Článek
Náš vztah s Petrem nebyl nikdy jako z hollywoodského filmu, ale fungoval. Žili jsme si svůj tichý, uspořádaný život v bytě na Vinohradech, s hypotékou a plány na budoucnost, kde budeme mít dvě děti a psa. Petr, úspěšný právník, byl spíš konzervativní. Měl rád věci pod kontrolou, včetně mě. Já jsem naopak potřebovala aspoň občas vydechnout a cítit svobodu.
Před rokem jsem si udělala takový malý výlet sama na Bali. Petr nemohl, měl důležitý případ, a tak jsem odletěla s kamarádkou. Bylo to úžasné. Moře, slunce, volnost. Během těch deseti dnů jsem se cítila zase jako Klára před deseti lety, než jsme se s Petrem seznámili. A samozřejmě, jako každá moderní žena, jsem si udělala pár fotek – pár selfíček u bazénu, pár snímků na pláži. Nic šokujícího, jen bikiny, trochu písku a usměvavý obličej.
Fotky jsem měla uložené jen na svém profilu na Instagramu, který byl soukromý a měl jen asi dvacet sledujících, převážně kamarádky, rodina a pár známých. Petr mě nesledoval a já jsem mu o tom ani neřekla. Doma, v našem uspořádaném světě, to nebylo téma. Věděla jsem, že by se mu to nelíbilo.
Až do včerejška. Petr si hrál s mým starým tabletem. Chtěl si prý stáhnout nějaký dokument a omylem se dostal do galerie, kde jsem měla synchronizované fotky z telefonu. Byla tam složka „Bali – Léto 2024“. Nezamykala jsem ji. Když jsem vešla do obýváku, seděl na gauči, tablet ležel na stole, a jeho tvář… jeho tvář byla rudá jako rak.
„Co je to, proboha, za divadlo, Kláro?“ Hlas měl nízký a nebezpečný. Ukázal na obrazovku tabletu, kde byla moje fotka v západu slunce, v oranžových plavkách, jak se směji do objektivu. Byla to fotka, kterou mi vyfotila kamarádka a která se mi líbila. „To je moje fotka z dovolené, Petře. Hezká, že?“ Snažila jsem se zachovat klid.
„Hezká? Ty se vůbec nestydíš? Vystavuješ se na internetu jako nějaká… nějaká modelka z katalogu! Kdo to viděl? Všichni tvoji kamarádi, kolegové! Vždyť tam máš jen kousek látky!“ křičel, a jeho obvyklá maska klidného právníka se rozpadla na kusy. V tu chvíli jsem se cítila, jako bych stála nahá uprostřed náměstí. Ne kvůli fotce, ale kvůli jeho reakci.
„Petře, prosím tě, je to jen fotka v plavkách! Byla jsem na pláži! Co jsem tam měla dělat, ležet v roláku?“ Zkoušela jsem to otočit na vtip, ale jeho oči jen metaly blesky.
„Není to vtip, Kláro. To je vážná věc. Žena mého postavení, matka mých budoucích dětí, se takto nechová. Mám svou pověst, Kláro! Ty se musíš chovat decentně! Když jsem si tě bral, nevěděl jsem, že se budeš takhle… vystavovat. Měla by ses zamyslet nad tím, co tím sleduješ. Chceš někoho zaujmout? Hledáš si někoho?“ Jeho obvinění mě bodala jako jehly. V tu chvíli už jsem nevěděla, jestli jsem víc naštvaná, nebo víc zraněná.
Scéna se zvrhla v hádku, jakou jsme za celou dobu neměli. Z mé strany jsem se snažila bránit své právo na vlastní tělo a svůj soukromý profil. Z jeho strany přicházely jen urážky a obvinění z nedostatku respektu k němu a našemu manželství. Bylo to poprvé, co jsem viděla tu temnou stranu jeho konzervatismu – majetnický pocit, že on má právo rozhodovat o tom, jak se budu oblékat, jak se budu fotit a jak budu prezentovat své tělo světu.
Celá scéna skončila tím, že mi řekl, že jestli ty fotky okamžitě nesmažu, můžu si sbalit kufry. „Takové chování nestrpím! Rozumíš? Uráží mě to jako chlapa, že se má žena takhle ukazuje!“ Zůstala jsem stát v obýváku, kde teď visela těžká, dusivá atmosféra. Tohle nebylo o fotkách, bylo to o kontrole a jeho žárlivosti.
Věděla jsem, že ty fotky nesmažu. Ne z trucu, ale proto, že bych tím zradila samu sebe. To, co mi řekl, bylo horší než jakákoli kritika. Bylo to zpochybnění mého charakteru. Než abych se podřídila jeho šílené žárlivosti, vzala jsem si kufr. Když jsem odcházela, Petr seděl s kamennou tváří a koukal na tablet.
„Ty odcházíš ?“ zeptal se nevěřícně. „Ne kvůli těm fotkám, Petře,“ řekla jsem, „ale kvůli tomu, co jsi mi řekl. Kvůli tomu, že sis myslel, že máš právo mi je zakázat.“
Od té chvíle se naše manželství proměnilo v právní spor o rozvod, ale já jsem se zase začala cítit volná. Ta dovolená na Bali mi možná zachránila víc, než jsem si myslela. A ty fotky? Ty na Instagramu zůstaly.
