Článek
Rozhodnete se veřejně protestovat proti zákonu, který považujete za škodlivý. Svoláte shromáždění, pozvete odborníky, kteří umějí srozumitelně vysvětlit, co zákon změní, a mezi rekvizitami máte i divadelní peníze, které si nikdo nemůže splést s pravými. Policie celou akci hlídá a nemá k ní výhrady. A pak vám přijde předvolání na kriminálku, protože někdo anonymně oznámil, že jste na náměstí používali falešné bankovky.
Přesně tohle se stalo po happeningu, kterým Arnika 25. června na Staroměstském náměstí upozorňovala na problémy novely stavebního zákona. Před budovou ministerstva pro místní rozvoj se tehdy sešli odborníci z Univerzity Karlovy, právníci, komunální politici, ekologické organizace i veřejnost. Bankovky, o které v oznámení šlo, byly zřetelně označené jako rekvizity. Kriminální policie si přesto svolavatelku shromáždění předvolala k podání vysvětlení.
Udání je zadarmo, obrana ne
Napsat anonymní oznámení zabere pár minut a oznamovatel se nikomu nezodpovídá. Pro lidi, kterých se týká, ale znamená ztracený čas, peníze za právníka a nemalý stres. Musí na policii vysvětlovat, proč, s kým a jak shromáždění pořádali, i když se nakonec žádné protiprávní jednání neprokáže. Podle advokáta Vincence Boučka, který svolavatelku zastupuje, mělo být policii z oznámení i z okolností jasné, že nejde o věc pro odbor hospodářské kriminality. „Pokud se zástupci občanské společnosti musí i z běžných aktivit zpovídat na kriminální policii, může je to odrazovat od dalšího angažmá. Je to nebezpečný signál,“ dodává.
Debata o stavebním zákoně byla letos mimořádně vyhrocená. Senát novelu v srpnu zamítl hlasy 55 z 66 přítomných senátorů, Sněmovna jeho veto v září přehlasovala a první změny mohou platit už od listopadu. Novela mimo jiné zkracuje lhůtu pro námitky lidí i obcí na deset dní. Kdo trestní oznámení podal, Arnika neví. Považuje ho ale za účelový tlak spojený s její veřejnou a advokační prací a upozorňuje, že podobné kroky mohou zastrašovat celou občanskou společnost.
Umlčování, jako metoda
Právní kroky, jejichž cílem nebo důsledkem je zastrašit kritiky a omezit jejich účast na veřejném dění, se v Evropě označují zkratkou SLAPP (Strategic Lawsuits Against Public Participation). Mohou mít podobu žaloby na ochranu pověsti, vysokého nároku na odškodné i trestního oznámení. Cíl se naplní už tím, že se napadený musí bránit, platit právníky a příště si dvakrát rozmyslí, jestli se veřejně ozve. Koalice proti SLAPP v Evropě (CASE) jich od roku 2010 napočítala 1 303, jen v roce 2024 přibylo 167 nových. Nejčastěji míří na novináře, ale také na aktivisty a nevládní organizace.
Na to, že zastrašovat lze i trestním právem, upozornila už v březnu 2025 Rada vlády pro lidská práva. Mezi formami vyhrožování novinářům výslovně zmínila právě trestní oznámení. Arnika přitom nechce předbíhat. Zda jde v jejím případě právně o SLAPP, je třeba posoudit podle všech okolností. Odrazující účinek ale nastává bez ohledu na to, jak policie věc nakonec uzavře.
Od tisíce eur po stovky milionů dolarů
Jak takový tlak vypadá v praxi, ukazuje případ Hajrije Čobo z Bosny a Hercegoviny. Se skupinou místních aktivistů chrání lesy a řeky kolem Kakanje, které zásobují okolí pitnou vodou. V prosinci 2023 ji zažalovala bosenská pobočka britské těžařské firmy Adriatic Metals, která má koncesi na těžbu rud v oblasti Vareše. Firma tvrdila, že o ní aktivistka v médiích a na sociálních sítích šíří nepravdy, a chtěla odškodné, zhruba tisíc eur. Po půl roce se nároku vzdala a soud žalobu zamítl.
Že však nemusí jít jen o bagatelní částku ukazuje spor, kvůli kterému podle Greenpeace hrozí jeho americké pobočce bankrot. Firma Energy Transfer organizaci žaluje kvůli protestům proti ropovodu Dakota Access z let 2016 a 2017 a tvrdí, že Greenpeace blokády financoval a šířil o stavbě nepravdy. Organizace to odmítá a připomíná, že protesty vedl kmen Siouxů ze Standing Rock a že sama měla v táborech jen šest zaměstnanců. Porota v Severní Dakotě v březnu 2025 vyměřila odškodné přes 660 milionů dolarů, soudce ho později snížil na 345 milionů. Greenpeace rozsudek napadá a jeho mezinárodní centrála firmu zažalovala v Amsterdamu kvůli zneužívání soudů. Tamní soud se v červnu rozhodl spor projednat.
Ochrana, se kterou Česko otálí
Evropskou směrnici proti SLAPP přitom amsterdamský soud použít nemohl, mimo jiné proto, že ji Nizozemsko zatím nepřevzalo do svého práva. Evropská unie ji přijala v roce 2024 a má chránit novináře, aktivisty i organizace hájící veřejný zájem. Soudy podle ní mohou zjevně nedůvodné žaloby odmítnout hned v počátku řízení a žalobci mohou uložit, aby napadenému uhradil náklady na obranu. Členské státy ji měly převzít do 7. května 2026. Česko to nestihlo a Evropská komise mu spolu s dalšími třinácti zeměmi v červenci poslala formální upozornění.
Směrnice se navíc vztahuje jen na civilní spory s přeshraničním prvkem, takže na případ, jako je ten Arniky, by sama nedosáhla. Rada vlády pro lidská práva proto ministrovi spravedlnosti doporučila rozšířit ochranu i na čistě domácí spory a zvážit, jak zabránit zneužívání trestního práva k umlčování kritiků. Česko se přitom už v roce 2004 zavázalo Aarhuskou úmluvou, že lidé, kteří uplatňují svá práva na informace a účast na rozhodování o životním prostředí, nebudou za svou angažovanost postihováni, pronásledováni ani obtěžováni.
Varovné signály známe ze zahraničí
Arnika dlouhodobě pracuje i v zemích, kde se prostor pro občanskou společnost zužuje, třeba v Gruzii, Kazachstánu nebo Bosně a Hercegovině. S běloruskou organizací Ecohome provozuje web Stop Persecution, který dokumentuje desítky případů pronásledování ekologických aktivistů v Evropě a Asii, od šikanózních žalob, jako byla ta bosenská, po trestní stíhání a fyzické útoky. Web sleduje také zákony o „zahraničních agentech“, které v roce 2024 přijala Gruzie a o rok později bosenská Republika srbská. „Zkušenosti Arniky ze zemí, kde docházelo k oslabování demokracie, nám ukazují, že tlak na občanské aktivisty a nezávislá média patří mezi varovné signály takového vývoje. Právě proto nesmíme podobné projevy podceňovat ani se jimi nechat umlčet,“ říká Anna Vinklárková z Arniky.
Běžná opatrnost zjevně nestačí: v případě Arnika byly rekvizity zřetelně označené a policie na celou akci dohlížela, přesto přišlo předvolání. Česko by mělo co nejdřív převzít evropskou směrnici, a to i s ochranou v čistě domácích sporech a před zneužitím trestního práva. Podpora občanské společnosti pak musí zahrnovat i prostředky na právní ochranu lidí, kteří se zastávají veřejného zájmu.
Arnika se zastrašit nenechá a na problémy stavebního zákona bude upozorňovat dál. Pokud chcete, aby v tom mohla pokračovat, můžete ji podpořit.
