Článek
„Neznám nic horšího, než když se chlap rozpovídá na první schůzce o své bývalé,“ začíná svůj příběh Tereza. „Když jsem se rozešla se svým bývalým přítelem, nesla jsem to velmi těžce, takže jsem dlouho neměla zájem se s někým seznamovat. Když už ale od našeho rozchodu uběhly pomalu dva roky, kamarádka mi založila na seznamovací aplikaci účet a domluvila mi několik schůzek.“ Protože i Tereza cítila, že už nechce být sama, souhlasila a vyrazila na každou z nich. „Celkem jsem jich absolvovala 5 a musím přiznat, že dvě byly poměrně příjemné. To samé se ale nedá říct o zbývajících třech. První chlapík dorazil s téměř hodinovým zpožděním, a i když se omluvil, byl neustále na telefonu s tím, že tohle je jeho nejnáročnější pracovní období. - Haló, tak proč si smlouváš rande??? Druhý vypadal úplně jinak než na fotce, kterou dal na aplikaci a při konverzaci jsem měla pocit, že umřu nudou. To ale nebylo nic proti tomu, co jsem zažila s Dominikem.“
Když mi Tereza ukazuje jeho fotku, chápu, že o vzhled tady rozhodně nešlo. „Když přišel ke stolu, vyrazil mi dech. I když jsem z fotek viděla, že jde o pěknýho kluka, ve skutečnosti bylo jeho charisma dechberoucí. Strašně se mi líbil a v hlavě mi proběhla věta - Tak toho si vezmu. Tedy, až do doby, než se rozpovídal. Začal tím, že vybral právě tuto kavárnu, protože jí má ráda jeho bývalá přítelkyně. A od té doby jí zmiňoval v každé druhé větě. Vážně, ke konci jsem si zmínky o Janě v hlavě počítala. Netvářil se jako by byl rozchodem zraněný, ale nemluvil o ničem jiném než o ní. I když jsem ho uprostřed schůzky požádala, zda bychom se nemohli věnovat jenom nám dvěma a nechat Janu stranou, netrvalo mu dlouho a znovu mluvil o jejich společné dovolené, kam se musím určitě podívat, protože i Jana říkala, že je to to nejkrásnější místo na světě.“ To už ale Tereze došla trpělivost: „Normálně jsem mu řekla, že je ten nejhezší mužský, jakýho jsem kdy potkala, ale že z toho nic nebude, protože nehodlám žít ve třech. Potom jsem se s těžkým srdcem zvedla od stolu, zaplatila svou půlku a nechala ho tam sedět.“
I Eliška při vzpomínce na muže, který jí ještě teď nedá spát, kroutí hlavou. „Celá schůzka začala podivně ještě předtím, než jsme se sešli. Volal mi do auta a zjišťoval, jak jsem daleko, protože mi drží parkovací místo před restaurací. Pokud by snad někdo z takového gesta měl radost, já rozhodně ne. Za prvé takové akce, kdy někdo blokuje parkovací místo někomu, kdo tam byl dřív z duše nesnáším. Za druhé mi vadí, když mě někdo do něčeho, co nechci dělat, tlačí. I když jsem už parkovala asi dvě ulice od restaurace, jeho hlas zněl vyčítavě, že on tady pro mě stojí, že se o mě chtěl postarat a …. tak jsem už s mírným vztekem, ale pocitem, že bych mu měla dát šanci, přeparkovala. Jakmile jsme se posadili, začal mluvit o své dovolené, kterou právě absolvoval a minimálně 15 minut mi ukazoval fotky, na kterých byl vždy sám se stejným pohledem, měnilo se jen pozadí. Ale i to jsem nějakým způsobem překousla. Ovšem potom přišlo vyvrcholení večera.“
Dvojice se začala bavit o svých bývalých vztazích. „Moc se u toho mého nezastavil, zkonstatoval, že po roce od rozchodu jsem už jistě připravená na nový vztah. Víc ho trápilo to, že mi ještě neřekl, že je vdovec a jestli mi to nevadí. Odpověděla jsem mu, že už se o tom zmiňoval v textech, které jsme si posílali a že jsem s tím úplně v pohodě. On ale evidentně nebyl. Jal se mi vysvětlovat, že kdybych si náhodou myslela, že zabil svou ženu, tak mě může ujistit, že ne. A asi tomu nebudete věřit, dokonce sáhnul po mobilu, zalistoval ve fotkách a ukázal mi její úmrtní list. Bylo to tak divný, že jsem v tu chvíli opravdu zapřemýšlela, jestli jí neublížil. Celá konvezrace byla podivná, ale stále mi bylo trapné odtamtud utéct. Když ovšem - podotýkám, že jsme nebyli v bufetu, ale v lepší restauraci - vytáhl plastovou tašku, kterou měl při sobě a nabídl mi, že s sebou přinesl zákusek, který evidentně koupil někde v supermarketu, omluvila jsem se a rychle to celé ukončila.“
Abychom ale nemluvili jen o propadácích z mužské strany, mám pro Vás dva příběhy, kdy se i ženy na schůzkách předvedly v ne úplně nejlepším světle.
Honza si už pár týdnů dopisoval s Kristýnou, když se konečně domluvili na společné večeři. „Nenechal jsem nic náhodě, vybral hezkou restauraci, cestou jí koupil květiny a byl na místě pět minut dřív. S časem si ale evidentně Kristýna nedělala velkou starost, protože dorazila o dvacet minut později a k mému překvapení sebou přivedla svého pětiletého syna, o kterém se v předchozích zprávách zapomněla zmínit. Neříkám, že mě to nepřekvapilo, ale řekl jsem si, že mě nechtěla hned zpočátku vylekat a její omluva, že jí odřekla paní na hlídání, byla poměrně věrohodná. Horší bylo, že krátce potom, co jsme si objednali, si milá Kristýna vzala do ruky mobil a od té doby ho neodložila. Odpovídala mi při čtení a psaní zpráv, často se ani neobtěžovala ke mě zvednou oči. Svou pozornost nevěnovala ani svému synovi. Hned po příchodu mu rozložila na stůl omalovánky a pastelky a nechala ho, aby se zabavil sám. A tak jsem si nakonec čekání na jídlo krátil tím, že jsem se věnoval Honzíkovi. Povídal jsem si s ním, maloval a i když jsme jedli, většinu času jsem konverzoval s ním. Jakmile jsme dojedli, omluvil jsem se, že si musím odskočit, zaplatil za sebe a za Honzíka a rychle se vzdálil. Ale ještě teď se mnou cloumá vztek, když si na tu sebestřednou osobu a chudáka jejího syna vzpomenu.
Ani Radek nebyl z prvních schůzek příliš nadšený. „Upřímně, za dva měsíce jsem se zkusil sejít asi s osmi dívkami a byla to jedna hrůzná zkušenost za druhou. Jedna mi odpověděla, že její největší zálibou je pořádně si zapařit, druhá měla na jazyku jenom řeči o feminismu, třetí by možná i stála za druhou schůzku, ale upřímně - vůbec jsem tam nic necítil. Ovšem asi nejhorší rande bylo s Lucií. Na první pohled byla poměrně hezká, líbil se mi její úsměv, ale - líp bych si popovídal s kamenem. Jí evidentně na mě nezajímalo naprosto nic a jakmile jsem se zeptal něco já, odpověděla mi jednoslovnou odpovědí a dál se na mě mile usmívala. Po chvíli mi docházela témata, tak jsem se věnoval jídlu a potil se, jak to zařídit, aby u stolu nebylo tak trapné ticho. Když si Lucka odskočila, naklonila se ke mě žena od vedlejšího stolu a zašeptala mi, že mě obdivuje - ona by už byla dávno pryč. Dali jsme se do řeči a v naší konverzaci jsme pokračovali hned poté, co jsem se s Lucií rozloučil. A věřte nebo ne, už jsme spolu devět let a pět let jako manželé. I tak se dá ukončit nejhorší rande,“ směje se Radek.
Někdy může vyprávět o nejhorším rande i ten, kdo byl jeho strůjcem. „Prostě se to tak někdy sejde, že vyjdete z celé situace jako úplný blbec. Mě se to stalo, když jsem se domluvil na první schůzce s Lenkou, kterou jsem si našel na jedné z těch seznamovacích aplikací. Vypadala moc hezky, po telefonu zněla vtipně a rozumně a já se na setkání s ní opravdu těšil. Jenže jsem udělal obrovskou chybu, že jsem se večer před tím nechal vytáhnout jedním kamarádem do klubu. Oslavoval narozeniny a já si s ním dal panáka. I když jsem se měl v úmyslu držet, přemluvil mě k druhé skleničce a pak už ze mě zábrany spadly a já se tam docela dost opil, což se mi nestává často. Druhý den jsem se probudil s pořádnou „opicí“. Protože jsme měli domluvenou naší první schůzku na oběd, nezbylo mi nic jiného, než jí zavolat, omluvit se a přiznat barvu. Byla naprosto skvělá, chápavá a ochotná se sejít až večer. Opravdu jsem její chování ocenil. Bohužel ani k večeru, kdy už jsem se nachystal, mě nepřestávala bolet hlava, a tak jsem si vzal dva prášky, které měl v koupelně můj spolubydlící. Už v autobuse mě začalo pálit v krku a svědět na prsou. Když jsem dorazil do baru, kde jsme se měli potkat, hned se mě zeptala, jestli jsem v pořádku. Že se jí zdám divný. Když jsem se na toaletě podíval do zrcadla, moje tvář byla rudá a oteklá. Reakce na prášky byla velká. Ještě nikdy jsem se necítil tak trapně. Už jsem se k ní nevrátil a vytratil se rovnou na pohotovost. Teď to možná vidím jako velkou chybu, ale tenkrát jsem měl pocit, že bych si s tou holkou už nikdy nemohl normálně povídat. Škoda, myslím, že byla tou nejlepší, jakou jsem potkal.“
Když jsem sbírala příběhy nejhorších prvních schůzek, velmi často v nich hrál roli alkohol, ať už přišel opilý muž nebo žena. Velmi často šlo o velmi špatné konverzační schopnosti, od naprosto odlišných zájmů, přes hloupost až po výstřednosti, jako když muž vytáhne fotografii, kde ukazuje mrtvého psa, kterého právě zastřelil…
Jaké máte zkušenosti vy? Přidejte svou historku z hrůzného rande do naší diskuze.
