Článek
Při nástupu nové Evropské komise zaznívaly od jejích členů sliby, že zjednodušování legislativy nebude znamenat deregulaci: komisař Valdis Dombrovskis to říkal výslovně, komisařka pro životní prostředí Jessika Roswallová obdobně a komisař Séjourné tlačil na rychlé zjednodušování ve jménu konkurenceschopnosti. Jenže první omnibus ukázal, že navzdory prohlášením Komise navrhuje i reálné oslabení některých povinností v oblasti reportingu, due diligence a uhlíkového vyrovnání na hranicích. Všechny ty sliby se ukázaly jako plané.
V dubnu 2026 zveřejnila bruselská organizace Corporate Europe Observatory studii „This Is What Corporate Capture Looks Like!“(Takhle vypadá ovládnutí institucí korporacemi), v níž popisuje unijní agendu zjednodušení jako bezprecedentní deregulaci tlačenou vpřed firemními lobbisty. Autoři tvrdí, že klíčové nápady obsažené v deregulacích lze vysledovat ke konkrétním firmám a byznysovým lobby skupinám a že jejich vliv na přípravu návrhů byl mimořádně silný. Studie tak vykresluje obraz Komise, která pod značkou „zjednodušení“ nepřepisuje pravidla ve veřejném zájmu, ale stále ochotněji podle zadání největších korporací.
Antverpy: průmysl nadiktoval zadání
Klíčový zlom přišel už v Antverpách, ještě před eurovolbami. Koalice průmyslových lídrů a svazů koordinovaná CEFIC tam 20. února 2024 předložila deklaraci za „European Industrial Deal“. Hned její první bod žádal omnibus (tedy balík nařízení), který má přijmout „úpravy ve všech relevantních stávajících předpisech EU“, a devátý bod volal po novém duchu zákonodárství, jenž má „omezit nadbytečné vykazování“, minimalizovat detailní prováděcí pravidla a podřídit nové návrhy testu „konkurenceschopnosti“. Tlak na deregulaci tedy nepřišel až s novou Komisí; průmysl ho formuloval černé na bílém už v únoru 2024.
Když se Ursula von der Leyenová v roce 2025 do Antverp vrátila, bylo už zřejmé, že nejde o zdvořilostní návštěvu, ale o průběžný dialog Komise s korporacemi o deregulaci, kterou si oligarchové předem napsali do vlastního prohlášení. Studie CEO vidí právě v tomhle podstatu corporate capture (korporátního ovládnutí): korporace už jen nelobbují za jednotlivé změny, ale fakticky spoluurčují směr evropské politiky.
Deset omnibusů: deregulace na běžícím pásu
V roce 2025 spustila Komise lavinu omnibusů, které pod značkou „zjednodušení“ jedním tahem otevírají a přepisují celé bloky evropské legislativy. Zásahy míří od firemní odpovědnosti a nefinančního reportingu přes pesticidy a legislativu
upravující nebezpečné látky až po automobilky, takže už dávno nejde o technické úpravy, ale o plošné rozvolňování pravidel napříč Unií. A mluvíme-li už o počtu deseti omnibusových návrhů za jediný rok, je těžké předstírat, že sledujeme jen nevinné odstraňování byrokracie, a ne systematickou deregulaci v přímém přenosu.
Studie CEO tvrdí, že Komise nepřebírala jen neurčitý slovník o „zjednodušení“, ale v řadě případů i konkrétní zadání korporací a jejich svazů. U Omnibusu I ukazuje na průmyslové a zaměstnavatelské svazy spolu s ExxonMobil a AmCham Europe, u chemického VI na CEFIC, VCI, BusinessEurope a Cosmetics Europe a u digitálního VII přímo na Microsoft, Google, DIGITALEurope, Dot Europe, Insurance Europe a ITI. Jestli něco připomíná corporate capture, pak právě situace, kdy studie dokáže u jednotlivých deregulací vyjmenovat téměř jmenovitě jejich firemní autory.
84 procent schůzek s byznysem
Čísla o schůzkách eurokomisařů jsou výmluvná. Komisař Dombrovskis, unijní „car pro zjednodušení“, vedl 84 procent všech svých jednání s firmami nebo podnikatelskými svazy, zatímco s organizacemi občanské společnosti se sešel jen v sedmi procentech případů. Když se autoři studie zaměřili výhradně na schůzky věnované „zjednodušení“ a „omnibusům“, byl obraz ještě výmluvnější: Dombrovskis měl 26 takových schůzek, z toho 23 s byznysem. Kabinet komisaře Séjourného pak absolvoval 84 schůzek na téma zjednodušení či omnibusů — a všech 84 bylo s podnikatelskými subjekty.
Z třinácti komisařů, kteří v roce 2025 předkládali omnibusové návrhy, se devět setkalo s odborovými organizacemi nanejvýš jednou za celý rok. A komisař pro zemědělství Christophe Hansen, jehož portfolio přímo dopadá i na pracovní podmínky v zemědělství, se s odbory nesešel ani jednou.
„Kontroly reality“ za zavřenými dveřmi
Zvlášť výmluvné jsou takzvané reality checks, tedy konzultace, které Komise nastavila tak, aby probíhaly mimo běžnou veřejnou kontrolu. Studie je popisuje jako uzavřený, neprůhledný a byznysu vstřícný formát: veřejnost předem neví, kdo přijde, seznamy účastníků se nezveřejňují a při žádostech o dokumenty Komise začerňuje i příslušnost účastníků s odkazem na pravidla neveřejné diskuze (tzv Chatham House).
Právě na těchto schůzkách vznikaly podle studie Corporate Europe Observatory konkrétní podklady pro oslabování zákonů. U jednání o klasifikaci, značení a balení chemikálií se sešlo 281 podnikatelských subjektů oproti 7 zástupcům občanské společnosti, u kosmetiky to bylo 112 ku 3 a u hnojiv 22 ku 1. Při přepočtu na jednotlivé účastníky byla převaha průmyslu ještě křiklavější: na třech schůzkách k chemickému omnibusu připadlo 484 firemních zástupců a jen 8 zástupců občanské společnosti. Komise na těchto jednáních navíc používala elektronická hlasování, v nichž se například zástupců průmyslu ptala, která pravidla považuje za „zbytečně zatěžující a nákladná“. studie uvádí, že právě takto nasbírané požadavky se pak propsaly do návrhu chemického omnibusu. Aneb nešlo o konzultaci, ale o návod k deregulaci.
Proč by to mělo zajímat Česko
Pro organizace jako Arnika není současná deregulace v EU abstraktní bruselský spor, ale zásah do témat, jimž se dlouhodobě věnují. Arnika provádí vlastní analýzy i spolupracuje na mezinárodních projektech a (nejen) na svém webu upozorňuje, například že PFAS , tedy tzv. „věčné chemikálie“ mají dopady na plodnost, vývoj plodu a hormonální systém, a monitoruje také další nebezpečné látky, jako jsou například dioxiny vznikající jako vedlejších produktech spalování odpadu i o pesticidech používaných v hnojivech. A právě tato témata se dostávají do středu současné omnibusové deregulace.
Chemický omnibus totiž podle studie otevírá nové výjimky pro karcinogenní, mutagenní a reprotoxické látky v kosmetice, environmentální omnibus navrhuje zrušit databázi SCIP, a potravinový a krmivový omnibus posouvá pravidla pro pesticidy směrem k časově neomezeným schválením a slabší možnosti členských států uplatňovat nové vědecké poznatky. A to má velmi konkrétní důsledky. Zrušení databáze SCIP by podle studie oslabilo dohledatelnost látek vzbuzujících obavy ve výrobcích a podle citovaného stanoviska odborů může zhoršit ochranu pracovníků v odpadovém hospodářství před karcinogeny, mutageny, reprotoxickými a dalšími vysoce problematickými látkami. U pesticidů studie varuje, že navržené změny ztěžují uplatnění principu předběžné opatrnosti a usnadňují ponechání škodlivých látek na trhu.
Evropská ombudsmanka v listopadu 2025 potvrdila, že Komise při přípravě prvního omnibusu obešla řadu vlastních procedur. Chyběla dopadová analýza, veřejná konzultace i skutečně široké oslovení různých zájmů a dotčených skupin. A místo aby Komise po tomto varování změnila postup, studie tvrdí, že se snaží přenastavit etická pravidla tak, aby mohla v obdobné praxi pokračovat bez větších překážek.
To se samozřejmě nelíbí občanské společnosti. Například koalice Rules to Protect, za níž stojí 470 evropských organizací, požaduje místo deregulace silnější zákony na ochranu lidí a životního prostředí, větší transparentnost a odpovědnost firem, lepší vymahatelnost pravidel a skutečné zapojení občanské společnosti do tvorby zákonů.
Studie „This is What Corporate Capture Looks Like!“ totiž není jen akademickou analýzou. Je to varovný signál. Ukazuje, že takzvaná simplifikační agenda představuje nejrozsáhlejší korporátní ovládnutí evropských rozhodovacích procesů v historii. A pokud se nepodaří tento trend zvrátit, stane se standardním způsobem, jak se v Evropě tvoří zákony. Na úkor nás všech.
Čtěte také na blogu Arniky:
