Článek
Není asi člověka, kdo by v předvánočním čase neměl bolehlav z toho, jaký dárek komu vybrat. U malých dětí nebo vděčných seniorů bývá výběr často poměrně snadný. Největší výzvou je ale vybírat dárky pro teenagery nebo-li dospívající mládež. Jejich vkus se rychle mění, často jsou kritičtí a dárky od rodičů jim mohou připadat staromódní.
Jako matka jednoho z nich jsem dávno vzdala myšlenku na velká překvapení. Pod naším stromkem sice najdete materiální dárky, ale jedno, které bylo dosud nejvíce oceňováno, je Bonding trip, tedy sbližovací výlet.
O Bonding trip ode mě slyšel už téměř každý v mém okolí, a zmínky o nich mohou být pro někoho až otravné. Nejsem však posedlá tím, někomu podobnou myšlenku vnutit, jde spíš o nadšení, protože cítím, jak rychle čas s dětmi utíká.
Jako rodiče se snadno necháme pohltit každodenními povinnostmi a někdy přestáváme vnímat, co naše děti říkají, jak se cítí, jaké mají radosti či starosti. Ne že bychom se o ně nezajímali, ale někdy jsme unavení nebo natolik zabraní do jejich výchovy, že drobnosti, které jsou pro ně důležité, unikají naší pozornosti. A čím více dětí v rodině, tím méně máme času na každého z nich.
Co je víc než dát dítěti svůj čas a pozornost? Pro mě je to nejlepší dárek, který mohu dát. Přiznávám, že je trochu sobecký, také si totiž užívám přítomnost své dcery i samotný výlet. Ovšem zároveň si každý, kdo podobný dárek poskytuje, musí uvědomit, aby byl výsledek pozitivní, musí do něj vložit něco ze sebe.
Pro nás osobně to znamená dodržovat pár pravidel, která jsme si navzájem vytvořily. Základní je, že během výletu nevychovávám. Jsou to dva, tři dny, kdy se snažím omezit jakékoliv výchovné poznámky na minimum. Obě se vyhýbáme konfliktům, respektujeme zájem druhé a snažíme se společně užít každý okamžik – od volby hudby v autě, přes film před spaním až po výběr jídla.
Vždy se snažím vymyslet nějakou aktivitu, která by mohla dceru potěšit, a díky příjemné atmosféře se často stane, že ona sama přijde s něčím, co může potěšit mě. K tomu patří i malá tradice: vždy si uděláme čas na skleničku nebo dezert a při tom si zodpovíme deset otázek. Od jednoduchých dotazů jako jsou oblíbené filmy, knihy, seriály až k osobnějším typu „Co máš na mně nejraději?“ nebo „Co ti na mně líbí nejméně?“ Tyto otázky mohou odhalit, co vaše dítě opravdu oceňuje a kde můžete případně něco zlepšit. Pokud se k tomu přistupuje s humorem a otevřeností, jde o příjemnou a inspirativní chvilku.
Chápu, že ne každý může podniknout výlet do Benátek či Barcelony a už vůbec ne třikrát, pokud má více dětí. Ale i v Čechách se dají organizovat výlety a někdy stačí i jednodenní zážitek s dobrým obědem. Hlavní je věnovat dítěti svůj čas a pozornost. I když pod stromečkem leží víc dárků, věřím, že právě čas a pozornost budou vzpomínky, na které dítě vzpomíná nejvíce.
Jaký máte názor vy? Myslíte si, že teenager ocení túru s mámou v Alpách nebo sjíždění stezek na Lipně s tátou?
