Článek
Když pustíte pračku nebo umyjete nádobí, voda zmizí v odpadu a vy na ni přestanete myslet. Ve skutečnosti však pro ni začíná dlouhá a komplikovaná cesta:: doteče do čistírny, která z ní odstraní většinu nečistot, a teprve pak pokračuje do řeky. Některé látky ovšem čistírnou proplují, jako by tam vůbec nebyla. Patří k nim PFAS, kterým se kvůli jejich mimořádné stálosti říká věčné chemikálie. Podle nových dat jich podniky a čistírny ohlásily zhruba dvaapůlkrát víc než před rokem.
Čtyřiačtyřicet kilogramů z Rybitví
Arnika tento týden zveřejnila žebříčky největších znečišťovatelů za rok 2025. Sestavuje je z Integrovaného registru znečišťování, do kterého průmyslové provozy a čistírny samy hlásí, kolik vybraných látek vypustily. PFAS v něm figurují teprve druhým rokem. Jejich ohlášené množství vzrostlo z přibližně 27 na 66 kilogramů a počet ohlašujících provozoven z 13 na 31.
Rozhodující podíl na nárůstu má jediný zdroj. Biologická čistírna odpadních vod v Rybitví u Pardubic ohlásila 44 kilogramů PFAS, téměř sedmkrát víc než rok předtím. Čistí komunální odpadní vody z Pardubic spolu s průmyslovými z chemického areálu v Semtíně a od roku 2021 přijímá i dovážené odpadní vody a kapalné odpady. Vyčištěná voda pak teče do Labe. Druhý v pořadí, litvínovský ORLEN Unipetrol RPA, vypustil necelé čtyři kilogramy. Rybitevská čistírna je zároveň třetím největším zdrojem těžkých kovů v zemi.
Odkud se PFAS v pardubické čistírně berou, zatím nikdo neví. Ředitel Vodovodů a kanalizací Pardubice František Masař pro ČT24 přiznal, že čistírna na jejich odstranění nemá technologii a jejich původ zatím nedokáže určit. Firma podle něj chystá pilotní testy technologií, které by je z vody dokázaly dostat, a počítá s tím, že Unie zpřísní požadavky na čištění odpadních vod včetně takzvaných mikropolutantů. Jindřich Petrlík z Arniky upozorňuje na další háček: dokud provozovatel nepřekročí limity, za vypouštění PFAS mu nic nehrozí.
Látky, které se nerozloží
PFAS najdete v nepromokavém oblečení, obalech od rychlého občerstvení nebo hasicích pěnách. V přírodě se prakticky nerozkládají, dobře se rozpouštějí ve vodě a hromadí se v živých organismech včetně lidí. Souvisejí s poškozením imunity, jater a hormonální rovnováhy. Nejznámější z nich, PFOA, Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny v roce 2023 zařadila mezi prokázané lidské karcinogeny. Registr sleduje stejnou dvacítku PFAS, pro jejichž součet od ledna 2026 v celé Evropské unii platí limit v pitné vodě 0,1 mikrogramu na litr.
Okolí Pardubic je navíc zatížené starým znečištěním. Arnika loni v listopadu zveřejnila rozbor sedimentů z odkaliště Lhotka u Synthesie a z potoka Velká Strouha, který se vlévá do Labe. PCB v nich až 797krát překračovaly české limity pro kontaminovaná místa a ve všech třech vzorcích byly i PFAS. Že sedimenty Labe v Pardubicích obsahují perfluorované látky, přitom ukázal už výzkum VŠCHT a Arniky z roku 2011. Petrlík proto rybářům radí, aby ryby z okolí nejedli, přestože na PFAS zatím testované nebyly.
Spolana zmizela, formaldehydu přibylo
Žebříčky letos přinesly i jednu dobrou zprávu. Neratovická Spolana, která v minulých letech vedla žebříčky rakovinotvorných a mutagenních látek, v prvních desítkách chybí. Loni z ekonomických důvodů ukončila výrobu PVC a kaprolaktamu. Čelo žebříčku rakovinotvorných látek převzala ACO Industries Tábor v Sezimově Ústí s 9,7 tuny styrenu.
Jinde emise rostly. Celkové množství formaldehydu, který agentura pro výzkum rakoviny rovněž řadí mezi prokázané karcinogeny, stouplo ze 17 na víc než 22,5 tuny. HP-Pelzer v Žatci ho vypustil téměř čtrnáctkrát víc než rok předtím, Rockwool v Bohumíně víc než desetkrát víc. Žebříček vede jihlavský Kronospan CR se sedmi tunami, téměř trojnásobkem proti roku 2024. Ostravské zařízení na zpracování odpadů GEMEC-UNION, které mimo jiné zpracovává popílky ze spaloven, ohlásilo desetkrát víc dioxinů než rok předtím.
Uhlí končí, rtuť zůstane
Největším zdrojem skleníkových plynů zůstala elektrárna Počerady se 4,2 milionu tun. Uhelné elektrárny a teplárny tvoří i osm z deseti největších zdrojů rtuti a dohromady jí vypustily 985 kilogramů. Počerady, Chvaletice i Ledvice své emise meziročně zvýšily, mimo jiné díky výjimkám z emisních limitů. Že to jde i jinak, ukazují Tušimice, které dodržují limit bez výjimky: při srovnatelné výrobě vypustily čtvrtinu rtuti proti Prunéřovu.
Chvaletice zvýšily emise rtuti, přestože vyrobily méně elektřiny, a se 172 kilogramy jsou třetím největším zdrojem v Česku. O dvě místa níž je další elektrárna z Pardubicka, Opatovice. Energetický regulační úřad letos v říjnu uznal, že se elektrizační soustava bez nich obejde, a skupina Sev.en už loni oznámila, že Chvaletice i Počerady nejpozději v březnu 2027 zavře. Rtuť, kterou do té doby vypustí, ale v přírodě zůstane. Nerozkládá se a hromadí se v potravním řetězci, hlavně v rybách.
Žebříček rtuti v emisích a odpadech vede pardubická Synthesia s 532 kilogramy, nejvíc v historii svých hlášení. „Více než půl tuny rtuti v odpadech za jediný rok vyvolává otázku, proč takové množství vzniká a zda podnik dělá dost pro jeho snížení. Nestačí jen zajistit bezpečné nakládání s těmito odpady, důležité je především předcházet jejich vzniku,“ říká Nikola Jelínek z Arniky, která žebříčky sestavuje.
Kdo znečišťuje u vás
Data z registru jsou veřejná, v surové podobě se v nich ale orientuje málokdo. Arnika je proto od roku 2005 převádí do žebříčků a na webu Znečišťovatelé pod lupou najdete provozy ve svém okolí i s tím, co a kolik vypouštějí. Zveřejňování funguje: emise po něm snížila řada firem, třeba Teva v Opavě, Jitona v Písku nebo Brisk Tábor.
U věčných chemikálií ale informovanost nestačí. Arnika chce, aby úřady prověřily, odkud PFAS do pardubické čistírny přitékají, zejména zda ze Semtína, a aby se v Labi pod Pardubicemi začaly pravidelně měřit ve vodě, sedimentech i rybách. Ministerstvo životního prostředí by mělo sledovat toky PFAS v celé zemi. Skutečné řešení ale leží na začátku potrubí: přestat PFAS používat všude, kde je lze nahradit. Unie už je od letošního srpna zakázala v obalech na potraviny.
Doma se jim můžete z velké části vyhnout, když sáhnete po pánvi bez teflonu, bundě bez fluorované impregnace a jídle bez obalů s mastnotu odpuzující úpravou. To, co teče z továren a čistíren do Labe, ale vyřeší jen pravidla, která platí pro všechny.
