Článek
Přestože už se setkal i s nátlakem a výhružkami, každá reportáž, kterou natočil, se nakonec objevila na obrazovce. Proč u nás podle něj chybí environmentální novináři a v čem spočívá hlavní rozdíl mezi zpravodajstvím a publicistikou?
V současnosti natáčíš pořad „Nedej se!“. Kam až sahají jeho kořeny?
První díl se vysílal v roce 1992. V 90. letech se jednalo o mimořádně populární formát, který pracoval i s prvky satiry a komentoval i politické dění. Vysílal se v pátek večer a sledovanost přesahovala půl milionu diváků. Už tehdy byl pořad trnem v oku průmyslu a některým politikům, nicméně zrušit ho nemohli, protože pod vedením Ivo Mathého se podařilo prosadit do Kodexu ČT, že součástí vysílání musí být publicistický pořad o životním prostředí. Tak ho alespoň televize přesunula do méně frekventovaného času, aby tolik nedráždil.
Chodí i dnes kvůli vaší tvorbě na ČT stížnosti?
Ano, na moje reportáže si často stěžuje Pavel Tykač, protože moje srdeční téma, kterému se pravidelně věnuju, je těžba uhlí. „Oblíbení“ jsme tradičně taky u Lesů ČR a myslivců. Stížnosti chodí buď Radě České televize, nebo přímo generálnímu řediteli.
Zažil jsi někdy i osobní výhružky?
Jeden vlivný miliardář se o to pokusil, ale udělal to dostatečně mazaně, aby všechno mohl popřít. Mimochodem, ten samý člověk nás také při pokusu natáčet ve své oboře fyzicky napadl. To byla poměrně vyhrocená situace. Jinak jsem výhružky fyzickou likvidací nezažil.
Jak bys mi vysvětlil, jak se publicistika liší od jiných žánrů?
Jednoduše řečeno, publicistika má názor. Ve zpravodajství vystupují „mluvící hlavy“, které sice něco tvrdí, ale chybí kontext, takže pro diváka je těžké zjistit, jak to vlastně je. V publicistice naopak všechna tvrzení, která v reportáži zazní, ověřujeme a uvádíme do souvislostí. Je to mravenčí práce, ale výsledkem je pořad, který poskytuje hlubší vhled do problému.
Ve své tvorbě se věnuješ ekologickým tématům, díky tomu v ní často vystupují odbornice a odborníci z Arniky. Kdy jsi o nás točil poprvé?
Moje první samostatná reportáž, kterou jsem točil pro ČT, byla o patnáctiletém výročí existence Arniky. Než jsem začal pracovat v médiích, byl jsem ekologický aktivista, takže jsem se znal s Martinem Skalským a Jindrou Petrlíkem z Arniky a věděl jsem, čemu se věnujete.
Zmínil jsi svoji aktivistickou minulost. Účastnil ses i nějakých legendárních kampaní českého zeleného hnutí?
Jasně, třeba blokády na Šumavě v roce 2011, kdy jsme protestovali proti kácení stromů v národním parku. Tahle akce byla důležitá pro mou mediální kariéru, protože si mě tam všimli lidi z internetové televize Stream, kde jsem potom začal dělat pořad Troublemaker.
Ty jsi vystudoval mediální tvorbu?
Ne, původně jsem vyučený zámečník. Potom jsem si dodělal maturitu a studoval práva v Plzni, kde jsem upozorňoval na nesrovnalosti ohledně některých kvalifikačních prací. To byla ta známá kauza, která později školu „proslavila“ v médiích. Taky se nám v Plzni v roce 2013 podařilo zorganizovat vůbec největší platné místní referendum v historii České republiky, které se týkalo plánované výstavby obřího obchodního centra poblíž historického středu města. V referendu občané vyjádřili s tímto projektem nesouhlas, takže realizaci se pak skutečně podařilo zabránit.
Už jsme řekli, že ze soukromého média jsi přešel na ČT. Jaká je podle tebe role veřejnoprávních médií v komunikaci environmentálních témat?
Nezastupitelná. Z hlediska publicistiky, které se v pořadu „Nedej se!“ věnujeme, je důležité být nezávislý. V soukromém médiu by nikdy nešlo vyloučit tlak inzerentů, kteří mají svoje zájmy. Neříkám, že soukromé médium nemůže dělat kvalitní publicistiku, ale je to složitější. Publicistický formát je navíc drahý a z finančního hlediska neperspektivní, protože do něj z pochopitelných důvodů nejde propašovat reklama nebo product placement. Jako investigativní žurnalista šlapeš na kuří oka vlivným lidem, ať už politikům nebo investorům. To zákonitě vede k nějakému tlaku, což právě ČT může ustát díky etickému kodexu, který mi jako tvůrci garantuje, že vedení nebude zasahovat do obsahu.
Co nová novinářská generace, která by se ochraně přírody věnovala? Vyrůstá nějaká?
K nám často chodí studující z FAMU, kteří se chtějí naučit dělat kvalitní investigativu. To je ale poměrně těžká disciplína, které se člověk musí chtít věnovat dlouhodobě. Podle mě se jedná dokonce o složitější obor, než je třeba ekonomická žurnalistika. Přitom žurnalista věnující se ekonomice má nesrovnatelně více možností, kde se uplatnit.
Kdybych byl zájemce o environmentální žurnalistiku, asi bys mě moc nenamotivoval.
Promiň, ale je to tak. Sám vím, kolik si toho musím denně načítat. Pokud člověk nechce říkat nesmysly, musí se neustále vzdělávat a držet krok s vědeckým poznáním. Ale abych nebyl zbytečně pesimistický, tak v zahraničí už jsou běžně součástí redakcí týmy, které se věnují klimatické změně. U nás se o něco podobného pokouší třeba A2larm nebo Deník Referendum. Mediální zájem o klima se hodně zvedl díky mladým aktivistkám a aktivistům z Fridays for Future. Je to velmi náročná, ale zároveň i krásná práce, která má obrovský smysl.
Pravidelně jsi v kontaktu s lidmi z různých občanských a nevládních organizací. Proč?
Bez ekologických organizací bychom my novináři neměli o čem psát a natáčet. Proto potřebujeme kvalifikované odborníky, ale i angažované občany. Nejlepší je, když se obě tyhle role spojí. Třeba nedávno zesnulý doktor Šrám (odborník na znečištění, pozn. aut.) byl takovým příkladem vědce, který měl vše perfektně podloženo výzkumy a daty, a přitom se nebál veřejně vyslovit svůj názor. Nebyl zavřený ve slonovinové věži, kde by bádal bez kontaktu s realitou. Nejenže mi vždycky zvedl telefon, ale dokonce nás v případě některých alarmujících kauz sám aktivně kontaktoval. Ale naštěstí je takových vědců více, třeba profesoři Bedřich Moldan, Pavel Kindlmann nebo Josef Fanta. V Brně mají skvěle komunikující Ústav pro výzkum globální změny, který se zabývá nejzajímavějšími výzvami dneška v souvislosti se změnou klimatu.
A v čem konkrétně ti pomohla spolupráce s Arnikou?
Díky Arnice jsem nejen já, ale i mí kolegové z pořadu natočili spoustu reportáží na témata, která by veřejnost měla zajímat. Bez naší vzájemné spolupráce by se o nich možná nikdo nedozvěděl.
Otázky kladl Martin Zelinka.
Martin Marek
Pro Českou televizi připravuje od října 2016 jako režisér a scénárista investigativní ekologický pořad Nedej se a od roku 2023 také na YouTube pořad Věděli jste. Dříve působil jako moderátor pořadu Troublemakerna internetové televizi Stream. Původně se vyučil zámečníkem, později vystudoval práva na Západočeské univerzitě v Plzni. V říjnu 2022 natáčel o aktivitách Arniky v Arménii a pro tamní aktivisty uspořádal workshop o investigativní žurnalistice. V roce 2023 natáčel s Arnikou v Moldavsku.
