Játra divočáků překračují limity pro PFAS. V Německu i na Šumavě

Říjen a listopad patří v Česku honům, svatohubertským mším a zvěřinovým hodům. Možná si tenhle podzim taky dáte guláš z divočáka a budete mít pocit, že jíte maso z čisté přírody, daleko od velkochovů. Divočáků je navíc dost: v sezóně, která skončila letos v březnu, jich myslivci ulovili rekordních 273 tisíc. Data, která tento týden zveřejnili němečtí ochránci přírody, ale ukazují, co si zvířata z lesa a z polí nesou v těle.

Německý svaz ochrany přírody BUND si od úřadů spolkových zemí vyžádal výsledky jejich kontrol a nechal je vyhodnotit vědce. Studie letos vyšla v časopise Environmental Sciences Europe, tento týden ji BUND představil veřejnosti. Všech 114 vzorků jater překročilo evropské limity pro PFAS. Těmto fluorovaným látkám se říká „věčné chemikálie“, protože se v přírodě prakticky nerozkládají. Průměrný vzorek jater jich obsahoval zhruba devětkrát víc, než limit dovoluje, ten nejhorší skoro sedmdesátkrát víc. Ze 152 vzorků masa neprošel limity zhruba každý osmý.

Pokud by někdo takovou zvěřinu jedl každý týden, u téměř poloviny vzorků masa by překročil dávku, kterou Evropský úřad pro bezpečnost potravin považuje za ještě přijatelnou. Úřad ji v roce 2020 nastavil tak, aby chránila imunitu, protože děti s vyšší zátěží PFAS hůř reagují na očkování. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny navíc v roce 2023 zařadila jednu z nich, PFOA, mezi prokázané karcinogeny.

Proč zrovna divočáci? Celý život rozrývají půdu, žerou žížaly, plže i myši a pohybují se na ploše několika kilometrů čtverečních. Jejich játra tak zaznamenají znečištění celé krajiny a vědci z lipského centra UFZ je proto označili za vhodný ukazatel výskytu PFAS. Nejhůř dopadla zvířata z okolí bavorského Altöttingu, kde se v chemickém parku Gendorf vyráběly fluoropolymery. Znečištění se ale zdaleka netýká jen takových míst. Podle BUND jde v mnoha oblastech o běžné pozadí, které se drží v půdě, vodě a potravním řetězci.

Německo v tom není samo. Mezinárodní tým vědců, v němž byl i Jan Borovička z Akademie věd ČR, v roce 2024 rozebral vnitřnosti třiceti divočáků z Národního parku Šumava, tedy z jednoho z nejzachovalejších koutů střední Evropy. Polovina jater obsahovala 230 a více mikrogramů látky PFNA na kilogram, zhruba pětkrát víc, než povoluje evropský limit pro vnitřnosti zvěře. Složení PFAS odpovídalo běžnému pozadí, které do krajiny podle vědců nejspíš přináší déšť a vítr.

Měřené látky přitom vysvětlily nanejvýš desetinu organického fluoru, který vědci v játrech našli. Zbytek patřil sloučeninám, které neuměli určit. Hlídat PFAS látku po látce proto nemůže stačit. A co se jednou vyrobí, z krajiny jen tak nezmizí. V německých vzorcích převažoval PFOS, který EU zakázala už v roce 2010. Výrobky s „věčnými chemikáliemi“ navíc končí na skládkách, odkud látky prosakují dál. Arnika letos našla PFAS typické pro skládkové výluhy v podzemní vodě u skládky v Čáslavi.

V rostoucím znečištění vidí příležitost firmy, které nabízejí jeho likvidaci. Americká Claros Technologies teď v Bruselu přesvědčuje úředníky o technologii, jež rozkládá PFAS ve vodě ultrafialovým světlem, a to včetně nejodolnější z nich, kyseliny trifluoroctové (TFA). Zatím ji dva týdny zkoušela ve švýcarské farmaceutické továrně a sám spoluzakladatel firmy Jonathan Brockgreitens přiznává, že k nasazení ve velkém má daleko. Ničit PFAS chce i francouzská Veolia nebo výzkumný projekt Forever Water placený z evropských peněz. Brockgreitens serveru Politico řekl, že jeho zákazníci budou muset své emise zvládat ještě nejméně 13,5 roku. Přesně tak dlouho mají trvat nejdelší výjimky ze zákazu.

Čistit odpadní vodu přímo v továrně smysl má, celý problém to ale nevyřeší. Divočáci ze Šumavy nepijí z potrubí za fabrikou a TFA padá s deštěm nebo se do podzemní vody dostává z polí postříkaných pesticidy. Není divu, že ji letos našli v krvi všech 110 testovaných Evropanů. Ani spalování nedává jistotu. Britská Agentura pro životní prostředí loni upozornila, že PFAS se spolehlivě rozloží jen při zhruba 1 100 °C a pečlivě hlídaném provozu. Jinak mohou z komínů unikat zplodiny nedokonalého spalování včetně silných skleníkových plynů.

A kolik nás to stojí? Studie pro Evropskou komisi letos vyčíslila, že jen čištění znečištěné vody by vyšlo na víc než bilion eur. Tatiana Santos, která vede chemickou politiku v Evropské kanceláři pro životní prostředí (EEB), varuje, že technologie na ničení PFAS mohou vyvolat „falešný pocit bezpečí“ a zakonzervovat výrobu i používání těchto látek.

O tom jak dlouho ještě budou PFAS proudit do životního prostředí ze kterého nemizí, se rozhoduje právě teď. Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) posuzuje plošné omezení víc než deseti tisíc látek ze skupiny PFAS. Její výbor pro hodnocení rizik v březnu dospěl k závěru, že u těchto látek neexistuje bezpečná míra emisí, a doporučil zákaz s co nejméně výjimkami. Úplný zákaz by podle výboru snížil emise PFAS o 96 procent. Varianta s výjimkami jen o 76 procent, což za třicet let znamená zhruba 700 tisíc tun PFAS v přírodě navíc.

Výbor pro socioekonomickou analýzu je k průmyslu vstřícnější a výjimky pro řadu odvětví připouští, ty nejdelší až na 13,5 roku. Osm odvětví včetně armády, výbušnin a technických textilií výbor ani nestihl pořádně posoudit, a tak jim navrhl prozatímní výjimku pro všechna jejich použití. Konečná stanoviska dostane Evropská komise do konce roku a pak začne politický boj o to, kdo získá víc času. O výjimky stojí letectví, zbrojní průmysl, výrobci čipů i automobilky. Hlasovat o výsledku budou zástupci členských států, tedy i Česka.

Pro domácnosti platí několik jednoduchých rad. Játra divočáků podle BUND na talíř nepatří vůbec. Kdo si zvěřinu dá jen občas, ten by podle německých dat přijatelnou dávku překročil jen u zlomku vzorků masa. Kdo ale jí zvěřinu každý týden, třeba v myslivecké rodině, měl by ji střídat s jiným masem. Opatrnost se vyplatí hlavně u zvířat z okolí chemických provozů, letišť nebo skládek. Další tipy, jak omezit PFAS v kuchyni, jsme sepsali v srpnu.

Je také dobré si uvědomit, že každý rok výjimek přidá do přírody látky, které tu zůstanou i po našich vnoučatech. Česká vláda by proto měla v Bruselu prosazovat totéž, co žádají němečtí ochránci přírody: zákaz, z něhož budou vyjmuta jen nezbytná použití, pro která zatím neexistuje náhrada. České úřady by zároveň měly zveřejnit, co o PFAS ve zvěřině vědí, aby lidé nemuseli spoléhat na data od sousedů. Technologie na ničení PFAS se hodí na úklid starých zátěží, omluvou pro další výrobu být nesmějí. Šumavu přes filtr neprotáhneme. Můžeme ji ale přestat dál zamořovat.