Článek
Pár metrů od místa, kde 29. července stáli ministři před novináři, leží u Tyršova mostu v Děčíně kámen. Z Labe vylézá jen tehdy, když je vody málo, a lidé si do něj po staletí tesali letopočty, kdy se to stalo. Nejstarší značka je z roku 1616, nejznámější nápis zní „Wenn du mich siehst, dann weine“ — když mě uvidíš, plač. Fotograf ČTK ho toho odpoledne vyfotografoval, protože byl kámen vidět. Nikdo ale neplakal. Naopak.
Přesně na tomhle místě ministr životního prostředí Igor Červený za Motoristy a ministr dopravy Ivan Bednárik za SPD představili stavbu, která má proti tomu, co ten kámen zaznamenává, údajně pomoct. Plavební stupeň Děčín. Šest až osm miliard korun, stavba od podzimu 2029, dokumentace EIA prý na přelomu září a října.
Zadržíme vodu. A pak ji pustíme
Nový argument pro jez zní: není tu hlavně pro lodě, jez je opatření proti suchu. „Plavební komora zadrží vodu v krajině a zvedne spodní vody,“ uvedl ministr Červený. V rozhovoru pro Radiožurnál to rozvedl: klima se mění, musíme na to racionálně reagovat, předchozí strategie „ať voda co nejrychleji odteče do moře“ byla nesmysl.
Až sem by se s ním dalo souhlasit. Jenže o pár odstavců dál týž ministr popsal, k čemu ta zadržená voda bude sloužit: „Kaskáda upustí část vody pro vlnu, která potom pomáhá lodím se po řece posouvat dál.“ Voda se tedy nashromáždí, aby se v pravou chvíli vypustila a odnesla nákladní loď po proudu. Říká se tomu, jak ministr dodal, water management.
A pak přijde věta, u které stojí za to se zastavit. Ministr životního prostředí popisuje, že chce umět „poslat část vody zcela běžně tak, jak se posílá do Německa, takzvanými vlnami“. Ne udržet. Poslat.
Kam ta voda vlastně poteče
Zkusme tu vlnu sledovat. Vodohospodáři ji vypustí z vltavské kaskády, projde Prahou, Mělníkem a Ústím, nadzvedne hladinu pod nákladní lodí a asi po dni cesty dorazí do Děčína. Odtud jí zbývá k saské hranici pár kilometrů. Za ní čeká víc než pět set kilometrů německého Labe, na kterém nestojí jediný jez a kde se žádný stavět nechystá. Vlna proteče Drážďanami, Magdeburkem, Hamburkem a skončí v Severním moři.
Zadržená voda tedy stráví v české krajině přesně tolik času, kolik je potřeba k tomu, aby posunula loď. Pak odteče. Je to doslova ta strategie, kterou ministr o dvě odpovědi dřív označil za nesmysl — jen s tím rozdílem, že napřed zaplatíme šest až osm miliard za nádrž, ze které se bude pouštět.
Zadržování vody v krajině přitom znamená něco úplně jiného: voda vsákne do půdy, zůstane v nivě, v mokřadech a v mrtvých ramenech a postupně dotuje podzemní zásoby. Vzduté koryto dělá pravý opak. Soustředí vodu do jedné hladké plochy, ze které se v pětatřicetistupňových dnech odpařuje rychleji než z proudící řeky, a řeku ještě víc odřízne od okolní nivy. Hladina podzemní vody skutečně stoupne — v úzkém pruhu podél vzdutí, tedy tam, kde je jí i dnes nejvíc.
A pak je tu ta nejjednodušší námitka. V suchu nemá jez co zadržet. Sám ministr dopravy Bednárik na téže tiskovce připustil, že slibovaných 345 splavných dní platí jen pro rok s průměrnými srážkami. V roce, jaký je ten letošní, klesne číslo na zhruba dvě stě.
„Kdyby chtěl stát opravdu zadržovat vodu, obnovuje nivy, tůně a mokřady, ne betonuje koryto kvůli lodím. Jez vodu nevyrobí, jen ji na pár kilometrů přeskládá — a ještě z ní část odpaří,“ říká Gita Matlášková, vedoucí kampaně Arniky Za živé řeky.
Biotopy prý přesuneme
Druhý ekologický argument zněl v Děčíně takto: „Dva biotopy budou přesunuty po řece na jiné místo. Je tu ještě malý kousek lesa, který už víme, kam máme přesunout.“ Řeč je o štěrkových lavicích a bahnitých náplavách, chráněných typech stanovišť 3260 a 3270. Čtvrtina rozpočtu, tedy zhruba půldruhé až dvě miliardy korun, má jít právě na tyhle kompenzace.
Potíž je, že bahnitá náplava není kus trávníku, který se dá vyříznout a položit o kilometr dál. Je to výsledek procesu — kolísání hladiny, proudění, unášení a ukládání sedimentu, letního obnažení dna. Ten proces jez v daném úseku ukončí. Starší studie Správy Národního parku České Švýcarsko proto uvádí, že zánik labských bahnitých náplav nelze nijak kompenzovat. Přesunout stanoviště na místo, kde přestanou fungovat síly, které ho vytvořily, není kompenzace.
Dvě tiskové zprávy, jedno jednání
Druhá polovina příběhu se odehrála o padesát kilometrů dál po proudu — v německých zprávách o tomtéž setkání.
V české verzi Sasko projekt vítá. Německo prý reagovalo „velmi pozitivně“, saská strana to podle Červeného „velmi kvitovala“ a až uvidí, že se to v Česku hýbe, „také se do toho pustí“. Ministr dokonce uvedl, že saský ministr životního prostředí sám kvituje, že se voda bude zadržovat.
V německé verzi zněl titulek zprávy dpa jinak: Sasko chce projekt znovu posoudit. Saské ministerstvo vydalo strohé sdělení, že se obě strany dohodly záměr „nadále úzce sledovat a znovu posoudit jeho ekologické, vodohospodářské a dopravní dopady“. Státní tajemník Sören Trillenberg to doplnil větou adresovanou především saským voličům: jez může zlepšit plavbu směrem na Prahu, aniž by citelně zhoršil podmínky pro plavbu na saské straně.
A saský ministr Georg-Ludwig von Breitenbuch (CDU) sám řekl ČTK, že pro německou stranu je novinou, že se na projektu bude vůbec pokračovat. „Zvykli jsme si, že řeka je po většinu roku nesplavná.“
To ovšem nevypadá jako nadšení. Spíš jako diplomatické konstatování, že soused dělá něco, co Sasko dvacet let odmítalo, a Drážďany se rozhodly, že se kvůli tomu nebudou hádat.
V Sasku se ale ozvala i opozice. Bývalý zemský ministr životního prostředí Wolfram Günther ze Zelených shrnul změnu jednou větou: „Je to odklon od pozice, kterou Sasko drželo desítky let napříč stranami i vládami. Ekologické argumenty proti jezu se za posledních dvacet let nezměnily,“ dodal.
Labe je jednou z posledních volně tekoucích velkých řek Evropy, jeho písčiny a nivy jsou přísně chráněnými územími Natura 2000 — a právě proto Evropská komise předchozí pokus v roce 2018 zastavila. Škody se prostě nedají nahradit.
Loď, která končí na hranici
Na jedné věci se ale česká i německá verze mlčky shodnou: za hranicí se nic měnit nebude. Německá Souhrnná koncepce pro Labe stavbu jezů výslovně vylučuje a navazující německý úsek je v průměru o 71 centimetrů mělčí, než by pro splavnost stačilo. Čtyři sta milionů eur, které do něj spolková vláda za dvě desetiletí vložila, na tom nic nezměnily. Splavnost, kterou má jez u Děčína zajistit, tedy skončí pár kilometrů za ním — stejně jako ta vypuštěná vlna.
Čeští rejdaři v prvním čtvrtletí letošního roku přepravili po vnitrozemských vodních cestách 116 tisíc tun nákladu — meziročně o 61 tisíc tun méně, tedy skoro o třetinu. Na přípravu jezu už padlo šest set milionů korun, aniž vznikla jediná konstrukce.
Hladový kámen u Tyršova mostu ukazuje, kolik vody je zrovna v korytě. To je jediné číslo, se kterým jez umí pohnout: hladinu nad sebou má zvednout, takže kámen zůstane pod vodou i v létě, kdy by jinak vylezl. Sucha v okolní krajině to nezmenší ani o litr. Jen zmizí značka, podle které ho lidé čtyři sta let poznávali.
Na přelomu září a října půjde dokumentace EIA do veřejného projednání. Připomínku k ní může poslat kdokoli a je to jediný moment, kdy se dá do rozhodování reálně mluvit.
