Článek
Ten den jsem byla v jednom kole. Práce, vyzvednout děti, rychlá návštěva lékárny a doma mě čekalo vaření i praní. Když jsem večer zjistila, že v lednici skoro nic není, rozhodla jsem se poprvé využít donáškovou službu z jednoho velkého obchodu. Působilo to jednoduše. Vybrat zboží, zaplatit a jen počkat, až mi někdo zaklepe na dveře.
V objednávce jsem zaškrtla příplatek za donesení až ke dveřím bytu. Byl tam jasně uvedený. Pár desítek korun navíc mi v ten moment připadalo jako rozumná investice do klidného večera. Když jsem zaplatila, měla jsem pocit, že mám konečně o jednu povinnost méně a že tentokrát mi technologie opravdu pomůže ulehčit den.
Když dorazila zpráva, že nákup je na cestě
O hodinu později mi přišla notifikace, že řidič už vyjel. Začala jsem chystat prostor v kuchyni a těšila se, že za chvíli bude hotovo. Jenže místo očekávaného zazvonění jsem dostala SMS s informací, že nákup byl doručen. Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost. Myslela jsem si, že jde o automatickou zprávu a že skutečný kurýr přijde za moment.
Když ale ani po několika minutách nikdo nepřišel, šla jsem se podívat ke dveřím. Nic tam nebylo. Jen ticho. Začala jsem být nervózní a otevřela aplikaci. U objednávky svítil nápis dokončeno. Nechápala jsem to. Teprve při bližším pohledu jsem zjistila, že nákup byl prý předán v přízemí u vchodu do domu.
Nákup odložený na chodníku
Seběhla jsem dolů a našla tam dvě igelitky opřené o zeď vedle poštovních schránek. Venku se stmívalo, kolem chodili cizí lidé a mě napadlo, kolik času už tam asi ty tašky leží. Nikdo mě neupozornil. Nikdo nezazvonil. Jen to tam položili a odešli. Cítila jsem směs vzteku a bezmoci. Zaplatila jsem přesně za to, čeho jsem se chtěla vyhnout. Stála jsem venku v bundě na rameni, v jedné ruce mobil a v druhé těžkou tašku.
Kdyby mě někdo v tu chvíli viděl, nevěřil by, že jsem si připlatila za pohodlí a donesení až ke dveřím. Bylo mi trapně a zároveň jsem měla pocit, že jsem se nechala napálit. Když jsem se snažila dovolat na podporu, ozýval se jen automat. Nabídl mi tlačítka pro reklamaci, ale nic z toho neřešilo skutečnost, že jsem měla stát venku s nákupem, který měl dávno být u mě v bytě.
Reklamace, která nikam nevedla
Večer jsem napsala na zákaznickou linku a popsala, co se stalo. Odpověď přišla druhý den. Prý kurýr doručil objednávku až na místo určení. Místem určení podle nich byla adresa domu. To, že jsem si výslovně připlatila za donesení k bytovým dveřím, jako by úplně zmizelo. Odpověď byla stručná a konečná. Pokud mám pocit, že služba nebyla poskytnuta správně, mohu vyplnit formulář. Nic víc.
Žádná omluva, žádné vysvětlení. Jen pocit, že moje zkušenost nikoho nezajímá. Je zvláštní, jak rychle se dokáže jednoduchá věc změnit v něco, co vás rozhodí. Těch pár metrů, které kurýr neudělal, ve výsledku pokazilo celý smysl služby. A ve mně to nechalo nepříjemný pocit, že moje pohodlí a čas jsou pro ně jen položkou v tabulce.
Příště si raději zajdu sama
Od té doby mám k donáškovým službám odstup. Možná jsem měla smůlu, možná narazila na někoho, kdo spěchal. Ale když si zaplatím za něco, chci, aby to bylo splněno přesně tak, jak bylo slíbeno. Nechci znovu běhat po schodech za taškami, které měly být dávno u mě.
A přestože mě ten večer služba spíš zklamala, vzala jsem si z toho alespoň jedno poučení. Občas je jednodušší vzít si bundu a jít si nakoupit sama. Někdy se totiž ukáže, že spolehnout se na sebe je pořád nejjistější způsob, jak mít doma to, co opravdu potřebujete.
