Článek
V březnu 2026 oznámila v nizozemském regionu Dordrecht iniciativa PFAS Vrij–Green Claim úmysl podat hromadnou žalobu proti průmyslovému podniku Chemours a vyzvala obyvatele dotčených obcí, aby se k ní přidali. V současnosti se jich podle organizátorů připojují desítky tisíc. Hlavním požadavkem je naprosté zastavení emisí perfluorovaných a polyfluorovaných látek (PFAS) do životního prostředí a adekvátní finanční kompenzace za dlouhodobé poškování ekosystémů a ohrožení zdraví obyvatel.
Tato kauza ukazuje zřetelný posun strategie občanské společnosti od spoléhání se na státní regulaci k přímému vymáhání odpovědnosti znečišťovatelů soudní cestou. A není to posun nijak náhodný. V celé Evropě se hromadí případy, které dokazují, že trpělivost veřejnosti i soudů s výrobci toxických látek má své hranice.
Co jsou „věčné chemikálie“ a proč jsou tak nebezpečné
Látky PFAS, známé jako věčné chemikálie, tvoří rozsáhlou skupinu tisíců syntetických látek. Vyznačují se extrémní odolností vůči vodě, mastnotě a vysokým teplotám. Za těmito užitnými vlastnostmi stojí mimořádně silná vazba mezi atomy uhlíku a fluoru – jedna z nejpevnějších chemických vazeb vůbec. Právě proto se PFAS hojně využívají v průmyslu i při výrobě spotřebního zboží, od nepřilnavého nádobí přes funkční oblečení až po obalové materiály a hasicí pěny.
Zásadním problémem celé skupiny je však její perzistence. Tyto látky se v přírodě prakticky nerozkládají a dlouhodobě se hromadí ve vodních zdrojích, půdě i v živých organismech včetně lidského těla. Odtud pochází jejich přezdívka „věčné chemikálie“ – jednou vypuštěné do prostředí, zůstávají tam na desítky až stovky let.
Vědecké studie opakovaně prokazují jejich toxicitu a spojují dlouhodobou expozici s řadou závažných zdravotních rizik. Patří mezi ně narušení funkce štítné žlázy, oslabení imunitního systému, poruchy reprodukce či zvýšené riziko vzniku onkologických onemocnění. Pro představu o rozsahu problému – stopy PFAS dnes nacházíme v krvi prakticky každého člověka na planetě.
Dordrecht jako evropské epicentrum PFAS
Výrobní závod v Dordrechtu, původně vlastněný společností DuPont a později vyčleněný pod firmu Chemours, produkoval tyto látky od šedesátých let dvacátého století. Okolní prostředí bylo postupně kontaminováno nejprve látkou PFOA a následně její novější náhradou známou pod obchodním označením GenX. Výměna jedné nebezpečné látky za jinou přitom nijak nevyřešila podstatu problému – GenX vykazuje obdobné toxické vlastnosti.
Interní firemní dokumenty, které postupně vycházejí najevo v rámci probíhajících vyšetřování, naznačují, že vedení podniku disponovalo prokazatelnými informacemi o toxicitě svých produktů již před desítkami let, avšak neprovedlo adekvátní preventivní opatření pro ochranu veřejnosti. Obyvatelé okolních obcí tak byli po generace vystavováni látkám, o jejichž nebezpečnosti firma věděla.
Na základě těchto skutečností podala na podzim roku 2023 advokátka Bénédicte Ficq trestní oznámení. To necílí pouze na samotnou korporaci jako právnickou osobu, ale směřuje přímo na konkrétní manažery odpovědné za řízení závodu od roku 1962. Následné vyšetřování ze strany nizozemské policie a státního zastupitelství, zahrnující i fyzické prohlídky v závodě, vytváří precedens, na jehož konci mohou padnout nepodmíněné tresty odnětí svobody pro členy vedení.
Osobní trestní odpovědnost vrcholového managementu představuje zcela nový a vysoce účinný tlak na průmyslový sektor. Nejde již jen o pokuty, které velké korporace dokáží absorbovat jako „náklady na podnikání“. Jde o reálnou hrozbu vězení pro konkrétní lidi.
Italský precedens, který změnil pravidla hry
Případ společnosti Chemours v Nizozemsku nepředstavuje izolovaný úkaz. Je integrální součástí širšího celoevropského trendu. Zcela přelomový rozsudek v této oblasti padl v červnu roku 2025 v Itálii. Soud ve městě Vicenza poslal do vězení jedenáct bývalých manažerů společnosti Miteni S.p.A. za vědomé otrávení podzemních vod v regionu Benátsko. Tato ekologická katastrofa zasáhla odhadem 350 tisíc obyvatel.
Odsouzení, mezi nimiž figurují i zástupci japonské mateřské korporace Mitsubishi, dostali úhrnný trest ve výši 141 let odnětí svobody. Nejvyšší individuální trest dosáhl sedmnácti a půl roku. Soud konstatoval, že vedení podniku po desetiletí vědomě vypouštělo toxické látky do životního prostředí bez ohledu na známá rizika.
Tento verdikt představuje historicky první případ takto přísného osobního trestněprávního postihu za průmyslové znečištění persistentními látkami typu PFAS. Vyslal tím jasný signál celému průmyslovému sektoru – vědomé znečišťování životního prostředí již není jen otázkou pokut a regulací, ale může skončit za mřížemi.
Belgické a americké kauzy potvrzují trend
Vedle Itálie čelí masivním právním a finančním krokům také nadnárodní gigant 3M v Belgii. Jeho výrobní závod ve flámském městě Zwijndrecht nedaleko Antverp způsobil rozsáhlou kontaminaci půdy a podzemních vod. Společnost byla v důsledku tlaku úřadů již v roce 2022 donucena zavázat se k úhradě 571 milionů eur na sanační práce v daném regionu. Právní důsledky však pro firmu zdaleka nekončí.
Na začátku roku 2026 stanula společnost 3M před belgickým soudem znovu, tentokrát kvůli hromadné civilní žalobě zhruba čtrnácti set místních obyvatel. Ti požadují finanční kompenzace v celkové výši dosahující téměř 30 milionů eur za nadměrné zatížení svého životního prostoru a vystavení zdravotním rizikům.
Stupňující se evropská judikatura doplňuje sérii bezprecedentních finančních vyrovnání ve Spojených státech. Společnost 3M zde musela souhlasit s vyplacením částky v rozmezí 10,5 až 12,5 miliardy dolarů americkým vodárenským společnostem na plošnou sanaci veřejných vodních zdrojů. Firmy DuPont, Chemours a Corteva se ve stejné věci zavázaly k úhradě 1,18 miliardy dolarů a k dalším platbám v řádu miliard v rámci státu New Jersey.
Tyto astronomické částky jasně dokládají, že právní a sanační výdaje jsou pro zúčastněné firmy potenciálně likvidační. Institucionální investoři na tato rizika již aktivně reagují, přehodnocují svá portfolia a přesouvají kapitál od společností s vysokým rizikem ekologických závazků. Odškodňování obětí a dekontaminace prostředí zcela odčerpávají kapitál nezbytný pro inovace a zajištění dlouhodobé solventnosti podniku.
Proč je plošný zákaz PFAS jedinou logickou cestou
Kombinace občanských hromadných žalob, bezprecedentních finančních kompenzací a reálné hrozby trestního stíhání konkrétních manažerů prokazuje, že další průmyslové využívání sloučenin typu PFAS je ekonomicky i právně neudržitelné. Skutečné náklady na sanaci zasažených oblastí a nezbytné odškodnění poškozených osob mnohonásobně převyšují historické zisky z produkce těchto materiálů.
S ohledem na extrémní perzistenci těchto látek a jejich zdokumentovaný negativní vliv na veřejné zdraví je prosazení plošného zákazu jejich výroby a používání zcela logickým krokem. Každý další rok prodlení znamená další kontaminaci, další zdravotní následky a další astronomické náklady na budoucí nápravu.
Případ nizozemského Dordrechtu ukazuje, že prodlužování stávajícího stavu vede pouze k prohlubování ekologických škod a nezvratnému ekonomickému pádu odpovědných korporací. Zároveň ale dává naději – ukazuje, že občanská společnost má nástroje, jak se účinně bránit. A že soudy jsou stále ochotnější tyto nástroje využít ve prospěch veřejného zdraví a životního prostředí.
