Článek
S mou manželkou se znám už od dětství. Když jsme se poznali, jí bylo čtrnáct a mně šestnáct let. Asi o dva roky později jsme spolu začali chodit. Dlouho nám to však nevydrželo. Neuměl jsem se vypořádat s tím, jak byla krásná, chytrá, slušná a hodná, prostě dokonalá. Já jsem měl nízké sebevědomí, na obličeji se mi dělalo akné, mám velký nos, kouřil jsem a neměl jsem na častých večírcích míru s alkoholem, nehledě na to, že jsem ho v tom věku ještě vůbec neměl pít. Dodnes mi připomíná, jak jsme spolu měli sraz po jejích tanečních a jako předvoj na místo srazu dorazil její opilý bratr, který ji informoval, že platím útratu a hned přijdu i s mou spolužačkou ze střední školy, samozřejmě také oba pod vlivem alkoholu. Úplně jsem nerozuměl tomu, že se mnou taková holka vůbec chodí. Po rozchodu jsme se potom náhodně vídali v průběhu let tak zhruba ve čtyřleté až pětileté periodě. Řekněme tedy, že jsme se za těch zhruba dvacet let viděli tak možná pětkrát. V mezidobí jsme měli potom oba jiné partnery a žili si svým životem. V roce 2024 jsem jí zase po delší době napsal, slovo dalo slovo a setkali jsme se. Zrovna procházela složitým rozchodem, měla už dvě děti, první ještě s partnerem, se kterým začala chodit v mládí po našem rozchodu a druhé s jiným partnerem, se kterým byla právě před našim posledním setkáním asi tři roky. S ním byl rozchod komplikovaný, protože takového vola opravdu svět neviděl, no a ještě se s ním zkuste na něčem dohodnout. Osobně jsem člověka, který by se choval tak absurdně, za svůj život nepotkal. To je ale na jiné povídání. Já jsem byl rok po rozchodu po asi šestiletém vztahu. Bývalá partnerka má syna, kterému bylo necelých dvanáct let, když jsme se potkali, je to úžasný kluk, neměl snad žádnou pubertu. Jsem moc rád, že jsme do dnešního dne v kontaktu, moc si toho vážím. Je sice pravda, že v době našeho posledního kamarádského setkání s mou současnou manželkou jsem také měl člověka, na kterém mi záleželo, ale byla vdaná, měla dvě děti a chtěla dát šanci ještě manželství, byť její manžel je, z toho, co vím, sobec, no a příliš jí nepomáhal. Teď nad tím tak přemýšlím, že mi manželka také říkala nedávno, že jsem sobec, ale o tom možná až za chvíli. Pro mou manželku, říkejme jí pro účely tohoto povídání třeba Jana, byl rozchod s otcem svého druhého dítěte z důvodu jeho absurdního chování velmi náročný a byť jsem si oba řekli, že teď vztah nechceme, nějak jsme to nechali mezi námi plynout a asi po dvou měsících otěhotněla. Asi po třech měsících jsem se jí zeptal, jestli si mě vezme, neměl jsem u toho ani prstýnek, bylo to večer v posteli, řekla, že ano. No nebyla to pro manželku jednoduchá pozice, byla už dvakrát zasnoubená, dvě děti každé s jiným partnerem, čtyřicítka na krku, takže v tomto směru byla situace pro ni složitá. Víte, jak to ženy mají, mají sen o stabilní a pevné rodině a potom přichází životní realita. Myslím, že zrovna ona by si tu pohádku zasloužila, ale asi to tak prostě mělo být. Manželka má tedy z prvních vztahů syna a dceru. Dcera je malinká, takže si na mě rychle zvykla, ale syn už měl deset a dával mi jasně najevo, že mu překážím a chce, aby se maminka vrátila k tatínkovi. Někdy mi v chování připadal jako čert, přitom je to hodný kluk. Vazba dítěte na rodiče je ovšem neskutečně silná, a to mnohdy bez ohledu na to, jak se k dítěti daný rodič chová. Ještě k tomu mu od malička rodina ze strany otce opakovala, že odešla od tatínka maminka, samozřejmě jí to měl celou dobu za zlé. Už se však nechlubili důvody, proč maminka odešla, tedy že to bylo kvůli opakované nevěře jeho otce, mnohdy i doma přímo v jejich posteli. Uvedl jsem mu tedy věci na pravou míru, aby byl v obraze. Zpětně věřím, že to věci pomohlo a byť jsme to s manželkou nějak zvlášť nerozebírali, myslím, že je ráda, že její syn ví, jaký byl ten pravý důvod toho, že od jeho otce odešla. Ona by mu to zřejmě nikdy neřekla, ale vnitřně jsem cítil, že je ráda, že bylo spravedlnosti učiněno za dost. Mohli bychom si dál povídat o podrobnostech celé této anabáze, ale to třeba zase někdy jindy, teď už k těm hádkám. Jsme rok manželé a musím říci, že moje zkušenost je taková, že zatímco muž je schopen dlouho držet emoce v sobě a nepustit je, žena je potřebuje ventilovat, různému temperamentu ženy potom odpovídá i forma a způsob té ventilace. Aby ses neposral. Myslela jsem si, že ti to dojde. Myslela jsem si, že to víš, máš vysokou školu. Nejsem vaše služka. Nic po tobě nechci. Snad vidíte, co je potřeba udělat. Tohle už jsem jednou zažila. Chováš se jako on. Když se teď naprosto bez nadsázky a bez přikrášlování zamyslím nad tím, kolik toho dělám, nedovedu si upřímně představit, jak takové hádky musí vypadat v jiných rodinách. Obsah to je ale jen jedna věc, forma je taková, že člověk v podstatě slyší polovinu z toho, co manželka říká, protože při tom chodí po bytě a vykonává různé činnosti. Manželka ze stejného důvodu zase slyší polovinu z toho, co říkám já, proto už se většinou omezuji na prosbu, aby nekřičela před dětmi, i když rozumím tomu, že je těžké udržet emoce. To, že rozumím tomu, že je těžké udržet emoce, jí samozřejmě neříkám.
Řešení jakýchkoliv takových a obdobných konfliktů je však velice jednoduché. Především se dohodněte na formě komunikace, že se nebude křičet, zachováte klid, nebudou se užívat nezdvořilá slova, nebudete se urážet, ale budete k sobě mluvit s respektem, budete spolu mluvit a soustředit se na obsah toho, o čem se bavíte. Nebudete si nic vyčítat, obviňovat se, vytahovat, co kdo dělá a nedělá, ať už dobře nebo špatně, ale zaměříte se konstruktivně na výsledek, na budoucnost, tedy jaký by měl být nekonfliktní stav. Vždy si uvědomte, že ve vztahu jste dobrovolně, je jen na Vás, jestli v něm setrváte, nebo ne. Byť rozličné vztahy přináší rozličné situace, bez slušnosti v komunikaci a ochoty komunikovat to nikdy nepůjde.
Na probírání konfliktních nebo sporných věcí si vyčleňte vhodný čas, kdy nebudete rušeni jinými okolnostmi.
Sedněte si k tomu spolu na jednom místě a nevěnujte se jiné činnosti. Tedy nebudete na telefonu, nebude zapnutá televize, počítač apod.
Věci budete probírat postupně, je-li jich více. Pokud by si kupříkladu manželka přála, abyste jí více pomáhal s úklidem domácnosti, bude to jedno téma, pokud by si naopak třeba manžel přál se během volného dne vyspat, jít na ryby, na fotbal, nebo jiným způsobem relaxovat dle jeho volby, bude to druhé téma. Ano, vy máte samozřejmě nárok na odpočinek, vyčleňte si čas pro sebe, přejte si to, může to být třetí téma.
Nemyslete si, že manželovi nebo manželce něco dojde, řekněte si o to, řekněte, co Vás trápí a nastavte to tak, aby Vás to trápit přestalo. Oba na to máte právo.
Tedy příkladmo již zmiňovaný úklid. Máte-li pocit, že manžel málo pomáhá s úklidem v domácnosti, potom dejte konkrétní požadavek, je fér dát konkrétní požadavek, aby nebylo sporné, kdy s rozsahem jeho součinnosti budete spokojena, každá žena má hranice jiné. Tedy například si přejete, aby jednou týdně vysál, vytřel, utřel prach v bytě a uklidil koupelnu a toaletu, protože nad rámec toho, co již dělá, Vám to bohatě stačí, ale neuklizená domácnost Vás trápí a sama to nestíháte. Respektujte požadavky toho druhého, jsou-li v mezích normality, byť Vy sama během dne spát třeba nechcete, respektujte, že manžel třeba ano. Nikdy netvrďte druhému, že něco nejde, troufám si tvrdit, že v rámci převážné většiny požadavků partnerů se jedná o lehce splnitelné věci.
Vyzkoušejte těchto pár drobností a věřím, že se hádkám vyhnete, pokud se jim opravdu vyhnout chcete, a to aniž byste se vyhnuli řešení toho, co Vás ve vztahu trápí.
Přeji si, aby byl pro Vás tento krátký článek užitečný a budu se těšit na Vaše komentáře a náměty na další podrobnější povídání, neboť jsme se na tomto místě jen zcela okrajově dotkli toho, co má mnohdy zcela zásadní dopad na kvalitu našich životů. Přeji Vám krásný den a buďte šťastni a spokojeni především sami se sebou.
