Článek
Naše letošní dovolená v Chorvatsku měla být idylická. Modré moře, slunce, vůně borovic. Místo toho jsme se ocitli v něčem, co připomínalo spíš jeskyni než ubytování. Když jsme dorazili k apartmánu, sympatický pan domácí s úsměvem prohlásil: „Vítejte! Tohle je naše speciální eko-friendly ubytování. Ve sklepě!“
První, co mě napadlo, bylo, jestli nám místo klimatizace nebudou dávat lopaty na uhlí. Dveře vedly do strmých schodů, které se nořily do příjemného chládku, ale zároveň do tmy, která by se dala krájet. Po chvíli tápání se rozsvítilo. A tam to bylo. Náš chorvatský domov na příštích sedm dní. Pokoj s jedním malým okénkem, umístěným těsně nad úrovní země, skrz které bylo vidět maximálně kořen stromu a občas něčí lýtko, když se procházel kolem. Připadali jsme si jako hobiti, kteří omylem zabloudili do betonového bunkru.
Pan domácí mezitím nadšeně vysvětloval: „Je to skvělé, vidíte! Žádná klimatizace není potřeba! Teplota je stálá, přirozená. Úspora energie, žádné emise. Čistá ekologie!“ Měl pravdu, teplota byla stálá. Stále chladná. I v největším chorvatském parnu jsme si připadali jako na horách v listopadu. Během dne jsme sice ocenili chládek, ale v noci už to byla trochu jiná píseň. Ráno jsme se budili zachumlaní do dek, které jsme s sebou ani neměli. Asi nám je seslala sama Matka příroda, aby nám dokázala, že eko trend bolí.
Největší výzva? Sušení plavek a ručníků. Věděli jsme, že sluníčko se k nám do sklepa nedostane, ale naivně jsme doufali v zázrak. Nebo aspoň v nějaký věšák, který by stál dostatečně blízko k onomu strategickému okénku, aby plavky mohly aspoň nasát trochu vlhkosti z venkovního vzduchu. Marně. Plavky zůstávaly mokré, ručníky zatuchlé a my jsme po dvou dnech začali vonět po plísni. Připadali jsme si jako chodící vzorky pro biologické experimenty. Mysleli jsme na to, jak asi vypadáme pro ostatní turisty na pláži. Oni opálení a voňaví po opalovacím krému, my bledí a s lehkým nádechem vlhkého sklepa. Eko trend na plné pecky!
Absence světla měla i jiné důsledky. Každý večer jsme si připadali jako horníci vracející se z šachty. Z venkovního jasu jsme se nořili do hluboké tmy našeho eko-apartmánu. O nějakém večerním čtení nebo kartách se nám mohlo jen zdát. Světlo bylo tak tlumené, že jsme si museli svítit mobilními telefony, abychom našli ponožky. Romantika jako vyšitá! Manžel navrhl, že bychom si mohli koupit hornické lampy na čelo, abychom si aspoň připadali stylově.
Celkově vzato, tahle dovolená nás naučila hodně o sobě samých. Například to, že jsme méně přizpůsobiví, než jsme si mysleli. A že preference čerstvých, suchých plavek před „eko trendem“ je silnější, než bychom si kdy pomysleli. Zjistili jsme, že náš vztah k přírodě má své limity, a ty jsou zjevně definovány dostatkem světla a absencí vlhkosti.
Na druhou stranu, na něco to bylo dobré. Spánek byl naprosto dokonalý. Žádný ruch z ulice, žádné horko, žádné sluneční paprsky, které by nás budily. Spali jsme jako zabití, nebo spíše jako kameny. Zřejmě nás to podzemní prostředí uzemnilo doslova i přeneseně. A taky jsme si víc užívali slunce, když už jsme se konečně vyhrabali ven. Každý paprsek byl drahocenný.
Když jsme odjížděli, pan domácí se s námi loučil se slovy: „Doufám, že se vám naše eko ubytování líbilo! Příští rok plánujeme rozšířit o dešťovou sprchu přímo v pokoji!“ Jen jsme se usmáli a s úlevou nasedli do auta. Mířili jsme na slunce, pryč od vlhkosti a tmy. A víte co? Příští rok si asi vezmeme stan. Aspoň budeme vědět, co čekat. A hlavně, budeme mít suché plavky. A jestli bude pršet, můžeme se tvářit, že jsme si vybrali „eco-friendly“ zážitek s živlovým bonusem. A hlavně, nikdo nás nebude nutit si na hlavu nasazovat hornickou lampu.
