Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že budu stát ve frontě na úřadu práce. Vždycky jsem pracovala. Ne v žádné „vysněné“ profesi, ale poctivě – prodavačka, asistentka, poslední roky brigády. Jenže po rozvodu a zdravotních potížích přišel propad. A já najednou zjistila, že nejen nemám práci, ale nemám ani energii běhat po firmách a prosit o šanci.
Tak jsem šla na pracák. Pokorně. S pocitem, že jsem selhala. Měla jsem v ruce papír z posledního zaměstnání, v hlavě prázdno a v očích stud. Ale odešla jsem jiná. O dvě hodiny později jsem kráčela domů s úsměvem na tváři, hlavou plnou plánů a hlavně – s příslibem, že můžu získat 45 000 Kč na rozjezd.
A to všechno kvůli jedné větě, kterou jsem tam řekla.
„Já bych si chtěla zkusit něco vlastního.“
Přišla jsem na pohovor s pracovnicí úřadu. Zapsala si moje údaje, pročetla si papíry a zeptala se: „Tak co byste si představovala?“ Automaticky jsem chtěla říct, že cokoli – že mi je jedno, hlavně něco.
Ale v tu chvíli to ze mě vyklouzlo úplně jinak.
„Já bych si chtěla zkusit něco vlastního.“
Řekla jsem to spíš jako myšlenku nahlas než jako žádost. Ale ona zpozorněla. Zvedla hlavu od počítače a zeptala se: „Vlastního? Jako podnikání?“ Přikývla jsem. Vlastně už jsem o tom přemýšlela delší dobu – pomáhala jsem známým s úklidem, vařila jsem na zakázku, jednou jsem zkusila upéct dort pro kamarádku. A všichni mi říkali: „Tebe by to uživilo.“ Jenže já si nikdy nemyslela, že bych na to měla.
A právě tehdy mi ta paní z úřadu práce řekla o možnosti, o které jsem vůbec netušila, že existuje.
Podpora na podnikání? To fakt jde?
„Máte nápad, máte chuť, to je dobrý základ,“ usmála se. A pak mi vysvětlila, že úřad práce nabízí finanční podporu lidem, kteří si chtějí založit vlastní živnost. Není to nic automatického – musí se sepsat jednoduchý podnikatelský plán, projít krátké školení a vysvětlit, co přesně chcete dělat. Ale pokud to člověk myslí vážně, může získat příspěvek – v mém kraji až 45 000 Kč.
Byla jsem v šoku. Já, která jsem přišla s pocitem, že mi nezbylo nic, jsem najednou měla před sebou možnost začít znovu. Sama. S podporou.
Od dortů v kuchyni k oficiální živnosti
Ten večer jsem doma vytáhla starý sešit, kam jsem si roky zapisovala recepty a nápady. Sepsala jsem si, co všechno bych mohla nabízet – domácí dorty, koláče na svatby, výslužky, cukroví. Vyčíslila jsem náklady, zjistila jsem, kolik stojí vybavení, etikety, základní suroviny.
Do týdne jsem měla jednoduchý podnikatelský plán a šla jsem zpátky na úřad. Ukázala jsem, co jsem vymyslela. Nikdo mě neposlal pryč, nikdo se mi nesmál. Naopak – paní mi pomohla doladit detaily, poradila, co a jak, a zařídila mi termín krátkého školení.
Za další tři týdny jsem podepisovala papíry – a věděla jsem, že dostanu příspěvek na rozjezd živnosti. Peníze jsem použila na základní vybavení kuchyně, na tisk vizitek, založení webu a první reklamu. A dnes? Peču na zakázku, mám svou malou klientelu a hlavně – cítím se zase užitečná.
Nejde jen o peníze. Jde o důstojnost
Pro někoho je 45 000 korun málo. Ale pro mě to byl nový začátek. Nejen proto, že mi to pomohlo rozjet podnikání, ale hlavně proto, že mi někdo uvěřil. Na místě, kde jsem čekala jen úřední formuláře a chladné pohledy, jsem našla pochopení a podporu.
A hlavně – stačilo říct tu jednu větu.
Třeba to čeká i na tebe
Tento příběh píšu pro všechny, kteří jsou teď tam, kde jsem byla já. Bez práce, bez jistoty, s pocitem, že všechno je proti nim. Možná máš nápad, možná umíš šít, péct, opravovat kola, hlídat děti, dělat masáže. A třeba ti chybí jen ten malý impuls, ta podaná ruka, která tě trochu popostrčí.
Zeptej se. Zajdi na úřad a řekni „chtěla bych zkusit něco vlastního.“ Nikdy nevíš, co se stane. Možná odejdeš s příslibem podpory. A možná i s lepším pocitem, než jsi tam přišla.
