Článek
Auto jsme nechali na parkovišti nedaleko centra a vydali se směrem k jeskyni. Původně jsme hledali jen krátkou zastávku na cestě k Balatonu – něco, kde se projdeme a protáhneme po dlouhé jízdě autem.
Na mapě městečko působilo nenápadně. Zpočátku jsme si říkali, že nic zajímavého tu asi nebude – pár ulic, klidné náměstí, pár kaváren a takový domácí klid, který znáte z menších maďarských měst.
Ale jakmile jsme se vydali hlouběji směrem k jeskyni, ukázalo se, že tu čeká úplně jiný svět. Pod povrchem se rozprostírá labyrint průzračné vody, který byste spíš čekali v Itálii nebo v nějaké známé turistické atrakci.
Budova vstupu vypadala nenápadně – spíš jako malé muzeum. Uvnitř jsme koupili lístky a krátce se seznámili s historií města i vznikem podzemního systému. Pak už nás čekal ten hlavní zážitek.
Schody nás zavedly do chladnějšího, vlhkého prostoru pod zemí. U vody stály malé lodičky, každá pro dvě až tři osoby. Nastoupili jsme, chytili pádla a vydali se pomalu do jeskynního labyrintu.
Voda byla průzračná a místy lehce modrozelená. Nad hlavou se vinuly nízké stropy a kolem nás se táhly úzké chodby. Někde byl prostor širší, jinde jsme se museli lehce odrazit od stěny, abychom projeli dál. Připomínalo to Benátky, ale tady jste sami, bez davů a hlučných turistů.
Projížďka trvala příjemně dlouho a labyrint nás několikrát překvapil změnou zákoutí. Světlo se odráželo od hladiny, stěny se blýskaly vlhkostí a atmosféra byla skoro magická.
Když jsme vypluli zpět na povrch, byli jsme mile ohromeni. Měli jsme pocit, že jsme byli kdesi úplně jinde, a přitom jsme jen pár metrů pod městem.
A cena? Velmi příjemná. Vstup vyšel přepočteno na 350–400 korun na osobu, což je na takový zážitek skvělá nabídka.
Po návratu na povrch jsme prošli i samotné městečko. Malebné centrum s barevnými domy, kavárnami a klidným náměstím působilo úplně domácím dojmem. Nedaleko jeskyně se nachází i jezírko Malom-tó, ze kterého vytéká voda z podzemního systému, a kolem něj stojí staré domy a pár restaurací.
Zastavili jsme se na oběd. Ceny byly velmi příjemné: polévka kolem 80–100 korun, hlavní jídla 250–350 korun, velká káva asi 50–60 korun. Seděli jsme venku, sledovali tekoucí potok a užívali si klidné atmosféry, kterou tu ještě většina turistů nepoznala.
Tapolca je ideální zastávka, pokud míříte k Balatonu nebo jen procházíte západní Maďarsko. Okolí nabízí vinice, turistické trasy a samozřejmě Balaton jen pár kilometrů daleko.
Někdy ty nejzajímavější zážitky čekají právě v místech, která na mapě vypadají nenápadně. A projížďka lodičkou v jeskynním labyrintu pod tímto malým městečkem rozhodně patří mezi ty, které se nezapomínají.
