Článek
Vyplývá to z vyšetřování týmu Forever Lobbying Project, které koordinovali novináři z francouzského listu Le Monde a celkově na něm pracovalo 46 novinářů z 16 zemí. V Česku se na projektu podílela novinářka Deníku Referendum Zuzana Vlasatá. Výsledná studie je založena na 14 500 dříve nezveřejněných dokumentech o „věčných chemikálií“ PFAS. Práce zahrnovala podání 180 žádostí podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
My budeme vydělávat, vy budete platit následky
Celkové náklady související s odstraněním PFAS v Evropě, tedy náklady na dekontaminaci a vyčištění prostředí od „věčných chemikálií“, pokud nebudou emise omezeny, odhadují autoři studie na 2 biliony eur během 20 let, což představuje roční náklady 100 miliard eur. O tom, že látk skupiny PFAS znečišťují životní prostředí, a ohrožují zdraví obyvatel, samozřejmě klíčoví hráči chemického průmyslu věděli od počátku. Věděli, že se tyto látky nikdy nerozloží a představují vážná zdravotní i environmentální rizika, protože se hromadí v našich tělech a ekosystémech.
Místo aby začali tento problém odpovědně a adekvátně svým ziskům řešit, pokračovali v jejich výrobě a značná část z nich dokonce napnula všechny síly k tomu aby zvrátila jejich zákaz, který se v posledních letech připravoval v Evropském parlamentu. Podle zjištění výzkumníků a novinářů se na lobbingu proti zákazu PFAS látek podílely nejen samostatné firmy z Německa, USA, Itálie či Nizozemska ale také vlivné průmyslové organizace, včetně CEFIC a národních průmyslových svazů. Ti všichni lobbovali všemi (prakticky neomezenými finančními) prostředky a bez kontroly veřejnosti, nejvyšší přestavitele EU. Proč? Aby bagatelizovali a znevěrohodnotili důkazy o rozsahu znečištění látkami skupiny PFAS a jeho ekonomických důsledcích.
Podle britského Guardianu si přitom počínali podobně, jako tabákový průmysl, když chtěl v šedesátých letech utajit přímou vazbu mezi kouřením a rakovinou plic. Součástí týmu totiž byli také odborníci z 18 akademických institucí, kteří přezkoumávali argumenty lobbistů. Výsledky ukázaly, že mnoho z nich je zavádějících nebo vyloženě nepravdivých. Lobbisté například tvrdili, že plošný zákaz PFAS vážně poškodí průmysl a ekonomiku. Analýza však ukázala, že náklady na likvidaci PFAS, pokud nebude zákaz přijat, výrazně převyšují případné ztráty v průmyslu. Lobbisté také argumentovali tím, že neexistují dostupné alternativy k PFAS v klíčových sektorech. Ve skutečnosti ale některé alternativy již existují, zatímco v jiných sektorech probíhá jejich intenzivní vývoj. Koneckonců ti samí výrobci, kteří produkují tuny věčných chemikálií, se snaží získat i trh s alternativami. Ten jim však nenese zdaleko tolik příjmů jako stávající výroba PFAS látek, protože do alternativ musí znovu investovat. „Bude to stát spousty peněz, a to je to, co jim vadí,“ cituje Deník Referendum Iana Cousinse, profesora environmentální chemie na univerzitě ve Stockholmu a předního odborníka na látky PFAS a jejich náhrady.
Lobbisté chemického průmyslu podle analýzy také zlehčovali spojitost PFAS s vážnými zdravotními problémy, jako je rakovina, hormonální poruchy nebo neplodnost. Vědecké důkazy však jasně ukazují, že tyto chemikálie představují vážné zdravotní riziko. A pochopitelně ( podobně jako producenti fosilních paliv) také uváděli, že náklady na přechod k regulaci budou enormní a neúnosné. Výpočty však prokázaly, že dlouhodobé náklady spojené s kontaminací (2 biliony eur během 20 let) jsou výrazně vyšší než investice do regulačních opatření.
Co to znamená pro ČR?
V Česku nejsou společnosti vyrábějící věčné chemikálie. Máme štěstí, protože díky tomu není naše příroda a voda těmito látkami tak znečištěna, jako je tomu v Západní Evropě či USA. V případě věčných chemikálií jsme ani nezaznamenali silné lobbistické tlaky ze strany českého státu či průmyslu, protože zde neexistuje silná ekonomická síla zastupující zájmy PFAS průmyslu.
I u nás však znečištění těmito látkami stoupá, nacházíme je ve vodě a v půdě. Zástupci Sdružení oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) konstatují, že „…je nutná prevence, resp. kontrola u (možného) zdroje znečištění. Řešit odstranění PFAS až technologickou úpravou pitné vody je ekonomicky neúnosné.“ Tyto látky tedy nelze dostat z kanalizace či pitné vody a tak končí v půdě a v potravinách či je pijeme ve vodě z povrchových zdrojů. A i když je úroveň znečištění pitné vody v ČR nižší, než je tomu v zemích, kde se tyto látky desetiletí vyráběly či intenzivně využívaly, jejich koncentrace budou do budoucna narůstat zejména z kontaminace odpadů těmito látkami. Proto není divu, že v Evropě je zdravotními dopady zasaženo přes tři sta tisíc lidí.
Mnohé české firmy (a s nimi i jejich zákazníci) jsou totiž uživateli a spotřebiteli těchto látek. Arnika si již několikrát dělala průzkum postojů výrobců outdoorových oděvů na českém trhu k otázce vyřazení PFAS látek z výroby a náhrady bezpečnějšími mateirály. Mnozí z nich nemají informace o tom, jaké alternativy k PFAS jsou na trhu a zda jsou dostatečně funkční. Vyjadřují ochotu přejít na bezpečnější technologie, ale nemají dostatek lidských kapacit se v problematice orientovat, analyzovat a vyhodnocovat funkčnost bezpečnějších materiálů a látek. Proto jsou zklamaní a chtěli by nějaký návod, manuál či zdroje informací, jak se k alternativám dostat.
Řešením je kontrola a regulace bez ohledu na nátlak lobistů
Navzdory české skepsi k zákazům, omezením a regulacím z Bruselu, zkušenost ukazuje, že pouze velmi rigidní systém kontroly chemických látek a zohlednění zdravotních a ekologických rizik při vývoji látek a materiálů povede k tomu, že na trhu získají převahu skutečně bezpečné alternativy. Současně je klíčové, aby všichni hráči měli úplné informace o složení materiálů, což je dnes sice vyžadováno legislativou REACH, v praxi to ale vůbec nefunguje. Hlavně malí výrobci spotřebního zboží na českém trhu netuší, jaké látky byly použity při výrobě materiálů či zboží, které produkují či prodávají.
Máme tu samozřejmě několik skutečně odpovědných výrobců, kteří svůj marketing stavějí na ekologické výrobě, jejich výrobky jsou ale drahé a především daleko hůře dostupné.
Z praxe je vidět, že zákaz toxických látek je jediné, co skutečně funguje. Pouze restrikce např. těžkých kovů či některých konkrétních ftalátů vedl k velmi rychlému nástupu jiných technologií a adaptací firemního prostředí na novou realitu. Současně vždy několik let po uvedení restrikcí v praxi a změny výroby začíná klesat i zatížení životního prostředí a lidského zdraví těmi látkami, které byly zakázány.
Evropa nesmí podlehnou lobbingu, který jde proti zájmu jejích občanů
EU má jedinečnou příležitost jednat. Komise nakonec připraví finální návrh regulace, který musí schválit většina z 27 členských států EU. Pokud bude schválen, půjde o monumentální krok směrem k zastavení další kontaminace PFAS. Je proto zásadní zachovat integritu tohoto procesu a zajistit, aby konečná regulace vycházela z vědeckých poznatků, nikoliv z manipulací a zastrašování korporátních lobbistů. Komise však nemá konkrétní pravidla na ochranu rozhodovacího procesu kolem návrhu na omezení PFAS.
Pro EU ještě není pozdě stát se světovým lídrem přísných regulací PFAS založených na vědeckých poznatcích. To však bude vyžadovat odvahu Komise a členských států vytvořit do budoucna účinnou bariéru proti toxickým lobbistům – stejné jako když OSN brání lobbování ze strany tabákového průmyslu.
Aktivity Arniky v této oblasti můžete podpořit podpisem výzvy Výrobky bez jedů ZDE.
Další texty o věčných chemikáliích na tomto webu najdete zde:
