Článek
Z kohoutku vám teče voda, ve které jsou látky, co se v přírodě nerozloží ani za sto let. Jejich odstranění platíte vy — z daní. Ne firma, která je desítky let pouštěla do řeky za svým plotem. Takhle to funguje ve většině evropských zemí. Jenže trpělivost občanů, obcí i soudů se láme. Po celé Evropě se řetězí soudní žaloby, trestní stíhání manažerů a protestní dopisy ministrům. Společný jmenovatel: lidé odmítají platit za znečištění, na kterém vydělávaly korporace.
Účet za věčné chemikálie roste. Platí ho lidé
Evropská komise v lednu 2026 zveřejnila studii, podle které sanace kontaminace PFAS — takzvaných „věčných chemikálií“ — stojí Evropu pět až sto miliard eur ročně. Samotná úprava pitné vody by spolkla dalších osmnáct miliard navíc. Když se nic nezmění do roku 2050, celkový účet přesáhne 440 miliard eur. Stopy PFAS přitom dnes kolují v krvi prakticky každého člověka na planetě — dostáváme je z vody, jídla, obalů i funkčního oblečení.
A kdo to platí? Z velké části veřejné rozpočty. Evropský účetní dvůr v roce 2021 spočítal, že více než 42 procent sanačních prací v EU jde z kapes daňových poplatníků. U starých ekologických zátěží to dává smysl — firma třeba už zkrachovala nebo ji nelze dohledat. Jenže spousta znečišťovatelů existuje, prosperuje a platit odmítá. A stát je k tomu nenutí.
Britské vodárny sdružené ve Water UK v dubnu 2026 vyzvaly vládu, aby princip „znečišťovatel platí“ konečně začal fungovat i v praxi. Jen v Británii utrácejí vodárny přes 70 milionů liber ročně za odstraňování PFAS z pitné vody — a nakonec to zaplatí zákazníci ve složenkách. Britský parlamentní výbor proto navrhl zřídit sanační fond PFAS financovaný z poplatků výrobců.
Občané to berou do vlastních rukou
V nizozemském Dordrechtu se k hromadné žalobě proti chemické firmě Chemours mají připojit desítky tisíc lidí. Jde o kompenzace za desetiletí života v prostředí zamořeném PFAS a úplné zastavení znečišťování. Závod v Dordrechtu tyto látky vyráběl od šedesátých let, dříve pod hlavičkou korporace DuPont. Interní dokumenty naznačují, že vedení o toxicitě produktů vědělo. Advokátka Bénédicte Ficq proto podala trestní oznámení přímo na konkrétní manažery — hrozí jim nepodmíněné tresty. A osobní trestní odpovědnost šéfů firem je pro korporacel úplně jiná liga než pokuty.
Ve Francii se v lednu 2026 spojilo dvě stě obyvatel takzvaného Chemického údolí u Lyonu a společně s několika organizacemi zažalovalo firmy Arkema a Daikin. Žaloba za 36 milionů eur je zatím největší evropskou civilní žalobou kvůli PFAS. V květnu pak tři další organizace zažalovaly přímo francouzský stát za selhání v regulaci a ochraně občanů.
A pak italský precedens. Soud ve Vicenze v červnu 2025 poslal jedenáct bývalých manažerů firmy Miteni do vězení — úhrnný trest 141 let za vědomé otrávení podzemních vod v Benátsku. Nejvyšší individuální trest: sedmnáct a půl roku. Pokuty korporace spolknou jako provozní náklad. Vězení ne.
Brusel nabízí výjimky, občanská společnost říká ne
Zatímco soudy přitvrzují, Evropská komise jde místy opačným směrem. Její návrh takzvaného potravinového omnibusu z prosince 2025 by u pesticidů fakticky zrušil pravidelné přeschvalování účinných látek. Čtyřicet devět pesticidů — včetně glyfósátu a látek ze skupiny PFAS — by od roku 2027 mělo časově neomezené povolení. Průmysl by nemusel opakovaně dokládat bezpečnost svých přípravků a důkazní břemeno by spadlo na veřejné úřady. Tedy zase na daňového poplatníka.
Koalice organizací včetně PAN Europe si nechala zpracovat právní posudek, který konstatuje, že návrh porušuje primární právo EU a princip předběžné opatrnosti. Vědecké hodnocení objednané nizozemským parlamentem ukazuje, že omnibus nesplní ani vlastní cíle — nezrychlí schvalování alternativ a nepřinese úspory. Agentura EFSA přitom navrhla jednoduché řešení: přijmout padesát nových expertů a důsledně vracet neúplné žádosti od průmyslu. Současný systém by se tak vyřešil za tři roky místo osmi.
V květnu 2026 se proti omnibusu postavily i české organizace. Arnika společně s Greenpeace, Hnutím DUHA, Centrem pro životní prostředí a zdraví a PAN Europe vyzvaly české ministry, aby návrh odmítli. Osmdesát procent Evropanů podle průzkumu IPSOS chce méně pesticidů, ne slabší kontrolu. A 139 organizací včetně vodárenského sektoru už v říjnu 2025 napsalo předsedkyni Komise von der Leyenové, že oslabování legislativy pod záminkou zjednodušení nepřijmou.
Na papíře princip platí. V praxi moc ne
Princip „znečišťovatel platí“ stojí v evropských smlouvách od osmdesátých let. V reálu ale funguje spíš jako nezávazné doporučení. Zpráva organizací CIEL, EEB a ClientEarth z ledna 2026 rozebírá tři otázky: kdo má platit (přímí znečišťovatelé i jejich dodavatelé), za co (minulé, současné i budoucí znečištění, ať už legální nebo nelegální) a kolik (veškeré přímé i nepřímé náklady). Na žádnou z nich evropská legislativa jasně neodpovídá.
Belgická kauza firmy 3M to ukazuje názorně. Společnost se v roce 2022 zavázala zaplatit 571 milionů eur za sanaci okolí svého závodu ve Zwijndrechtu. Na začátku roku 2026 ji ale znovu yažalovalo čtrnáct set obyvatel o dalších třicet milionů eur navíc. V Americe mezitím 3M souhlasila s vyplacením až 12,5 miliardy dolarů tamním vodárnám. Firmy DuPont a Chemours přidaly dalších 1,18 miliardy.
Skutečné náklady na znečištění mnohonásobně převyšují zisky z výroby toxických látek. Institucionální investoři už přesouvají kapitál jinam. Odškodňování a dekontaminace totiž žerou peníze, které by firmy potřebovaly na vývoj.
Co s tím
Občané, obce a vodárny se odmítají dál skládat na úklid po korporacích. Soudy jim dávají za pravdu. Samo od sebe se ale nic nezmění — potřebuje to tlak zdola.
Český kontext je přitom naprosto živý. Ministři životního prostředí, zemědělství a zdravotnictví mají možnost zastavit oslabování pesticidové legislativy na evropské úrovni. Asociace vodáren SOVAK ČR požaduje rozšířenou odpovědnost výrobců, aby za odstraňování PFAS z vody platili ti, kdo je do ní dostali. Arnika dlouhodobě prosazuje plošný zákaz PFAS a důsledné uplatňování principu „znečišťovatel platí“.
Ptejte se svých zastupitelů, jak hlasují o evropské pesticidové legislativě. Zjistěte si, odkud teče voda ve vašem kohoutku a co v ní je. A nenechte si namluvit, že platit za sanaci jedů z veřejných peněz je jediná cesta. Není. Jen je pro korporace ta nejpohodlnější.
