Článek
Do Česka přicestoval za dramatických okolností na jaře se svou matkou, 42letou Tetianou. Neuměli česky, neměli kde spát, v cizí zemi byli ztraceni. Od známé dostali kontakt na Arcidiecézní charitu Praha, která jim poskytla ubytování a pomoc v začátcích. „Nevím, co bychom bez nich dělali. Po příjezdu jsem nevěděla, co dřív, byla jsem v šoku, v permanentním stresu a snažila se hlavně zachránit syna,“ vzpomíná na začátky u nás Tetiana.
Jak šel čas, matka se synem se zapojili do běžného života. Tetiana, která na Ukrajině pracovala jako hlavní účetní ve farmaceutické firmě, našla práci ve skladu. Denys začal chodit do školy a do oddílu karate. I v této fázi rodině intenzivně pomáhala pražská Charita. „Nejtěžší pro mě bylo se zorientovat. Bez pomoci tlumočníků by pro mě bylo těžké pochopit, jak fungují úřady,“ přiznává Tetiana. „Charita je nám stále oporou. Mám se kam obrátit, když mě přepadne strach a zoufalství. Ve zprávách bohužel často slyšíme o Charkovu. Mám tam příbuzné. Bojím se,“ říká žena, která má kdykoli otevřené dveře k psychologické podpoře.
Na šampionát jel díky Charitě
Sílu a motivaci Tetianě dodává její syn Denys. „Mám jen jeho. Chci, aby žil v míru.“ Chlapec navštěvuje 9. třídu základní školy a karate pro něj není jen koníček. Tréninkům dává vše. Je velkou posilou pro vinohradský klub, kam dochází.
Nedávno se konal evropský šampionát v Polsku. Denys snil o tom, že stane na stupni vítězů. „Na cestu do Polska jsme neměli peníze,“ vzpomíná Tetiana. Zápasu se mladý karatista nakonec zúčastnil i díky finanční podpoře od Charity.
Splněný sen
Denyse čekal v Polsku zážitek, na který nikdy nezapomene. Potkal vrstevníky, s kterými zápasil ještě na Ukrajině. Teď jsou kluci kvůli válce rozesetí po Evropě. Pokračují ve sportu, ve své zálibě. Mohli se opět potkat. V míru.
Denysovi se v Polsku splnil jeho sen. „Tak si přál stát na stupni vítězů s ukrajinskou vlajkou! Ono se mu to splnilo!“ vzpomíná dojatě jeho máma.
Není se kam vrátit
Jaké má nyní před Vánoci Tetiana nejbližší plány? „Zlepšit se v češtině. S kolegy v práci si rozumíme. Já na ně ukrajinsko-česky, oni na mne česky. S úsměvem jde všechno. Jsem vděčná, že můžu docházet na kurzy češtiny, které Charita nabízí,“ říká s vědomím, že Česko zřejmě zůstane jejím domovem. Veškeré zázemí na Ukrajině ztratila. Neví, jestli se bude mít kam vrátit.
