k univerzálním prostředkům na mytí těla, prádla i nádobí. Vyrábělo se z tuků a louhu a lidé jej považovali za samozřejmého pomocníka. Jenže mytí nádobí mýdlem mělo své nevýhody – v tvrdé vodě špatně pění, zanechává skvrny a jeho účinnost při odstraňování mastnoty nebyla vždy ideální. Proto hospodyňky často kombinovaly mýdlo s drhnutím pískem nebo popelem. V 19. století se rozšířily různé čisticí prášky a pasty na nádobí, ale ani ty nebyly dokonalé. Spíše než aby myly, fungovaly abrazivně a odíráním pomáhaly zbavit se nečistot. Moderní doba však přinesla i nový vědecký přístup. Chemici začali hledat prostředky, které by se chovaly jinak než mýdlo, lépe reagovaly s tvrdou vodou a zároveň dokázaly účinně rozpouštět mastnotu.
První syntetické detergenty se objevily na přelomu 19. a 20. století. Byly založeny na bázi sulfonátů, které dokázaly pěnit lépe než mýdlo a především nepodléhaly problémům s tvrdostí vody. Tyto detergenty byly zpočátku určeny hlavně pro průmysl a praní prádla, ale postupně se začaly dostávat i do domácností. Nádobí už nebylo nutné drhnout abrazivními prostředky, začínala nová éra.
Ve Spojených státech se do hry zapojil i potravinářský a chemický gigant Procter & Gamble, který měl s domácí chemií dlouholeté zkušenosti. Z jeho dílen vzešel i prostředek, který měl v příštích desetiletích dobýt kuchyně celé Evropy. Roku 1955 se na trhu objevila značka JAR. Vznik názvu má hned několik vysvětlení. Podle jedné verze jde o zkratku z názvu německé firmy Johann A. Riedel, která byla součástí impéria P&G a podílela se na vývoji. Druhé vysvětlení, které si oblíbili spotřebitelé ve střední Evropě, spojuje JAR s jarem, obdobím svěžesti a čistoty. Ať už pravda leží kdekoli, název se stal natolik zvučným, že přežil generace a dokonce zlidověl.
Rok 1955 je klíčový i pro Československo. Právě tehdy se v Rakovníku začal JAR vyrábět. Závod Rakona, jehož tradice sahá až do 19. století, se stal hlavním centrem výroby tohoto mycího prostředku. Rakovník měl k chemii blízko a výroba zde našla pevnou základnu. Z lahví Jaru, které putovaly z českého středočeského města, se brzy stalo zboží známé a ceněné v celé zemi.
JAR byl revoluční tím, že přišel v tekuté podobě. V době, kdy byla většina domácích čisticích prostředků prášková nebo pastová, působila láhev s tekutinou jako zjevení. A nebyla to jen forma – tekutý prostředek měl velkou výhodu: snadno se dávkoval, rychle se rozpouštěl ve vodě a dokázal vytvořit hustou, stabilní pěnu, která si poradila i s mastnotou na hrncích a pánvích. Reklamní slogan „umyje hory nádobí“ nebyl jen prázdnou frází, ale skutečně odpovídal zkušenosti mnoha hospodyněk.
Šedesátá a sedmdesátá léta přinesla Jar do povědomí většiny domácností v Československu. Přestože nabídka spotřebního zboží nebyla tak široká jako na západě, JAR patřil k jistotám, které byly dostupné a kvalitní. Láhev Jaru byla symbolem moderní péče o domácnost a stala se součástí každodenní reality. V osmdesátých letech už byl Jar etablovaný nejen v domácnostech, ale také v gastronomii a potravinářských provozech. Pro svou účinnost jej používaly i jídelny, školní kuchyně a restaurace.
Po roce 1989 se otevřel trh novým možnostem a zahraniční značky začaly pronikat do českých obchodů. JAR však nezmizel. Naopak, jeho výrobce Procter & Gamble vsadil na modernizaci a rozšíření nabídky. V Rakovníku vzniklo významné evropské centrum výroby a technologie se posouvaly dál. Kromě klasického zeleného Jaru se začaly objevovat různé varianty – s citronovou vůní, s přísadami na ochranu rukou nebo ve větší koncentraci. Jar se postupně stal nejen prostředkem na ruční mytí nádobí, ale značka se rozšířila i do segmentu tablet do myček, kapslí a dalších čisticích produktů.
Dnes se JAR prodává v celé Evropě a jeho popularita je natolik velká, že jméno značky se stalo obecně používaným označením pro jakýkoli mycí prostředek. Podobně jako „lux“ označuje vysavač, i JAR se stal synonymem. Lidé říkají „podej mi JAR“, i když mají po ruce prostředek jiné značky. Tato jazyková transformace ukazuje, jak hluboko se JAR zapsal do kulturního povědomí.
Při pohledu zpět vidíme fascinující cestu – od mýdla a písku, přes první syntetické detergenty až po ikonickou tekutinu, kterou dnes známe v typické plastové lahvi. Jar je víc než jen produkt, je to symbol určité éry i pokračující tradice. Z malého města Rakovníka se rozšířil do celé Evropy a stal se součástí každodenního života milionů lidí.
Ať už jej používáme dnes při mytí několika hrnků po snídani, nebo v restauracích, kde se denně omývají stovky talířů, málokdo se zamýšlí nad tím, že sahá po prostředku s dlouhou a bohatou historií. JAR je příběhem chemie, průmyslu i obyčejné lidské potřeby čistoty. A především je to příběh, který stále pokračuje.
Použité zdroje:
