Článek
Tchyně se na lázně těšila celý rok. Tvrdila, že si konečně odpočine od vaření, praní a hlídání vnoučat. A protože „ve dvou se to lépe táhne“, vzala s sebou i svoji věrnou kamarádku Boženu. Ty dvě spolu byly od dětství – a kde se objevily, tam o zábavu nebyla nouze.
Hned první den dorazily k recepci, obtěžkané taškami, jako by se stěhovaly na půl roku. Recepční je s úsměvem přivítala a podala jim program procedur. Vysvětlila, kdy mají minerální koupele, masáže a saunování. Jenže obě dámy poslouchaly jen napůl – víc je zajímalo, kde se podává káva a zákusky.
Druhý den měly naplánovanou parafínovou koupel rukou. Jenže tchyně si byla jistá, že recepční říkala „parní koupel“. A když slyšíte „parní“, logicky vás napadne sauna. Tak se obě vydaly rovnou tam.
Dveře do sauny otevřely s vervou, jako by vstupovaly do vlastního obýváku. Uvnitř sedělo pár hostů, zabalených jen v ručnících, tiše odpočívali v horku. Klidná atmosféra se rázem změnila.
„Božko, to je ono! Parní koupel!“ zvolala tchyně tak hlasitě, že se všichni lekli. Božena jí přizvukovala: „No sláva, aspoň si protáhneme klouby!“ A bez rozpaků začaly rozkládat své věci – kabelky, lahvičky s vodou, dokonce i časopis.
Ostatní hosté se tvářili zaraženě, ale mlčeli. Jenže dámy se nezastavily. Tchyně se posadila přímo doprostřed lavice a rozložila kolem sebe ručník, jako by si rezervovala místo. Božena si mezitím vybalila z kabelky sáček se slanými tyčinkami. „Víš, že já vydržím hladovět jedině, když mám něco k zakousnutí,“ prohlásila a pustila se do křupání.
Po pár minutách se ozvala tichá, ale pevná poznámka jednoho pána: „Promiňte, ale jídlo do sauny opravdu nepatří.“ Božena se na něj podívala a řekla: „Nebojte, nedrobím.“
To už se ale dveře znovu otevřely a dovnitř vstoupila lázeňská pracovnice. Jakmile je uviděla, zvedla obočí. „Paní Nováková? Paní Králová? Vy tu nemáte být. Vaše procedura je parafínová koupel v sále číslo tři.“
Tchyně se zarazila. „Ale vždyť jste říkala parní!“
„Parafínovou,“ opravila ji pracovnice. „Tady rušíte ostatní hosty.“
Následovalo trapné ticho. Dámy rychle sbíraly své věci, Božena si cpala zbytek tyčinek zpátky do kabelky a tchyně si mumlala pod nos: „Tak to měli říct jasněji.“
Jenže ostuda tím neskončila. Když odcházely, tchyně ještě znovu otevřela dveře do sauny dokořán a zvolala: „Tak si to užijte, my jdeme na ten parafín!“ Horký vzduch se vyvalil ven a kolemjdoucí hosté si zakryli obličeje.
Zbytek dne se nesl ve znamení šuškání. Když dámy přišly na oběd do jídelny, lidé si je prohlíželi a někteří se potají usmívali. Božena se ale jen chlubila: „Aspoň si nás budou pamatovat.“
Odpoledne je čekala skutečná parafínová koupel. Jenže i tam zvládly pobavit okolí. Tchyně ponořila ruce do teplého vosku a začala si s ním tvarovat prstýnky. Božena vedle ní se smála tak nahlas, že musela přijít sestra a prosit je, aby se ztišily. „Tady se relaxuje,“ napomínala je. Ony kývaly, ale vzápětí vyprskly znovu smíchy.
Když se večer vrátily na pokoj, tchyně mi volala. „Tak si představ, že jsme dneska měly dvě procedury za cenu jedné. Nejdřív sauna, pak parafín!“ Její hlas zněl nadšeně, jako by vůbec nechápala, že z toho byla ostuda.
Když jsem se o pár dní později ptala, jak si lázně užily, obě se shodly: „Bylo to skvělé. Jen ty lidi jsou tam nějak moc vážní. Smích je přece taky lék!“
A tak si říkám – možná se opravdu pletly do procedur a udělaly ostudu. Ale možná právě díky nim měli ostatní hosté v lázních historku, na kterou jen tak nezapomenou.
