Článek
Za klienty jezdí na Vespě. Vstupuje jim do života a kromě pomoci jim předává svou neutuchající energii a radost ze života.
„Jedna má klientka chodívala ráda do divadel. Teď už ale kvůli nemoci nemůže. Tak já vezmu reproduktor, na mobilu najdu video a třeba hodinu si pouštíme operu,“ vypráví nadšeně pečovatelka Charity Starý Knín Jana Hanušová.
Začátky v Charitě
Choreografka, tanečnice a pedagožka DAMU kvůli covidu vyměnila svět divadla za pečovatelství. Věděla, do čeho jde. Měla za sebou péči o nemocného tatínka, kterého po čtyřech letech doprovodila na konec jeho pozemské pouti. Poslední měsíce jí pomáhali už i pracovníci Charity. Tehdy ještě netušila, že se po jeho odchodu stane jednou z nich. „Přijímala jsem ji s rozpaky, ale dnes vím, že je to skvělá pečovatelka, která předčila mé očekávání,“ vzpomíná Marie Martinů, vedoucí střediska knínské Charity v Praze 6.
Bez smíchu je péče utrpení
Senioři, o které paní Hanušová pečuje, mají většinou štěstí. Rodina se o ně stará, a ona tak vyplňuje jejich „volný čas“. S klientkou, která má Alzheimerovu chorobu, hraje šachy. Další den vezme klienta na výlet do jeho rodného města. Je něco potřeba zařídit? Není problém: do výměny proležené matrace, uříznutí postele nebo přivezení nočního stolku zapojí i manžela Mirka.
Kdyby mohla vrátit čas
Vidí ale i samotu a smutek. „Neznám větší osamělost než tu v rámci rodiny,“ říká. Podle ní si mnoho lidí nechce smrt připustit, přitom je tak přirozená. Odchod tatínka považuje svým způsobem za zázrak. Stejně jako narození tří dcer, ale na opačném pólu. Nicméně kdyby mohla vrátit čas, už by na náročnou péči o něj nezůstala tak dlouho sama, ale požádala by o profesionální pomoc.
Pokora
Divadla se po covidu opět otevřela a Jana zvažovala, co dál. Vrátit se k divadlu? Zůstat se seniory? Dilema vyřešila kompromisem a v Charitě dál pracuje na půl úvazku. „Oceňuji inteligentní vedení. Charita mi věří a já přesně znám svoji roli a chci ji hrát dobře.“ Tahle důvěra Janu fascinuje. Díky přátelské atmosféře, za kterou stojí zejména dlouholetý ředitel Charity Starý Knín Stanislav Žák, zvládá i smutné odchody svých klientů, které poznala až na sklonku jejich života. Nedávno zemřeli tři klienti, s kterými se sblížila. „Přes těžkou situaci jsem se přenesla díky tomu, že mám jasné zadání: Pomoci, doprovodit, ulehčit,“ prozrazuje recept na laskavou péči o druhé.
Rádio v mrazáku
Své zážitky v Charitě začala Jana sdílet prostřednictvím blogu „Rádio v mrazáku“, který se stal inspirací pro její knižní prvotinu. Jana v ní popisuje jaké to je, starat se o lidi, kterým dlouhý věk krátí paměť. Předmluvy se ujal manžel, známý herec Miroslav Hanuš. „Je to naše papírové dítě. Jsem ráda, že manžel podpoří všechny mé, i bláznivé nápady,“ přiznala Jana na křtu knihy, který se konal začátkem listopadu v Činoherním klubu.
