Článek
V roce 2009 byla publikována klíčová studie (Rockström et al., 2009), která definovala devět planetárních mezí – hranic, které nesmějí být překročeny, aby byla zachována ekologická stabilita Země. Tyto hranice jsou zásadní pro udržitelný vývoj a zabránění katastrofickým dopadům lidské činnosti na planetární ekosystém. Patří mezi ně změna klimatu, ztráta biologické rozmanitosti, biogeochemické toky fosforu a dusíku, chemické znečištění, využívání území, acidifikace oceánů, využití sladké vody, poškození ozonové vrstvy a atmosférický aerosol. Bohužel, u prvních pěti hranic byly již bezpečné hodnoty překročeny.
Z tohoto důvodu je nezbytné se podrobně zabývat různými faktory ovlivňujícími tyto hranice. V tomto článku se zaměříme na vliv spaloven odpadů, na některé z těchto klíčových planetárních mezí.
Vliv na změnu klimatu
Spalování odpadů je stále rostoucím problémem jak ve světě, tak zejména v Evropské unii. Vykazuje totiž výrazně vyšší emise CO2 na jednu vyrobenou kilowatthodinu energie, ve srovnání s průměrem Evropské unie. To je z velké části způsobeno spalováním plastů vyrobených z ropy, tedy fosilního paliva, které tvoří jednu z hlavních složek „ekologického“ paliva pro spalovny. Problematické však není jen spalování odpadů obsahujících plasty, ale také bioodpadu, který je součástí běžného komunálního odpadu. „Při stavbě nebo při plánování nových spaloven se přitom ty emise, které jsou biogenního původu a které tvoří až polovinu emisí CO2 ze spaloven, do hodnocení vlivu na životní prostředí vůbec nezapočítávají.“ komentuje současnou metriku odbornice na vztah spaloven a životního prostředí Nikola Jelínek.
Jedna z častých havárií ve spalovně v Lysé nad Labem.
Postupným přechodem na obnovitelné zdroje energie se však uhlíková náročnost energetického mixu snižuje, což způsobuje, že spalování odpadů bude mít v budoucnu ještě závažnější dopad na klimatické změny. Podle aktuální studie z Jižní Koreje (Kwon et al., 2023) povede do roku 2050 přeměna plastového odpadu na energii (včetně spalování v ZEVO) k větším emisím CO2 než spalování fosilních paliv. Jejich zjištění ukazují, že přeměna plastového odpadu na energii by měla být vnímána jako daleko větší problém, než tomu v současnosti je. Jinými slovy, nahrazování uhlí, ropy nebo zemního plynu v teplárnách odpady, v žádném případě neřeší problém podílu teplárenství na emisích CO2. Pokud se chceme vyhnout dalším příspěvkům k oteplování atmosféry, musíme se vyhnout slepé uličce, do níž nás ZEVO a podobné technologie vedou.
Chemické znečištění a vliv na biodiverzitu
Chemické znečištění je další zásadní oblastí, kde mají spalovny významný dopad na planetární meze. Řada studií ukázala, že spalování odpadů vytváří nebo uvolňuje tzv. novel entities, což jsou nové chemické sloučeniny, ale také kovy nebo plasty, které se do životního prostředí dostávají prostřednictvím lidské činnosti a mohou tak mít negativní vliv na životní prostředí a organismy. Studie z roku 2022 (Persson et al., 2022) naznačuje, že operační prostor pro chemické znečištění je již překročen. Tento stav je důsledkem celosvětové produkce a úniků antropogenních chemických látek. Spalováním odpadů se tyto toxické látky uvolňují do ovzduší, odpadních vod a zbytkových odpadů. Zvláště nebezpečné jsou tzv. věčné chemikálie – persistentní organické látky (POPs), které se uvolňují ze spaloven. Tyto látky mohou vážně ohrozit biodiverzitu a ekosystémy. Biodiverzita je klíčovým faktorem pro stabilitu ekosystémů. Nedávná studie (Sigmund et al., 2023) ukazuje, že tyto chemické látky, vzniklé činností člověka, představují vážnou hrozbu pro biodiverzitu. Postupem potravinovým řetězcem se totiž kumulují a ohrožují vrcholové predátory, jako jsou například symbol USA orel bělohlavý anebo želva kareta obrovská, žijící v Austrálii.
Kareta obrovská, jeden z vrcholných predátorů ohrožených tzv. věčnými chemikáliemi.
Věčné chemikálie jsou však problémem i v Evropě. „Ve Švédsku vznikla studie, která zkoumala, proč dochází ke snížení reprodukční schopnosti u vyder a zjistili, že je to způsobeno zvýšenými koncentracemi polychlorovaných bifenylů. To jsou látky, které jsou sice dnes zakázané, přestaly se vyrábět a používat, ale bohužel vznikají mimovolně, nechtěně jako vedlejší produkty, podobným způsobem jako dioxiny při spalování.“ uvádí jeden z příkladů odborník na toxické látky Jindřich Petrlík.
Kromě toho, že spalování odpadu vytváří CO2 a také nové chemické látky, se kterými si příroda ani člověk neví rady, některé potřebné látky při něm naopak mizí. Spalováním bioodpadu, který tvoří cca čtvrtinu spalovaného odpadu, se totiž ničí fosfor. Narušuje se tak jeho koloběh v přírodě a prolamuje také třetí z planetárních mezí, které jmenujeme na začátku článku. Podle profesora Larse Stoumanna Jensena z Fakulty přírodních věd Kodaňské univerzity, se v dánských spalovnách ztratí každý rok cca 10 000 tun fosforu. To zhruba odpovídá množství, které Dánsko ročně dováží jako fosfáty. Dánsko koneckonců svůj původně příznivý pohled na spalovny jako řešení odpadové krize začíná přehodnocovat a v následující dekádě hodlá, kvůli klimatickým závazkům, sedm ze svých třiadvaceti spaloven zavřít.
Spaloven máme dost, řešme odpadovou krizi efektivněji!
Celkově lze tedy jasně říct, že spalovny odpadů mají významný dopad na planetární ekosystém a přispívají k překračování planetárních mezí. S provozem spaloven je pevně spojena řada negativních jevů, od chemického znečištění a narušování přirozených biochemických toků, až po změny klimatu a ztrátu biodiverzity.
Výsledkem postupného omezování skládkování by tudíž nemělo být jen mechanické přesměrování dříve skládkovaného odpadu do spaloven a udržování lineárního odpadového hospodářství. Tím bychom se vyhnuli řešení problematiky odpadů, ale vytvořili navíc další environmentální problémy. K odpadu musíme přistupovat koncepčně, jako k něčemu, co v mnoha případech nemusí vznikat a pokud už vznikne, přistupovat k němu jako k surovině. Je proto nezbytné přijmout integrovaný přístup k nakládání s odpady a hledat udržitelné alternativy, jako je recyklace, kompostování a minimalizace produkce odpadu.
