Antidepresiva: Co čekat na začátku užívání? Osobní zkušenost

Podle Zprávy o problematickém užívání psychoaktivních léků užívalo v roce 2023 v České republice mezi 12 a 22 % populace starší 15 let psychoaktivní léky. Mezi ně patří například hypnotika, anxiolytika (léky proti úzkosti), sedativa, některá analgetika nebo antidepresiva. Ačkoliv slouží k léčbě mnoha různých onemocnění, řada lidí je nijak nerozlišuje a cokoliv, co doktor předepíše „na hlavu“, označí za antidepresiva. Antidepresiva jsou však jen jednou skupinou léků.

Antidepresivní přípravky obsahují různé účinné látky a každá z nich může u uživatelů vyvolat různý efekt. Obvykle se jedná o léky, které je třeba užívat dlouhodobě a jejich pozitivní efekt se začne dostavovat až po několika týdnech užívání. Začátky užívání však často bývají náročné a někteří uživatelé právě kvůli negativním počátečním efektům s užíváním přestanou. Dnešní článek bude o mé osobní zkušenosti s různými látkami. Efekty, které jsem pocítil, se mohou významně lišit od efektů, které mají na jiné uživatele, zároveň však spadají do běžných počátečních vedlejších efektů. Antidepresiva jsem začal užívat přibližně půl roku po zahájení psychoterapie a v té jsem pokračoval i v průběhu léčby farmaky.

Pod různými obchodními názvy lze nalézt látku sertralin. Denní předepsanou dávku jsem měl 50 mg, s tím, že se doporučuje nejprve začít s nižší dávkou a na plnou předepsanou dávku se dostat až po týdnu či dvou. Začal jsem s polovinou dávky ráno. První den jsem po užití a snídani šel spát. Po několikahodinovém spánku jsem se probudil a cítil se nepříjemně – okolí se mírně vlnilo, po bílých zdech se mihotaly barevné skvrny. Takový pseudovizuál není zrovna běžná věc, podotýkám ale, že trpím i visuálním šumem, a vidět svět v tečkách či skvrnách je pro mě běžné.

Po několika hodinách jsem po těle začal pociťovat silné nepříjemné napětí. Překvapilo mě, jak rychle se vedlejší účinky dostavily. Bylo mi špatně od žaludku. Celý depresivní stav se během pár hodin výrazně zhoršil, cítil jsem se velmi nepříjemně, zároveň prázdně. Na úzkostné stavy jsem měl předepsaný Neurol, který jsem užil. Přes den jsem sice nefungoval, ale nepříjemný stav zmizel.

Další dny byly extrémně nepříjemné. Dříve jsem si neuměl představit, jak by depresivní stav mohl být ještě hlubší, ale teď se to stalo. Občas jsem pro zmírnění užil opět Neurol. Neumím si představit v tomto stavu například chodit do práce. Nebyl jsem schopný se vidět s lidmi.

Zajímavé byly myšlenky na sebevraždu. Na jednu stranu byly zesíleny, na druhou stranu jsem od nich byl trochu odtržen tím, že jsem si mohl říkat, že nejpozději za pár týdnů to přejde, případně nejpozději po vysazení léků to přestane. Občas jsem na zmírnění nepříjemného prázdného stavu bral do ruky kostku s ledem jako dostatečně silný fyzický vjem.

Většinu dne jsem proležel v posteli a nemohl nic dělat. Žádná činnost mi nedávala smysl, nic jsem dělat nechtěl, po ničem jsem netoužil, jen jsem čekal, až to skončí, většinu dne mi bylo špatně od žaludku. V průběhu dne jsem se několikrát musel kontrolovat, abych něco snědl – necítil jsem hlad ani chuť k jídlu a skoro nic jsem nejedl.

Po týdnu, kdy se příznaky zmírnily, jsem se poprvé viděl s kamarády. Připadal jsem si jako ve skleněné kouli. Po týdnu jsem zároveň zvyšoval dávku na plných 50 mg. Neměl jsem z toho dobrý pocit, protože jsem tušil, že se můj už trochu stabilnější stav zase výrazně zhorší. To se překvapivě nestalo a zvýšení dávky už s sebou neneslo téměř žádné zhoršení.

Asi po měsíci užívání jsem se občas přes den dostal do dobré nálady. Šlo spíše o krátké úseky přes den. Špatně od žaludku mi bylo i po šesti týdnech (většinou jen dopoledne), slabší chuť k jídlu přetrvala, hubnul jsem a můj stav se jinak nijak znatelně nelepšil. Úzkostné stavy obvykle trvaly déle. Vizuální šum se zhoršil, výrazně horší byl v noci syndrom neklidných nohou – měl jsem problém kvůli němu spát, a celkově špatný spánek se tak ještě zhoršil.

Předepsanou dávku jsem měl 75 mg. Po postupném vysazení sertralinu jsem začal s třetinovou dávkou trazodonu. Ten může vyvolávat snížení krevního tlaku, a to jsem v prvních 3 týdnech zažíval v podobě neustálých závratí. V prvních dnech šlo o krátké ztracení rovnováhy a zamotání hlavy přibližně každých 10 minut. V prvních dvou týdnech mě neustále bolela hlava, v prvních dnech jsem občas přes bolest byl úplně vypnutý a nemohl jsem mít otevřené oči. Na bolest jsem zkoušel vyšší dávky ibuprofenu (Ibalgin), paracetamolu (Paralen, Panadol) a nimesulidu (Nimesil, Aulin), neměly žádný vliv a bolest nijak nemírnily.

Jednorázová zkušenost se skleničkou alkoholu způsobila, že jsem byl úplně vypnutý a odpojený od reality. Stav rozhodně nebyl nijak příjemný. Chodit mezi lidmi ve městě bylo velmi nepříjemné, připadal jsem si celkově trochu odpojený a ve snu.

Během pár dní se mi zlepšilo usínání – místo obvyklých několika hodin převalování v posteli jsem byl najednou schopný usnout do hodiny, což byl můj obvyklý stav snad odjakživa. V noci jsem se budil, jako dříve, ale nešlo o nic extrémního.

Po pár týdnech jsem začal pozorovat, že více prožívám emoce. Oproti dřívějšímu odpojenému stavu nebo dlouhodobému prožívání jsem se rychleji dostal do nějakého prožitku (typicky šlo o zlost). Celkově mi ale při užívání bylo o něco lépe, zejména spánek se mi zlepšil, cítil jsem o něco více motivace a chuti do života. Silná úzkost při interakci s většinou lidí se zmírnila a začal jsem být více schopný mluvit o různých osobních věcech.

Trazodon (Trittico) jsem užíval necelý půlrok. Kromě počátečních závratí a silných bolestí hlavy jsem další vedlejší účinky moc nepozoroval. V průběhu času jsem se ale postupně vrátil do stavu před užíváním, který se v posledních týdnech léčby výrazně zhoršil, což ale nesouviselo s trazodonem.

Po zhoršení jsem měl předepsaných navíc 5 mg escitalopramu (Cipralex) a 25 mg kvetiapinu (Derin). Kvetiapin není klasické antidepresivum, jde o antipsychotikum, které se kromě depresivních poruch užívá i při spánkových problémech nebo u příznaků schizofrenie. Poprvé jsem přípravek užil večer s tím, že jsem o něm nic nevěděl. Následně jsem šel mezi lidi a měl jsem obrovský problém neusnout a být přítomný. Překvapil mě okamžitý efekt.

Kvetiapin způsobil, že jsem večer usínal v podstatě po pár minutách (poprvé v životě). Začal jsem ho užívat především kvůli zhoršení spánku, kdy jsem večer usínal i několik hodin, načež jsem se ráno vzbudil třeba ve 3 nebo 4 hodiny a usnul až po několika hodinách. V noci jsem běžně naspal jen 4 hodiny. Po nasazení kvetiapinu toto zmizelo ihned – usínal jsem rychle, v noci jsem se nebudil. Následující den jsem ale byl nepoužitelný až do odpoledních hodin. Byl jsem neuvěřitelně ospalý, apatický, chtěl jsem jen ležet, nebyl jsem moc schopný přemýšlet. Občas jsem se dostal do hypnotického stavu, kdy jsem se nebyl schopný pohnout, ani na nic myslet, jen jsem koukal do prázdna, které se postupně začalo vlnit. Nebyl to příjemný stav.

Po pár týdnech těchto stavů jsem začal experimentovat: Tři dny jsem kvetiapin na noc neužíval a dva ano. Tři noci jsem téměř nespal, ale následující dny jsem byl alespoň schopný fungovat (až na třetí den, kdy mě dohnala únava). Další dva dny po užití kvetiapinu jsem pak sice byl vypnutý, ale vyspal jsem se. Ani tento režim nebyl udržitelný. Nakonec jsem se naučil čtyřmilimetrový Derin nůžkami dělit na velmi nepřesné poloviny a užívat jen polovinu. Usínání nebylo tak snadné a občas jsem se v noci budil, ale následující den jsem byl schopný fungovat od rána. Byl to rozumný kompromis mezi spánkem a funkčností.

Efekt escitalopramu se taky překvapivě dostavil hned první den kolem poledne. Cítil jsem se jako sjetý. Když se ke mně během dne dostala byť mírně špatná zpráva, začal jsem se ihned cítit hrozně. Několik dní po nasazení bylo jako na extrémní horské dráze. Po měsíci už tyto stavy nebyly tak extrémní, byly mírnější a trvaly už jen pár hodin ráno. Většinu dne mi bylo špatně od žaludku, ale přes silné návaly emocí jsem to cítil jen když jsem se na chvíli zastavil. Po dvou týdnech už mi bylo špatně jen občas večer. V prvních týdnech jsem celkově po těle pociťoval silnější napětí, které vedlo k nutnosti se hýbat.

Po měsíci jsem se cítil celkově lépe. Byl jsem značně apatický, ale nebylo mi to tolik nepříjemné. Občas jsem pociťoval stavy prázdnoty, kdy jsem si jen lehl na postel a nic se ve mně nedělo. Byl jsem značně odpojený. Celkově bych ale zkušenost hodnotil jako zlepšující.

Po třech měsících léčby s kvetiapinem, escitalopramem a trazodonem jsem se na psychiatrii svěřil, že při každodenním uvažováním nad věcmi vnímám jako alternativu sebevraždu. Promítá se do každého rozhodování o budoucnosti, ať už jde o následující den nebo rok. Každé rozhodování nad tím, jestli chci něco udělat pro to, abych se cítil líp, bylo zatíženo tím, že přece nemusím udělat nic, protože se můžu vydat opačnou cestou a nepříjemné stavy vyřešit ihned.

Předepsaným pomocníkem byl Olazax, což opět není antidepresivum, ale antipsychotikum. Užívá se při psychotických onemocněních, zejména u schizofrenie, ale je předepisován i při bipolární poruše pro mírnění manických stavů. Na samotné sebevražedné myšlenky do určité míry pomohl, ale…

Celou ani ne dvouměsíční zkušenost s olanzapinem bych nazval jako vyhozený čas. První dva týdny byly velmi nepříjemné. Všechny věci mi přestaly dávat smysl, nic mě nebavilo, po ničem jsem netoužil, byl jsem extrémně stažený sám v sobě, případně úplně prázdný a snad jediná činnost, která mi dávala alespoň trochu smysl, bylo snažit se v myšlenkách vypořádat s problémy, což nešlo. Nemohl jsem se na nic soustředit.

V podstatě jsem se celé 2 měsíce s nikým z kamarádů neviděl, nebo to moc nevnímal. Když jsem vyšel ven, stačilo být na ulici a cítil jsem se přehlcený vjemy. Všude bylo moc zvuků, moc barev, moc lidí, moc věcí, které se děly. Zároveň jsem se od toho všeho cítil vzdálený, jako v počítačové hře nebo ve snu. Často jsem se sám sebe ptal, jestli se to skutečně děje. Cítil jsem se „divně“, ale slovy jsem nedokázal popsat, v čem přesně je to jiné a nepříjemné.

Když jsem někam šel, jako bych záměrně nevnímal věci kolem, protože bych se jimi jinak cítil přehlcený. Pak jsem si připadal jako v tunelu mimo realitu. Kdyby vedle mě šla Taylor Swift s davem fanoušků, viděl bych, že se něco děje, ale nevnímal bych to.

Popravdě si z tohoto období kromě negativních výjevů nepamatuji skoro nic konkrétního, co bych dělal. Celou dobu jsem si říkal, jestli mě doktorka před možnými účinky Olazaxu nevarovala jen proto, že věděla, že se o nich sám předem informuji, nebo jestli je to běžná praxe a i ostatní lidé padají do takovýchto životních černých děr bez varování. Nebo s Olazaxem ostatní zkrátka takové problémy nemají (fun fact: Olazax má mezi vzácnými vedlejšími účinky zmíněno i „náhlé nevysvětlitelné úmrtí“).

Jednu částečně pozitivní věc na olanzapinu si přece jen vybavuji. Extrémní chuť k jídlu (která je častým vedlejším efektem). Během krátkého období jsem znatelně přibral a neustále jsem měl hlad a chuť na sladké jídlo. Částečně i proto, že šlo alespoň o nějakou činnost, která mě bavila – jíst. Pro zmírnění dopadů jsem se rozhodl konzumovat jablka. Jejich konzumace chvíli zabere, jsou sladká, a nutričně jsou na tom jistě lépe než sušenky. Myslím, že jsem za celý život nesnědl tolik jablek, jako za tyto dva měsíce. A velmi jsem si to užíval.

Předpokládám, že mé zkušenosti s užíváním psychofarmak patří spíše k tomu více extrémnímu, a možné pozitivní účinky léků (které jsem krátkodobě mírně taky zažíval) u ostatních lidí rozhodně nechci nijak shazovat. Pokud se ale užívání těchto léků obáváte, vězte, že oproti samotným depresím či jiným poruchám, lze negativní účinky užívaných léků poměrně rychle „vypnout“ (v řádu dní, nejvýše týdnů). Prostě je přestanete užívat. Jsem rád za každého, komu tyto léky pomáhají s minimem vedlejších účinků.

Úvodní snímek obsahuje prvky z Freepik.com.