Článek
Pětapadesát procent plastových obalů, které Češi loni roztřídili, vykázala autorizovaná obalová společnost EKO-KOM jako předané k recyklaci. Šestatřicet procent šlo do energetického využití, tedy do spaloven. Víc než třetina vymytých kelímků, lahví a fólií posloužila jako palivo.
Sněmovna se k obalům vrátí v říjnu, ve druhém čtení novely zákona o obalech. Přít se bude o to, kdo má systém třídění vlastnit a kdo ho má řídit. Co z něj vypadne na druhém konci, novela neřeší.
Pětapadesát procent, za která nevidíte
Pětapadesát procent vypadá jako úspěch — evropský cíl pro recyklaci plastových obalů na rok 2030 je stanoven právě v téhle výši a Česko ho plní s pětiletým předstihem. Otázka je, jestli nám má stačit, že se recykluje jen něco přes polovinu. A co to číslo vlastně měří. EKO-KOM vykazuje obaly předané k recyklaci. Kolik z nich se opravdu promění v nový výrobek, z veřejných dat nevyčtete.
Širší obraz nevypadá lépe. Z komunálních odpadů se v roce 2023 recyklovalo třiačtyřicet procent a dvaačtyřicet procent stále končilo na skládkách, přestože evropská pravidla pro rok 2025 požadují pětapadesát. Od roku 2030 navíc začne v Česku platit zákaz skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů. Bez důrazu na předcházení vzniku odpadu a na recyklaci se odpad ze skládek jednoduše přesune do spaloven.
„Spalování není řešení. Když se více než třetina plastových obalů spálí, není to úspěch, ale ztracená surovina. Každá tuna plastu spálená místo recyklace znamená zbytečné emise skleníkových plynů a vznik toxických látek, například dioxinů. Pokud má být třídění službou veřejnosti, musí veřejnost vidět celou cestu odpadu, od kontejneru až k novému obalu, nebo ke komínu,“ říká Nikola Jelínek, odbornice na toxické látky v životním prostředí z Arniky.
Služba veřejnosti, do které veřejnost nevidí
Novela z dílny poslankyně Bereniky Peštové (ANO) v červenci prošla prvním čtením. Autorizovanou obalovou společnost, kterou je dnes EKO-KOM, prohlašuje za poskytovatele služby obecného hospodářského zájmu, rozšiřuje okruh jejích akcionářů — žádný by neměl držet víc než tři procenta a bude jich muset být nejméně čtyřiatřicet — a odděluje ji od odpadových firem.
Debata se proto točí kolem vlastnictví a hospodářské soutěže. Kritici včetně Institutu cirkulární ekonomiky i Evropské komise namítají, že návrh cementuje monopolní postavení EKO-KOMu a zavírá dveře konkurenci. Obce naopak oceňují, že budou mít jedno kontaktní místo.
Arnice v té debatě chybí něco jiného. Když stát prohlásí sběr a třídění obalů za službu ve veřejném zájmu, měl by k ní přidat veřejnou kontrolu. Lidé a obce, kteří systém každý den používají, by měli vědět, kolik vytříděného materiálu skutečně projde recyklací a kolik skončí ve spalovnách — z otevřených a nezávisle ověřovaných dat, ne z výroční zprávy firmy, která systém spravuje. A v kontrolních orgánech autorizované společnosti by měly mít hlas i obce.
Na zálohy zbývají dva roky
Druhý problém je čas. Evropské nařízení o obalech, které se začalo uplatňovat letos v srpnu, vyžaduje, aby státy do roku 2029 zajistily oddělený sběr nejméně devadesáti procent jednorázových plastových lahví a nápojových plechovek a zavedly pro ně zálohový systém. Výjimku dostanou jen ty země, které letos vysbírají přes osmdesát procent daného druhu obalů a předloží plán, jak se dostat na devadesát.
U PET lahví je Česko na hraně — ministerstvo mluví o osmdesáti procentech, nezávislé odhady spíš o pětasedmdesáti. U plechovek sbíráme zhruba třetinu.
Vláda přesto v lednu odmítla poslanecký návrh na zavedení zálohování a ministr životního prostředí Igor Červený minulý týden zopakoval, že zálohy na PET lahve zavádět nechce, protože k tomu podle něj není důvod. U plechovek zvažuje systém, v němž by zálohu evidovaly běžné kontejnery na tříděný odpad. Vyzkoušet ho chce nejdřív v Moravskoslezském kraji.
Jak to vypadá, když se země rozhodne jinak, je vidět kousek za hranicemi. Slovensko zálohuje od roku 2022 a loni už potřetí v řadě překonalo devadesátiprocentní návratnost. Tedy cíl, který Evropská unie stanovila až na rok 2029. Česko mezitím za nedostatečnou recyklaci plastů odvádí do unijního rozpočtu přes dvě miliardy korun ročně.
„Češi vracejí zálohované pivní lahve prakticky všechny, zálohy tu nejsou nic cizího. Pilotní projekt v jednom kraji ale nenahradí celostátní systém, který by měl fungovat za něco přes dva roky. Každý měsíc odkladu znamená, že ho budeme stavět ve spěchu a dráž. A plechovky i plastové lahve se mezitím dál válejí v příkopech a lesích,“ říká Mirka Jopková, která v Arnice vede programy zaměřené na odpady.
Nejlepší obal je ten, který nevznikne
Na jednu věc novela neodpovídá vůbec: kolik obalů se do systému vůbec dostane. Průměrný obyvatel Evropské unie po sobě v roce 2023 zanechal 177,8 kilogramu obalových odpadů, o dvacet kilo víc než o deset let dřív. Čech byl se 154 kilogramy pod unijním průměrem, i tak jsou to ale zhruba tři kila obalů týdně na osobu.
Evropské nařízení proto vedle recyklace ukládá i snižování: o pět procent do roku 2030 oproti roku 2018, o deset procent do roku 2035 a o patnáct procent do roku 2040. Předcházení vzniku odpadu, vratné obaly ani zálohy ale v novele nenajdete.
Nástroj přitom existuje a jmenuje se ekomodulace — poplatek, který výrobce za obal platí, by měl odpovídat tomu, jak dobře se dá obal recyklovat. Sazby EKO-KOM ekologická kritéria částečně zohledňují a vratné obaly zpoplatněné nejsou. Podle současného ceníku ale výrobci u řady jednorázových obalů platí stejnou sazbu za PVC, které do žlutého kontejneru vůbec nepatří, jako za PET, PE nebo PP, přestože možnosti jejich reálné recyklace se výrazně liší. Doklad, že ekomodulace mění skladbu obalů na trhu, chybí.
Co může sněmovna a co můžete vy
Arnika se odpadům věnuje řadu let. Pomáhá obcím snižovat množství odpadu, každoročně vyhlašuje soutěž Odpadový Oskar pro obce s nejmenší produkcí směsného odpadu a dlouhodobě sleduje dopady spalování odpadů na zdraví lidí i na životní prostředí. Obce, které se do Oskara hlásí, se dostávají pod 150 kilogramů směsného odpadu na obyvatele za rok, nejlepší z nich hluboko pod tuhle hranici. Nedaří se jim to díky lepším kontejnerům, ale proto, že odpad u nich vzniká v menším množství.
Poslancům zbývá pár týdnů na to, aby novelu doplnili o tři věci. O skutečnou veřejnou kontrolu s otevřenými daty a hlasem obcí. O celostátní zálohový systém na PET lahve a plechovky s jasným harmonogramem. A o poplatky, které prokazatelně zvýhodní snadno recyklovatelné obaly a znevýhodní ty, které recyklovat nejde.
Vy zatím můžete udělat to, co funguje bez ohledu na výsledek hlasování: kupovat pivo ve vratné lahvi, nosit si vlastní nádobu a zeptat se na obecním úřadě, kolik obec platí za svoz a kolik za spalování. A až příště půjdete s taškou ke kontejnerům, mít na paměti, že třídění je až druhá nejlepší možnost. Ta nejlepší je obal, který jste si domů vůbec nepřinesli.
