Článek
Hrozí, že masivní finanční injekce pouze upevní stávající neudržitelný a toxický model výroby. Firmy tak totiž mohou dostat obrovské finance bez závazku k reálné změně výrobních procesů a bez povinnosti vyrábět látky šetrnější k životnímu prostředí. A to může být pro náš život i planetu pořádný průšvih. Současný stav chemického průmyslu ohrožuje samotné základy života na planetě.
Tento sektor systematicky narušuje stabilitu zemského systému a překračuje kritické planetární hranice hned ve dvou klíčových oblastech. Chemický průmysl patří mezi největší průmyslové producenty skleníkových plynů díky své masivní závislosti na fosilních surovinách a energiích. Emise CO₂ z chemického průmyslu činí až dvojnásobek emisí letectví. Každá tuna vyrobených chemikálií tak přímo podkopává naše úsilí o udržení globálního oteplování v bezpečných mezích. Pokud se ovšem sníží energetická náročnost výroby toxických chemických látek a plastů například o polovinu i více, stále bude Evropa produkovat tuny toxických jedů a nerecyklovatelných plastů, které představují obrovské ekologické škody pro planetu i lidské zdraví.
Výstupy tohoto průmyslu – od „věčných chemikálií“ (PFAS), které se v přírodě prakticky nerozkládají, až po všudypřítomné plasty – již dávno překročily hranici takzvaných „nových entit“. Už jejich výroba a také plastový odpad znečišťují vodu, vzduch i půdu. Tyto látky kontaminují vodu, kterou pijeme, půdu, ze které se živíme, vzduch, který dýcháme, i města, ve kterých žijeme. Jejich stopy nacházíme od arktického ledu až po lidskou krev. Toxické chemické látky, které jsou součástí plastů, aby zlepšily jejich vlastnosti, najdeme také v předmětech každodenní spotřeby – oblečení, kosmetice, hrníčcích či elektronice. Jsou ohrožením pro zdraví, mohou negativně ovlivnit lidskou imunitu a způsobit celou řadu zdravotních komplikací, od hormonálních poruch až po rakovinu.
Pomoc ano, ale podmíněná
Současný model chemického průmyslu je v rozporu se základními podmínkami pro zdravý život na Zemi. Bez radikální změny směřujeme k nevratnému poškození planetárních systémů, na nichž závisí naše civilizace. Podle ekologických expertů musí být akční plán příležitostí ke skutečné změně. Veřejné investice mají být striktně vázány na detoxikaci výroby a výrobků – tedy princip safe and sustainable by design, kdy se nebezpečné látky vylučují už při navrhování produktu. Také je třeba plně využít cirkulární ekonomiky: investovat do recyklace a opětovného použití materiálů, omezovat jednorázové plasty a nestavět na fosilních zdrojích. Jen tak zůstane evropský chemický průmysl konkurenceschopný a zároveň bezpečný pro lidi a přírodu. Pouze skutečně odvážné vize – spojení nulového znečištění s prosperitou – mohou zajistit, že investice do chemie povedou k udržitelnějším produktům a nebudou jen dalším posílením stávajícího „toxického“ status quo. Že to bez podmínek nefunguje ukazuje například nedávná studie organizací Friends of Earth a SOMO, která poukazuje na to že hlavní finanční zátěž (přes 75 % zisků) pro petrochemické giganty jako BASF a TotalEnergies tvoří výplaty akcionářům a nikoli investice do bezpečnější výroby. Bez jasných podmínek tedy dotace těmto firmám firmám pouze umožní greenwashing bez skutečné změny výroby.
Čas rozhodnutí: Investice do budoucnosti, nebo do problému?
„Evropa se nachází na křižovatce a bohužel to vypadá, že si vybrala špatnou cestu. Obávali jsme se, že plánované dotace budou jen bianko šekem pro znečišťovatele, a přesně to se stalo. Evropská komise podlehla tlaku průmyslové lobby a představila plán, který místo skutečné transformace nabízí jen kosmetické změny. Bez jasných závazků k detoxikaci a cirkulární ekonomice riskujeme, že miliardy eur z veřejných peněz skončí v kapsách akcionářů místo v inovacích pro zdravější planetu,“ říká Karolína Brabcová, odbornice na toxické látky z organizace Arnika.
Každý evropský občan by měl vědět, kam směřují jeho daně a jak zkvalitní jeho život. Pokud má chemický průmysl získat miliardy eur veřejných prostředků, musí za to převzít odpovědnost za zdraví lidí a planety. Není to jen otázka ekonomická, ale i etická – máme právo na životní prostředí bez toxických látek a na transparentní využívání veřejných financí. Proto je klíčové, aby veřejnost hlasitě požadovala podmíněné dotace a odmítla další investice do systému, který má tak negativní vlivy na zdraví lidí a na životní prostředí a v konečném důsledku dělá evropský průmysl nekonkurenceschopný, tedy pravý opak toho, co Evropská komise deklaruje jako svůj cíl. Budoucnost našich dětí a planety, kterou jim zanecháváme, je cennější než zisky chemických gigantů.
„Ukazuje se zde i pokrytectví české veřejné debaty o financování některých odvětví z peněz evropského rozpočtu. Zatímco konzervativní nebo populističtí politici neustále kritizují evropské dotace do obnovitelných zdrojů a ekologických opatření, subvence do chemického průmyslu zatím přešly bez povšimnutí a jakékoli kritiky smysluplnosti takového kroku,“ dodává Brabcová.
