EU zakázala „věčné chemikálie“ v obalech na jídlo. Ve vodě, půdě i vaší kuchyni však zůstávají

Od poloviny srpna nesmí žádný kelímek, sáček ani krabička na potraviny v EU překročit limit 50 miligramů fluoru na kilogram. Arnika za tenhle zákaz bojovala roky a po šesti letech vyjednávání uspěla, navzdory nátlaku stopadesáti firem, které chtěly odklad. Zbývá ovšem všechno ostatní: bundy, pánve, hasicí pěny, kosmetika, pitná voda. I krev. „Věčné chemikálie“ v ní máme všichni, protože je nedokáže rozložit ani voda, ani půda, ani lidský organismus.

Arnika v roce 2021 testovala papírové obaly z fastfoodových řetězců v šesti evropských zemích. V sáčku z českého McDonald's naměřily dánské laboratoře 470 miligramů fluoru na kilogram — devadesátkrát víc než v tom samém sáčku z Kodaně, kde tehdy platil národní zákaz už rok. Podobné výsledky přinesly obaly z Bageterie Boulevard nebo KFC. Testy dTestu pak potvrdily totéž ze strany spotřebitelské: až třetina výrobků na českém trhu PFAS obsahovala.

PFAS odpuzují mastnotu a vodu — proto je průmysl tak ochotně používal v papírových krabičkách. Neprosáknou, nevlhnou, drží tvar. Funkčnost za cenu, kterou zaplatil zákazník svým zdravím, aniž to tušil. Přitom alternativy existují a řetězce v Dánsku nebo Francii, kde zákazy přišly dřív, na ně přešly bez potíží. Žádné stížnosti na rozpadající se obaly se nekonaly.

Arnika v roce 2024 otestovala krev šesti českých politiků a europoslanců — včetně ministra životního prostředí Petra Hladíka. U všech bez výjimky potvrdila sedm různých PFAS látek. Mezi nimi i PFOS, zakázaný od roku 2010. Čtrnáct let po zákazu ho nosíme v žilách dál. Hladiny u politiků se nijak nelišily od průměru běžné populace — PFAS v krvi má prostě každý, bez ohledu na to, kde žije nebo co jí.

Brněnské centrum RECETOX zjistilo u 288 mladých dospělých změny v genové aktivitě spojené s imunitní odpovědí. Podle americké Pew Charitable Trusts nese detekovatelné hladiny PFAS 99 procent populace — a škodit mohou i koncentrace tak nízké, že se měří v bilióntinách. Kapka vody ve dvaceti olympijských bazénech. PFAS fungují jako endokrinní disruptory: narušují hormony, které řídí růst, metabolismus, plodnost a spánek. Poškozují játra a zvyšují riziko nádorů. Přecházejí z matky na plod, někdy s dopady přes generace.

Nařízení EU 2025/40, zkráceně PPWR, stanovuje limit 50 miligramů fluoru na kilogram obalového materiálu u potravin. Měří celkový obsah fluoru — ne jednotlivé sloučeniny, kterých existují tisíce a které průmysl rád nahrazuje jednu druhou. Zákaz tak obchází hůř než předchozí regulace, kdy se zakázala jedna konkrétní PFAS látka a výrobci ji jednoduše vyměnili za jinou. Nařízení platí přímo ve všech 27 členských státech, bez výjimek a bez nutnosti přenášet ho do národní legislativy. Dánsko takový zákaz zavedlo už v roce 2020, EU ho dohnala o šest let později — a to i přes lobbying Coca-Coly, McDonald's a dalších desítek firem, které chtěly odklad minimálně do ledna 2027.

PFAS ovšem najdete i v nepřilnavém povrchu pánví, ve vodoodpudivé impregnaci bund a bot, v hasicích pěnách, v kosmetice, v zubních nitech. A ve vodě — v některých oblastech Evropy se pitná voda nedoporučuje těhotným ženám.

Arnika letos navíc upozornila na kyselinu trifluoroctovou (TFA), rozpadový produkt fluorovaných pesticidů a chladicích plynů. TFA se hromadí v obilí — pšenice ji pohlcuje zvlášť ochotně. Testy ji prokázaly v 82 procentech vzorků pečiva a cereálií napříč Evropou, v Česku nejvíc v makových buchtách a rohlících. TFA poškozuje reprodukci, játra a štítnou žlázu — a žádný předpis ji zatím nereguluje.

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) pracuje na plošném omezení PFAS v rámci nařízení REACH. Pokrylo by 23 průmyslových odvětví od textilu přes elektroniku po stavebnictví — a na rozdíl od dosavadního přístupu, kdy se zakazovala jedna látka po druhé a průmysl pokaždé přeskočil na příbuznou sloučeninu, by šlo o zákaz celé skupiny najednou. V březnu 2026 výbor pro hodnocení rizik přijal stanovisko, hospodářský posudek má být hotový do konce roku. Kdyby EU omezení přijala, emise PFAS by podle odhadů klesly o 96 procent během třiceti let.

Stojí to za to i ekonomicky. Studie Evropské komise z ledna 2026 vyčíslila náklady kontaminace na 440 miliard eur do roku 2050. Včasný zásah u zdroje by ušetřil 110 miliard; čištění už zamořené vody by stálo přes bilion — desetkrát víc než prevence. Nejvíc ohroženi jsou novorozenci, děti a lidé žijící poblíž kontaminovaných provozů.

Česko přitom u obalového zákazu původně brzdilo. Resort životního prostředí chystal takzvaný non-paper — neformální diplomatický dokument, kterým chtěl přesvědčit ostatní členské státy, aby termín posunuly. Více než 150 firem se přidalo na stranu odkladu. Nátlak průmyslu a části vlád ale neuspěl, i díky mobilizaci přes 160 nevládních organizací z celé Evropy, které se proti odkladu postavily. Teď má Česko šanci podpořit plošné omezení v rámci REACH od začátku, místo aby opět dohánělo.

Vyhnout se PFAS úplně nejde — jsou všude. Dá se ale snížit, kolik jich spolknete. Nepřilnavé nádobí s poškozeným povrchem vyhoďte, teflon se loupe a PFAS přecházejí rovnou do jídla. Nové pánve kupujte s keramickým nebo litinovým povrchem. Funkční oblečení perte méně často a v pratelném sáčku — fluorované impregnace se při praní vyplavují do odpadní vody. Jídlo neohřívejte v obalech, které na to nejsou určené. Chcete vědět, jak je na tom vaše pitná voda? Mapa na bezpfas.cz ukazuje kontaminaci po celém Česku. A ptejte se: výrobců, z čeho je povrch nádobí; obchodů, jestli impregnace bund neobsahuje fluor. Informovaný zákazník je pro průmysl nepříjemný — a proto účinný.

Sama opatrnost to ale nespraví. Skutečná změna musí přijít shora: plošný zákaz PFAS v REACH, přísnější limity pro pitnou vodu, povinnost uvádět obsah fluorovaných látek na etiketě. Francie už PFAS zakázala v oblečení a obuvi, v Dánsku je zákaz jejich použití v obalech již několik let. Česko se může přidat — nebo zase čekat, až ho donutí zbytek Evropy. Obalový zákaz, který platí od 12. srpna, ukázal, že tlak občanské společnosti funguje. Teď nesmí přestat.