Článek
Na místě zasahovalo přes 250 hasičů z více než padesáti jednotek, nasazena byla speciální technika. Požár byl natolik rozsáhlý, že ho zachytily i meteorologické satelity. Podle hasičů bude trvat ještě několik dní, než se podaří zcela zlikvidovat skrytá ohniska. Zároveň musí řešit vážné riziko kontaminace vody – část hasební vody začala odtékat směrem k pramenům Klíčavy, které slouží jako zdroj pitné vody pro Kladno a okolí, proto v lesním porostu zbudovali retenční nádrž s aktivním uhlím a geotextilií. Situaci monitorují ve spolupráci s vodoprávním úřadem, Českou inspekcí životního prostředí a Povodím Vltavy.
Hoří plast, něco si přej
Požáry plastového odpadu nejsou běžné jen pro hasiče – jsou varovným signálem pro nás všechny. Plastové materiály, které jsou vyráběny z ropy, při hoření uvolňují těkavé organické látky, polycyklické aromatické uhlovodíky, těžké kovy jako rtuť nebo kadmium a chlorované dioxiny, které patří mezi nejnebezpečnější toxické látky vůbec. Jsou perzistentní, hromadí se v potravním řetězci a ohrožují zdraví lidí i dlouho poté, co plameny uhasnou.
Kromě přímých zdravotních dopadů, jako je podráždění dýchacích cest, očí nebo pokožky, představuje dlouhodobé vystavení těmto látkám riziko i pro nervový a hormonální systém, plodnost nebo imunitu. A pokud se při zásahu použije hasicí pěna s obsahem PFAS – tzv. „věčné chemikálie“ – může dojít i k vážné kontaminaci půdy a podzemních vod.
Plasty jsou hrozba pro klima
Požár u Rynholce je jen nejviditelnější výbuch problému, který se v našem systému hromadí roky. Většina plastů se nikdy skutečně nezrecykluje. Část z nich končí ve spalovnách, jiná na skládkách, ale stále častěji i v požárech, které nejsou náhodné – jsou výsledkem nahromadění odpadu, který jen přibývá a který zároveň dobře hoří.
Tento problém má i zásadní klimatický rozměr. Plasty jsou vyráběny z fosilních paliv a při jejich likvidací – ať už formou klasického spalování ve spalovně, pyrolýzy nebo zplyňování – vzniká značné množství oxidu uhličitého. Studie publikovaná v časopise Energy & Environmental Science v roce 2023 ukazuje, že emise CO₂ budou z energetického využívání plastů do roku 2050 vyšší než emise ze současných uhelných, ropných a plynových elektráren – a to i pokud započítáme technologii pro zachytávání uhlíku. Plastový odpad se tak stává výraznou hrozbou pro klimatickou neutralitu.
Současně studie Waste Incineration and the Environment varuje, že bez zásadní změny přístupu se emise ze spalování plastů do poloviny století stanou jedním z hlavních zdrojů globálních emisí, což je v přímém rozporu s cíli Pařížské dohody. I proto některé státy závislé na těžbě a zpracování ropy aktivně blokují vyjednávání nové mezinárodní úmluvy OSN o plastech, která by mohla omezit samotnou výrobu těchto materiálů.
Recyklace nestačí, potřebujeme revoluci
Řešení existuje – ale není jím „lepší“ spalování nebo další pokusy o chemickou recyklaci. Skutečným řešením je snížit výrobu plastů, zakázat nebezpečné příměsi, podpořit opakovaně použitelné obaly a přenést odpovědnost zpět na výrobce, ne na spotřebitele.
Požár v Rynholci možná brzy zmizí z titulků, ale jeho dopady zůstanou v půdě, ve vzduchu a zatím skrytě se propisují i do naší politiky, a to množstvím spaloven, které mají v ČR vzniknout. Pokud nechceme, aby podobné požáry byly čím dál častější realitou, musíme začít brát plastovou krizi stejně vážně jako klimatickou.
