Článek
Josef Mengele a dvojčata – příběh z pekla Osvětimi
V roce 1943 dorazil do koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau nový lékař. Měl bezchybnou uniformu SS, pečlivě upravené vlasy, chladný úsměv a jméno, které se brzy stalo symbolem strachu – Josef Mengele. Jeho úkoly byly jasné: provádět selekce nově příchozích vězňů a zároveň pokračovat ve „vědeckém výzkumu“ rasové hygieny, který započal ještě v Německu.
Mengele se už před válkou zajímal o genetiku, zejména o dvojčata. Na frankfurtské univerzitě spolupracoval s profesorem jménem Otmar von Verschuerem, předním zastáncem nacistické eugeniky. Věřili, že zkoumání dvojčat odhalí, jak se dědí fyzické i psychické vlastnosti. Tento výzkum měl nacistům pomoct najít způsob, jak „vyšlechtit“ více lidí odpovídajících jejich árijskému ideálu – vysokých, světlovlasých a modrookých.
Osvětim mu poskytla ideální podmínky. Každý den přijížděly vlaky plné lidí. Při selekcích na rampě procházel Mengele mezi vystrašenými rodinami a hlasitě volal: „Zwillinge heraus!“ – „Dvojčata, vystupte!“ Bylo jedno, zda šlo o děti, dospělé, Židy nebo Romy. Vybrané páry posílal do speciálních domů, kde měly o něco lepší jídlo a čistší prostředí než ostatní vězni. Na první pohled to mohlo působit, že je chce chránit. Ve skutečnosti jim připravoval krutý osud.
Každé dvojče čekaly dlouhé hodiny v měřicích místnostech. Vězni pracující jako asistenti zapisovali barvu očí, typ vlasů, tvar lebky, tělesné proporce. Dvojčata byla fotografována, vážena, podrobována různým testům. Zpočátku to mohlo působit „jen“ jako nekonečné vyšetřování, ale brzy přišly i skutečně nebezpečné pokusy.
Mengele zkoušel krevní transfúze mezi dvojčaty, aby zjistil, jak jejich těla reagují. Často jedno z dvojčat záměrně nakazil nemocí (například tyfem nebo malárií) a druhé nechal bez infekce. Když první zemřelo, okamžitě zabil i druhé, obvykle injekcí chloroformu přímo do srdce. Oba pak pitval, aby porovnal vnitřní orgány.
Jednou v noci nechal zabít 14 dvojčat najednou. Po sedativech jim lékaři vpíchli chloroform do srdce. Pitvy probíhaly ještě tu noc.
Děsivé výpovědi přeživších malují stejný obraz. Eva Mozes Kor vzpomínala, jak jí a její sestře Miriam denně odebírali krev a do druhé ruky vpichovali neznámé látky. Brzy dostala vysokou horečku, zimnici a těžký zápal plic. Mengele jí s úsměvem řekl, že má dva týdny života. Uzdravila se jen díky neuvěřitelné vůli.
Jiří a Josef Fišerovi, dvojčata z Československa, popsali nekonečné hodiny měření a injekcí, po kterých se jim dělalo zle. Po válce zjistili, že většina dvojčat, která znali, nepřežila.
Odhaduje se, že Mengele zkoumal kolem 1 500 párů dvojčat. Přežilo jen 100 až 200 z nich. Většina zemřela během experimentů nebo byla zabita pro pitvu.
V lednu 1945, když se fronta blížila k Osvětimi, Mengele prchnul. Mnohé dokumenty byly spáleny, aby zakryly důkazy. Po válce se mu podařilo uniknout do Jižní Ameriky, kde žil pod falešnými jmény. Zemřel v roce 1979 v Brazílii, aniž kdy stanul před soudem nebo pohlédl do očí těm, kterým způsobil utrpení.
Příběh Josefa Mengeleho a jeho dvojčat zůstává symbolem toho, kam až může zajít zneužití vědy ve jménu nenávisti a ideologie. Za jeho úsměvem se skrýval chladný kalkul, a za slovy „Zwillinge heraus!“ se skrýval rozsudek smrti pro stovky nevinných dětí.
