Článek
„Dítě č. 1“, čerstvě 17 let, studuje na pražské soukromé škole, která je v poslední době tak humanitní, že se dítě začalo dobrovolně účastnit matematického semináře pro vyšší ročníky. Paní třídní učitelka, angličtinářka, o pár let starší než studenti, která prý pravidelně na sociálních sítích bojuje za genderovou rovnoprávnost. Ve středu přišlo info, že třídní a dalších pět učitelů se stávky účastní, takže z pondělní výuky zbyde jedna hodina. Dítě požádalo o omluvení z celého dne s tím, že půjde do knihovny, kde se bude ještě připravovat na úterní ekonomickou olympiádu pro SŠ, nebo si zkusí zajistit jednu směnu navíc na brigádě, kam jinak dochází o víkendech. Nebo se prostě déle vyspí, ale nechce se účastnit diskuze o přínosu stávky na štěstí lidí.
Dítě č. 2, za chvíli 8 let, druhá třída základní školy zřizované menším městem. Včera třídní schůzky a můj dotaz na pondělí. Paní učitelka, která má již osmý běh prvního stupně, takže tihle jsou zřejmě její poslední, aktivní, podle mě i vtipná, ale přísná a důsledná na děti i na rodiče, odpovědí až překvapila. Prý se na poradě shodli, že vlastně nevidí důvod, je to velká škola s dostatečně naplněnými třídami (prům. 24 dětí, letos 5 tříd prvňáků), podmínky pro výuku se zlepšují, už druhý ředitel je na ně hodný. Ale že nemůže mluvit za nepedagogy. Shodou okolností je jedna maminka kuchařkou tamtéž a také ona se nijak za stávku neprala.
A to je vše.
