Článek
Zkuste v poledne přejít parkoviště u nějakého supermarketu. Teplo sálá z asfaltu i plechů aut a jediné místo, kde se dá na chvíli zastavit, je pokroucený stromek u nákupních vozíků. Letos v červnu si takových přechodů odbyla většina z nás desítky. V červnu Ministerstvo životního prostředí a Český hydrometeorologický ústav poprvé vyhlásili výstrahu před extrémními teplotami na dva dny po sobě. V Polabí, Poohří a na jižní Moravě šly tropické dny jeden za druhým od 18. června a noci úlevu nepřinesly — na některých místech neklesla teplota ani pod pětadvacet stupňů. V těchto dnech se to opakuje a podle všeho to nebude naposledy. Klimatickou krizi velkohubá prohlášení nezastaví.
Stín, který ubere dvanáct stupňů
Rozdíl mezi ulicí se stromy a ulicí bez nich není (jen) estetická otázka. Tým z curyšské ETH porovnal satelitní data z 293 evropských měst a zjistil, že plochy se stromy mají ve střední Evropě povrchovou teplotu v průměru o osm až dvanáct stupňů nižší než souvislá zástavba. Samotný trávník takhle nefunguje — bezstromá zeleň chladí dvakrát až čtyřikrát méně. Chladí totiž koruna: stíní a odpařuje vodu. Světlá dlažba teplo jen odrazí do výšky, ve které chodí lidé.
Jasně, doma můžeme mít klimatizaci. Jenže ta odvádí horko z bytu ven do ulice, spotřebovává elektřinu ve chvíli, kdy je jí v síti nejmíň. Strom pracuje pro celou ulici a účty za elektřinu nezvýší.
Platí ale jedna podmínka: strom musí mít kde růst. Vzrostlá koruna potřebuje kořenový prostor, vodu a desítky let času. Sazenice zastrčená do dlažebního výřezu o velikosti pizzy stín za pět let nedodá a často se ani nedožije dospělosti. Právě proto je rozdíl mezi zachováním starého stromu a příslibem náhradní výsadby mnohem větší, než jak vypadá v tabulce úřadu.
Vedro, které se neobjeví v úmrtním listu
Horko zabíjí nenápadně. Nezpůsobuje jednu diagnózu, jen posouvá k okraji ty, kdo už na okraji jsou. Vědci z Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd a České zemědělské univerzity spočítali, že zatímco v Praze připadalo v letech 1982 až 2009 na horko v průměru padesát úmrtí ročně, v dekádě 2010 až 2019 už devadesát. V rekordním roce 2015 to bylo přes dvě stě padesát lidí, tedy víc než pět procent všech, kdo v Praze mezi květnem a zářím zemřeli.
Celorepublikově připsali výzkumníci vedrům v roce 2024 pět set čtyřicet čtyři úmrtí, o rok dřív necelé čtyři stovky. V celé Evropě napočítala studie v Nature Medicine za léto 2024 přes dvaašedesát tisíc úmrtí souvisejících s horkem. Skoro nikdo z těch lidí nemá v úmrtním listu napsáno „vedro“. Odnesou to hlavně senioři, lidé s nemocným srdcem a ti, kdo bydlí v posledním patře bez jediného stromu za oknem.
O stromu rozhodne ten, kdo povoluje stavbu
Sněmovna 10. července devětaosmdesáti hlasy koalice schválila rozsáhlou novelu stavebního zákona a jedenačtyřiceti dalších předpisů. Má zrychlit povolování staveb, převést stavební úřady pod stát a zredukovat počet závazných stanovisek.
Mezi tím, co se mění, je i otázka, kdo rozhoduje o pokácení stromu. Mimo zvláště chráněná území budou v případech souvisejících s povolováním staveb o povolení ke kácení rozhodovat stavební úřady. Ty se řídí stavebním zákonem, který hned v úvodních zásadách stanoví, že výstavba je ve veřejném zájmu a má mít přednost. Týž úřad, jehož hlavním úkolem je stavby povolovat, tak bude posuzovat, jestli strom v cestě zůstane stát.
Stavební úřady budou zároveň rozhodovat o náhradní výsadbě a hodnotit její „ekonomickou přiměřenost“ — což v praxi znamená, že ji nemusí uložit vůbec. A kácení v ochranných pásmech vodovodů a kanalizací už nebude vyžadovat povolení, postačí oznámení.
Sdružení oboru vodovodů a kanalizací namítá, že k masivnímu kácení městské zeleně změna nepovede, protože v ochranných pásmech sítí by stromy růst neměly tak jako tak. Jenže v hustě zastavěném městě vede pod chodníkem se stromořadím kdeco a mapa sítí se s mapou stromů překrývá víc, než by bylo milé. Rozdíl mezi povolením a oznámením je právě v tom, že u oznámení nikdo nezkoumá, jestli by se to nedalo udělat jinak.
„Závaznost ztrácejí stanoviska památkářů, hygieniků, ochrany přírody i hasičů,“ shrnuje Luboš Pavlovič z Arniky. Proti nezákonnému povolení se podle něj budou sousedé moci bránit jen dlouhým a nákladným soudním sporem, který samotnou stavbu nezastaví.
Stromů ubývá i bez nového zákona
Jak vypadá ochrana stromů v praxi, ukazuje jediná statistika, která u nás existuje. Arnika ji každoročně sbírá dotazy u krajských správ silnic. V roce 2024 padlo u krajských silnic 22 898 stromů, o 1 408 víc než rok předtím. Od října 2003 do konce roku 2024 tak zmizelo nejméně 370 885 stromů, zatímco silničáři evidují výsadbu 225 574 nových. Na tři pokácené sotva dva vysazené. Nejhorší poměr má Královéhradecký kraj: 5 209 pokácených proti 1 171 vysazeným.
A to jsou aleje u silnic, kde se aspoň nějaká čísla dají získat. Pro města žádná souhrnná statistika kácení neexistuje. Nikdo v Česku neví, kolik stromů ročně zmizí z ulic, náměstí a vnitrobloků, protože to nikdo nesčítá. Debata o městské zeleni se vede bez dat — a zákon, který její ochranu oslabuje, se schvaluje taky bez nich.
Novelu má Senát na programu 19. a 20. srpna. Je velká šance, že Senát novelu Sněmovně vrátí. Arnika k novele shromáždila výhrady po jednotlivých okruzích a lze u ní podepsat výzvu.
Stín je infrastruktura jako každá jiná, jen se nedá dostavět za sezónu. Javor u těch nákupních vozíků, ke kterému v poledne míříte, někdo zasadil před dvaceti lety. Pravidla, o kterých se rozhoduje teď v srpnu, určí, kolik takových stromů budou mít vaše děti k dispozici za dalších dvacet let.
