Článek
Dětství v ústavní péči, a především chybějící podpora po jeho opuštění, dovedly mladého muže až do situace, kdy se obrátil o pomoc na Azylový dům sv. Terezie.
V deseti letech uměl zahrát na klavír náročné skladby. Noty ještě neuměl, stačil mu hudební talent a absolutní sluch. Rodiče ho neslyšeli, ani nepochválili. Robert žádné neměl – otec neznámý, matka ho po narození odložila do ústavu.
I když se tety snažily, chlapec se cítil osamocený a nemilovaný. Uzavřel se, neměl komu říci svá přání, touhy, pocity. „Slovo máma mi nic neříká, nevím, co to znamená,“ začíná vyprávět svůj příběh. Stěžejní roli v něm hraje teta Hanka z dětského domova, kde Robert vyrůstal. S dětmi si často zpívala a hrála přitom na klavír. Pětiletý Robert si na něj také občas zabrnkal, pak přidal jednoduché melodie, které odposlouchal. Teta se mu věnovala a učila ho těžší skladby. V deseti letech uměl zahrát například Dreamer od Ozzy Osbourna.
Vzlet a pád
Dětský domov chlapcův talent podporoval a on vyhrával hudební soutěže. Učil ho soukromý učitel, pak docházel do ZUŠ a následovalo studium na konzervatoři. Nové prostředí internátu a období dospívání způsobily, že na Roberta dopadla traumata z dětství. Neviděl smysl svého života, jednou se ho pokusil i ukončit. Následoval pobyt v psychiatrické léčebně. Opakovaně. Stal se z něj gambler, kterému bylo jedno, že nebude mít na jídlo a kde přespat. Pendloval po celé republice, nikoho neměl a žal utápěl v herně. „Lhal jsem a podváděl. Manipuloval jsem lidmi, kteří mi chtěli pomoc. Spoustě z nich dlužím omluvu,“ kaje se dnes 30letý muž. Přesto i v té době dál hrál na klavír, skládal písně a dokonce vydal CD. Jmenuje se „The First“. Úvodní skladbu s názvem „Naděje“ složil, když žil na ulici a byl úplně na dně.
Pomoc Charity
Vše se začalo obracet k lepšímu před rokem, když se zapojil do iniciativy na podporu dětských domovů. Jezdí na besedy s dětmi, hraje, zpívá, sdílí s nimi svůj příběh a ukazuje, že každá životní situace má řešení. Navíc díky Arcidiecézní charitě Praha získal střechu nad hlavou. V Azylovém domě sv. Terezie v pražském Karlíně našel podporu a zázemí.
Dává soukromé hodiny hry na klavír a přivydělává si hraním v pražském klubu. Skončil s hazardem. Dokonce se dobrovolně nechal zapsat do Rejstříku vyloučených osob na ministerstvu financí. Tím si pojistil, aby ho do žádné herny nepustili. Váží si lidí, kteří mu přišli do života. Patří k nim zejména Martin, s kterým podniká výjezdy do dětských domovů, a Mariana z Arcidiecézní charity Praha.
Robertova budoucnost
Robertovi je 30 let. Snaží se vyrovnat s tím, že ho rodiče odložili. Uvědomuje si svůj talent i to, že spoustě lidem ublížil. Chce si promyslet, jak naloží s životem dál. Nastupuje proto do léčebny pro gamblery. Kromě léčby závislosti si ještě chce srovnat své pocity a priority. „Po návratu bych se rád vrátil k výjezdům do dětských domovů. Začnu opět dávat soukromé lekce hry na klavír. Určitě chci složit další písně, a půjde-li to, vydat druhé CD. Díky fajn lidem vím, že se mám kam vrátit a že na to už nebudu sám,“ usmívá se Robert.
Přejeme mu hodně štěstí!
