Článek
Každý rok se snažím být chytřejší. Začít nakupovat dárky včas, hlídat si ceny, nenechat se unést davem a už vůbec neplatit přemrštěné částky za věci, které děti stejně během měsíce rozbijí. A právě proto mě letos zlákala představa levných objednávek z Číny. Všechno tam vypadalo tak výhodně… možná až moc výhodně.
Někdy v půlce října jsem seděla večer u notebooku, pila čaj a říkala si: „Tentokrát to zvládnu včas! Žádný stres, žádné běhání po obchodech.“ A pak to přišlo, objevila jsem stránky, kde prodávali všechno možné. Dinosauří robot za dvě stovky. Krásné světelné řetězy do dětského pokoje za pár korun. Teplé ponožky, které vypadaly jako z ruční výroby. A tak jsem klikala, přidávala do košíku a cítila se jako shoppingová vítězka.
Při platbě mi vyskočilo upozornění, že dodání může trvat 20–40 dní. Říkala jsem si, že to stihnu. Vždyť je teprve říjen! Časově pohoda.
A tak jsem zaplatila.
První týden jsem byla nadšená a každý den kontrolovala sledovací číslo. Nic. Jen věta „zásilka byla přijata dopravcem“. Další týden se objevilo, že zásilka opustila sklad. Třetí týden jsem zjistila, že se pohybuje někde mezi Šen-čenem a Pekingem, což jsem považovala za úspěch.
Pak se ale stalo něco zvláštního. Zásilka se zastavila. Prostě se přestala hýbat. Celé tři týdny visela na stejném místě. A když už se konečně posunula, dopravce oznámil, že dorazila do Evropy. Jenže Evropa byla velká a moje zásilka se rozhodla projít důkladnou turistikou, Německo, Nizozemsko, opět Německo, Maďarsko… Začala jsem pochybovat, jestli ke mně vůbec někdy dorazí.
Blížil se prosinec. Všude svítily výlohy, lidé řešili poslední dárky a já začala panikařit. Děti se mě ptaly, jestli letos Ježíšek přinese „toho super robota“, o kterém jsem se jednou zmínila. A já jen kývala a přitom se modlila, ať se ten plechový dinosaurus uráčí nasednout na poslední rozvoz.
V polovině prosince mi aplikace oznámila, že zásilka byla „předána k doručení“. Myslela jsem, že omdlím štěstím. Jenže doručení ke mně znamenalo ještě dlouhou cestu. Tři dny bez změny. Pět dní bez změny. Sedm dní a… ticho. 23. prosince jsem už ztratila naději. A tak jsem běžela do nákupního centra, kupovala věci na poslední chvíli a proklínala vlastní nápad být „chytřejší než minulý rok“.
Štědrý den proběhl krásně, ale s trochou hořkosti. Děti dárky dostaly, usmívaly se, všechno dopadlo dobře. Jenže já jsem pořád v duchu počítala, kolik jsem už zaplatila za věc, která možná ani neexistuje.
Po Vánocích jsem na zásilku skoro zapomněla. Prvního ledna jsem se už smířila s tím, že ztratila směr a teď někde visí v moři mezi kontejnery. Ale jednoho pochmurného únorového rána jsem našla v mailu oznámení:
„Vaše zásilka byla doručena do výdejního místa.“
Seděla jsem nad tím jako blázen. Únor. Fakt únor.
Šla jsem si balík vyzvednout. Až když jsem ho držela v ruce, uvědomila jsem si absurditu celé situace. Přišla jsem domů, otevřela krabici, a tam… malý robodinosaurus, který vypadal o dost levněji než na fotce. Byl hlučnější, plastovější a trochu křivý. A světelný řetěz? Ten se rozsvítil jen napůl. Ponožky páchly po chemikáliích.
A přesto mě to celé rozesmálo.
Děti se smály se mnou. Zkusily si s dinosaurem hrát, ale ten po deseti minutách vydával zvuk, který připomínal umírající vysavač. Všichni jsme se nakonec shodli, že Ježíšek měl v prosinci teda mnohem lepší dárky.
Byla to lekce. Levné věci nejsou vždy levné. A čínský obchod vám ušetří peníze jen do chvíle, než se rozhodne, že dárek bere svátky vážně a dorazí až po nich.
Když jsem tu krabici odkládala, uvědomila jsem si, jak komické to vlastně je. Snažíme se ušetřit, být chytří, nakupovat strategicky… a nakonec stejně skončíme u toho, že největší radost přináší prosté věci. Věci, které si koupíte, vidíte, osaháte a víte, že někdo je vyrobil tak, aby vydržely déle než jednu jízdu dinosaura po koberci.
Příští rok si dám pozor. Nebudu slibovat, že už nikdy nic z Číny neobjednám, znám se moc dobře. Ale určitě nebudu spoléhat na to, že když kliknu „koupit“ v říjnu, tak to v prosinci dorazí ke mně.
Možná přijde i březen.
A i když se na to budu smát celý rok, jedno vím jistě:
Vánoční dárky mají přijít na Vánoce. A ne jako opožděná zimní pohlednice s razítkem z druhé strany planety.
