Článek
Ke splnění jejího snu ženě pomáhají pracovníci Azylového domu Gloria, který v Praze-Hlubočepech, který provozuje Arcidiecézní charita Praha.
Od alkoholika ke gamblerovi
Alenu týral otec-alkoholik, vychodila speciální školu. Z domova utekla za přítelem v 17 letech. Narodily se jim postupně tři děti. K idylce však měla mladá rodina daleko. Alenin přítel propadl hazardu, zadlužil se, neplatil nájem, a tak se museli vystěhovat. Začalo několikaleté martýrium s hledáním bytů po celé ČR. Narodil se další potomek. „Tehdy jsme měli pronajatý baráček, ale partner opět nezaplatil nájem a majitelé nás večer vyhodili na ulici. Spali jsme tehdy v autě,“ vzpomíná Alena.
Život v Praze
Rodina se na tři roky ubytovala v jedné pražské ubytovně. Když Alenin partner utekl, Aleně hrozilo vystěhování na ulici. V té době zasáhli sociální pracovníci a zajistili Aleně ubytování v Azylovém domě Gloria.
„Alenin největší problém byl, že sebou nechala snadno manipulovat. Její muž ji tahal do všech svých průšvihů a ona neuměla říct ne,“ vzpomíná na první setkání ředitelka Azylového domu Gloria sestra Imelda Jana Hrdličková. Zároveň ale ženu chválí za to, že má snahu svou situaci řešit. Je podle ní empatická a umí hospodařit se skromným rozpočtem. Hezky se stará o své děti, které mají ADHD a sklony k sebepoškozování. „Třeba pozve v azylovém domě na večeři rodinu, která je na tom ještě hůř. Říká, že když už vaří, tak navaří víc,“ chválí Alenu sestra Imelda.
Příprava na nový život
Vedle praktické pomoci tady učí ženu samostatnosti. Alena pravidelně dochází na socioterapii. Díky této metodě si uvědomí, že se nemůže nechat jen vláčet situací, že musí uchopit život do vlastních rukou a být aktivní.
Po roce má šanci získat sociální byt z magistrátu. „Myslím, že výchovu dětí paní Aleny by velmi ohrozilo další putování po azylových domech a krátkodobých pobytech v nevyhovujících ubytovnách,“ vysvětluje sestra Imelda.
