Článek
Klíčový finanční mechanismus, který by celý systém udržel nad vodou, totiž dorazí se zpožděním nejméně dvou let. Charitativně-ekologické organizace, které dosud tvořily páteř sběru textilu, tak čelí existenční krizi.
„Situace je naprosto neudržitelná. EPR bohužel mělo přijít před zavedením povinné separace, nikoliv až dlouho po ní,“ říká Kateřina Kučerová, brand managerka společnosti Potex, která v Česku provozuje síť sběrných kontejnerů a secon a jejímž cílem je vracet oblečení smysluplně do oběhu.
Co je EPR a proč přichází pozdě?
Zkratka EPR znamená „Extended Producer Responsibility“, česky rozšířená odpovědnost výrobce. Jde o princip, který v oběhovém hospodářství úspěšně funguje již v mnoha odvětvích. Výrobci a dovozci, kteří na trh uvádějí například obaly, elektrozařízení, baterie či pneumatiky, musí finančně přispívat na jejich sběr, třídění a následnou recyklaci či likvidaci. Tento systém je nyní na základě evropské legislativy nutné zavést i pro textilní průmysl, jednoho z největších znečišťovatelů planety. Ministerstvo životního prostředí sice úpravu legislativy připravuje, ale očekává se, že nová povinnost odvádět poplatky na recyklaci oblečení a obuvi vejde v platnost nejdříve v roce 2027. Do té doby mají sice pomoci granty ze Státního fondu životního prostředí, ale ty systémovou díru ve financování nezalepí.
Pro organizace, jako je Potex, je zavedení EPR naprosto klíčové. „Je to pro nás otázka přežití,“ konstatuje Kateřina Kučerová. „V historii ani dnes není sběr textilu, jeho svoz, třídění, darování či recyklace nijak systémově podporován ze strany státu. Náklady na zaměstnance, energie, palivo, vybavení a samotnou likvidaci nepoužitelného materiálu přitom neustále rostou. Všechny společnosti v tomto oboru balancují na hranici krachu. Jedna z nich, HelpTex, už nepřežila. Jsme v paradoxní situaci: stát nařídil povinnost sběru, ale neposkytl nástroj, jak ho financovat.“
Chaos na ulicích a rostoucí náklady
Ačkoliv zákon platí od ledna, v praxi se pro občany mnoho nezměnilo. V ulicích Prahy ani ve sběrných dvorech nepřibyly žádné nové kontejnery určené specificky pro odpadní textil. Lidé tak v dobré víře házejí nepotřebné oblečení do těch kontejnerů, které už znají – tedy do nádob patřících charitativně-ekologickým organizacím jako Potex, Klokánek nebo Diakonie. Tyto organizace však pracují v režimu prevence vzniku odpadu, nikoliv v režimu odpadovém. Jejich cílem je sbírat nositelné oblečení a dát mu druhý život.
„Veřejnost dostala informaci, že nemá textil házet do černé popelnice, ale nikdo už pořádně neřekl, kam s ním. Výsledek je, že v našich kontejnerech končí obrovské množství skutečného odpadu,“ vysvětluje Kučerová. To potvrzují i čísla. Potex musí každý měsíc na vlastní náklady zlikvidovat 5 až 15 tun nepoužitelného textilu a dalšího odpadu, který do kontejnerů nepatří. „Měsíčně nás to stojí přes 30 tisíc korun, které nám nikdo neproplatí. Pro obce je situace podobně tristní.“ Některé svozové firmy jim odpadní textil odmítají svážet, a pokud ano, tak za horentní sumy. Jsou obce, které platí až 14 000 Kč za tunu odvezeného textilu, zatímco za tunu směsného odpadu je to dva až čtyři tisíce korun.
Problém jménem ultra fast fashion
Situaci dramaticky zhoršuje fenomén tzv. „ultra rychlé módy“, reprezentovaný agresivními online prodejci jako Shein nebo Temu. Produkují neuvěřitelné množství oblečení z nekvalitních syntetických materiálů, které má minimální životnost a téměř nulovou šanci na recyklaci. „Kvalita textilu, který sbíráme, setrvale klesá. To, co přichází z těchto obchodů, je v podstatě odpad už v momentě nákupu. Materiály se po prvním vyprání srazí, zkroutí nebo rozpadnou,“ popisuje Kučerová.
Tento trend v kombinaci s nejasnou komunikací ze strany státu vede k tomu, že lidé vnímají kontejnery na textil jako univerzální popelnice. „Bohužel to berou tak, že je nyní možné do kontejneru házet naprosto vše. Kromě zničeného oblečení v nich nacházíme i běžný komunální odpad.“
Proto Kateřina Kučerová apeluje na veřejnost: „Než se rozhodnete oblečení darovat, zamyslete se prosím. Vkládejte pouze věci, které jsou čisté, nepoškozené a stále použitelné. Pečlivě je zabalte do tašky či pytle. Berte to tak, že skrze nás pomáháte potřebným a dáváte oblečení druhou šanci. Kontejnery na ulici opravdu neslouží jako odpadkové koše. Pokud máte textil, který je zničený, roztrhaný nebo znečištěný, informujte se na svém obecním úřadě, jak s ním správně naložit v rámci povinného sběru.“
