Článek
Jak malý plamínek zapálil moderní dobu: historie sirek
Je těžké představit si svět, v němž není možné jednoduše škrtnout sirkou a rozdělat oheň během vteřiny. Sirky jsou tak samozřejmou součástí našich životů, že je většinou ani nevnímáme. Přitom jejich cesta k dokonalosti byla dlouhá, klikatá a někdy i bolestná. Za každým plamínkem, který dnes vyšlehne z obyčejné dřevěné tyčinky, se skrývá příběh vynálezců, podnikatelů i dělníků, kteří zaplatili vysokou daň za to, abychom měli oheň vždy po ruce.
Sen o ohni v kapse
Touha zkrotit oheň a mít ho vždy k dispozici provází lidstvo od pradávna. Po tisíciletí byl nejběžnější metodou křesací kámen, ocílka a troud. Fungovalo to, ale chtělo to cvik, čas a hlavně trpělivost. Už od 17. století se proto objevovaly první pokusy o chemické zápalky – kousky dřívek namočené v síře nebo v různých výbušných směsích. Jenže tyto rané pokusy spíše doutnaly, prskaly a selhávaly, než aby spolehlivě vzplály. Myšlenka „ohně v kapse“ zůstávala snem.
Anglický lékárník a jeho náhoda
Zlom přišel až v roce 1827 v severoanglickém městě Stockton-on-Tees. Tamní lékárník John Walker experimentoval s chemikáliemi, když si všiml, že směs chlorečnanu draselného, síry, sulfidu antimonitého a gumy na konci dřívka po škrtnutí o hrubý povrch náhle vzplane. Zrodily se první skutečné třecí zápalky, které Walker nazval „friction lights“. Prodával je v malých papírových krabičkách i s proužkem brusného papíru.
Byl to objev, který mohl změnit svět, ale Walker, snad z přílišné skromnosti nebo z podcenění významu, si vynález nikdy nenechal patentovat. A právě to umožnilo jiným jeho myšlenku rozvíjet a zdokonalovat.
Francouzská jiskra a jedovatý fosfor
Jen o pár let později, kolem roku 1830, přišel francouzský chemik Charles Sauria s nápadem přidat do směsi bílý fosfor. Díky němu sirky chytaly rychleji a spolehlivěji, plamen byl jasnější a zapalování jednodušší. Novým zápalkám se začalo říkat „lucifers“ – podle toho, že dokázaly vyvolat oheň jako mávnutím čertova proutku.
Jenže vynález měl temnou stránku. Bílý fosfor je prudce jedovatý a výrobní dělníci v továrnách, často ženy a děti, trpěli hrůznou nemocí zvanou „fosforová čelist“. Jed šířící se z výparů jim postupně ničil kosti a tkáně, až se obličej rozpadal. V polovině 19. století se tak sirky staly symbolem nejen pokroku, ale i sociální nespravedlnosti a utrpení.
Švédská revoluce: bezpečnostní sirky
Cestu z této slepé uličky ukázal roku 1844 švédský chemik Gustaf Erik Pasch. Jako první přišel s myšlenkou, že fosfor nemusí být přímo v hlavičce zápalky. Umístil ho na speciální škrtací plošku, zatímco samotná sirka obsahovala jen relativně bezpečné směsi chlorečnanu draselného a síry. Plamen vznikal až při kombinaci obou složek.
Paschův nápad byl převratný, ale nepraktický pro masovou výrobu. Teprve bratři Johan Edvard a Carl Frans Lundströmové z města Jönköping dokázali myšlenku dotáhnout do praxe. V 50. letech 19. století zahájili průmyslovou výrobu takzvaných bezpečnostních sirek. Ty už neohrožovaly zdraví dělníků a byly spolehlivé při každém škrtu. Od té doby se jim říkalo jednoduše „švédské zápalky“ a brzy zaplavily celý svět.
Plamínek ze Sušice
Myšlenka se rychle šířila i do českých zemí. Už v roce 1839 začal podnikatel Vojtěch Scheinost ve spolupráci s hrabětem Kinským vyrábět sirky v Sušici. Malá manufaktura se postupně proměnila v obrovský závod, který se stal symbolem města. Název Solo Sušice se stal pojmem a jeho logo se objevovalo na krabičkách vyvážených do desítek zemí.
Ve 20. století zaměstnávala sušická továrna tisíce lidí a značku Solo znal každý. Vyráběla nejen sirky, ale i krabičky s nezaměnitelnými obrázky, které se staly sběratelským artiklem. Sirky ze Sušice byly hrdým českým exportním artiklem, ačkoli éra jejich největší slávy skončila v 90. letech. V roce 2008 se výroba v Sušici definitivně uzavřela a přesunula do zahraničí, ale v paměti lidí město zůstává navždy „městem sirek“.
Malý plamínek, velký příběh
Sirky změnily každodenní život tak, že si to dnes jen stěží dokážeme představit. Z obyčejného rozdělávání ohně udělaly jednoduchý úkon, dostupný každému. Přispěly k rozvoji domácností, vaření, cestování i průmyslu.
Od skromného experimentu Johna Walkera, přes bolestivé období fosforových továren až po bezpečnostní inovace švédských chemiků a sušickou tradici v Čechách, představují sirky malý, ale geniální vynález, který zapálil moderní dobu.
