Článek
I letos ho budete moci poznat osobně v Kostele Panny Marie Matky ustavičné pomoci a sv. Kajetána v Praze. V pátek 2. června bude totiž moderovat akci Noc kostelů. Při této příležitosti jsme moderátora požádali o rozhovor.
Co vás přivedlo k dlouhodobé spolupráci s Charitou?
Jsem věřící člověk a pomoc druhým je přece přirozenou součástí lidského bytí. Však to znáte sami. Pomoc druhým naplňuje, dává našim krokům smysl a přináší radost, souznění. Ale pomáhat je vlastně těžké, je to umění. Někdo pomáhá a přitom svazuje, jiný daruje miliony a ony shoří v nicotnosti. U Arcidiecézní charity Praha mám jistotu, že veškerá pozitivní energie se přelije tam, kam má. Přiměřeně a moudře. Spolupráce s jejími lidmi je pro mě i učením, jak pomáhat s citem. Co mě ke spolupráci přivedlo? Překvapivě šachy. Moje žena-šachistka a ředitel Jaroslav Němec má skvělou šachovou rodinu. Jako bychom se ocitli na stejné šachovnici a hrajeme bílými.
Je moderování akcí Arcidiecézní charity Praha v nějakém ohledu jiné v porovnání s vaší další moderátorskou prací?
To víte, že je to jiné. Je to atmosféra zázračná, dobrotou protkaná. Stojíte na pódiu a vlastně vás ty pohledy nutí k pokoře. Například každý, kdo seděl v sále Obecního domu při slavnostním koncertu, nějak pomohl druhým. Většinou opravdu hodně. S Arcidiecézní charitou se propojily osudy tisíců lidí, pomohla starým, nemocným, osamělým. Víte, člověk by se všem těm všem pomocníkům či dárcům měl od začátku klanět. Normálně se klaníte jako poděkování za potlesk, tady by se měl člověk klanět za dobro v srdcích.
Zažil jste s Charitou nějaký zajímavý, inspirující zážitek, setkání, rozhovor, na který rád vzpomínáte?
Mně přišel jako skvělý zážitek koncert v době covidové. Přesvědčil jsem ještě jako starosta Říčan Honzu Smigmátora – skvělého swingového zpěváka. On vzal svůj mikrofon a reprobednu a sešli jsme se v Mukařově u charitního Domova kardinála Berana. Byl to skvělý koncert na bezpečnou vzdálenost. Teď si vezměte, že měl Honza koncert v Carnegie Hall – jedné z nejslavnějších scén světa. A naproti tomu postavte koncert pro stařenky a stařečky a personál domu, který byl několik týdnů v neprodyšné izolaci.
Pražská Charita si letos připomíná 30. výročí obnovené činnosti. Pomáhá seniorům, rodinám v nouzi, lidem s postižením a těm, kteří jsou na okraji společnosti. Nezapomíná ani na lidi žijící v extrémní chudobě v rozvojových zemích. Které z projektů a služeb pražské Charity jsou vám nejbližší?
Pražská Charita má opravdu široký záběr. Fascinující je kupříkladu zahraniční pomoc, taková Adopce na dálku® – skvělý nápad a tisíce dětí s nadějí. Nicméně osobně mám jiného favorita. Nesmírně důležitá je pomoc rodinám tady v České republice. Kromě jiného jsem také učitel a setkávám se s dětmi, jejichž oči jsou smutné. Moc málo mluvíme o rozpadu rodin. Rozvody se týkají desítek tisíc rodin ročně. A těch dětí, které trápí hádky a odchody, je opravdu velké množství. I tady pražská Charita nabízí pomoc v rámci Poradny Magdala. Obecně si ale myslím, že na umění přežít společně v lásce a toleranci nejen to dobré, ale i to zlé a náročné bychom se měli soustředit o něco víc. Platí to pro společnost jako celek.
V každé své profesi jste se zapojil do pomoci druhým. Moderujete charitativní akce, také v Zázracích přírody točíte pravidelně charitativní díly. Jak je to v pedagogice?
Snažím se, aby děti vnímaly svou odpovědnost za přírodu. Ukazuji také, jak zrádné a bolavé může být slovo. Vybírali jsme kupříkladu staré mobily pro pražskou zoo, která podporuje strážce goril v Africe. Zachraňujeme kriticky ohrožené karasy a slunky a teď se snažíme najít kandidáta do soutěže strom roku. A lidství, to samozřejmě k výuce patří.
Na jakou akci Charity se v nejbližší době chystáte?
Určitě Noc kostelů, které se Charita účastní. Noc, kdy se otevřou i skrytá místa nádherných českých a moravských chrámů. Promění je hudba, mistrné slovo a lidé mohou vnímat a rozjímat jinak než při bohoslužbách. Pro mnoho lidí se tak otevírá svět, který ještě nezažili. A Charita má také „svůj“ kostel. Je to Kostel Panny Marie ustavičné pomoci a sv. Kajetána v Nerudově ulici. Já tam loni na Noc kostelů byl a zpívala tam Rachel Skleničková. Povím vám, to byla taková nádhera. Lidé ani nedutali a jen dýchali tu energii. Snili a splynuli v tónech v jedno a se vším, co nás přesahuje. Zkuste tam přijít i letos.
