Článek
Psát pro potěšení
Psát, či nepsat články do veřejného prostoru? To je hamletovská otázka, kterou si pokládá nejeden autor. Často to totiž dopadá jako románek napsaný černou křídou do komína, zmizí dřív, než ho kdokoli uvidí. Trefit téma, které někoho zaujme, je někdy ruleta naslepo.
A přesto má zveřejňování smysl.
Psaní kultivuje
Psaním si tříbíme názor, vyjadřovací schopnosti a vlastně i osobnost. Veřejná prezentace nás navíc nenápadně nutí dávat tvorbě takovou úroveň, za kterou se nebudeme muset stydět.
A co když to nikdo neocení?
Pravděpodobně neocení. Ale i to je součástí vnitřní výchovy. Dnes už sice neplatí přísloví: „Sedávej panenko v koutě, budeš-li hodná, najdou tě,“ přesto je zkušenost se skromností a pokorou stále neocenitelná.
Závěr
A proto, do díla, přátelé. Psaní má největší hodnotu tehdy, když vám přináší radost.
Popsal jsem krásu
Pišme přátelé pro potěšení těch, které milujeme.
