Je mi 75, tak jsem skromný v dalších ambicích. Za sebou mám životopis, který by byl na knihu. V 18-ti jsem začal jako hasič z povolání i potápěč. Výjezdy k ohni, k vodě. Jedna zachráněná, málem utopená. 15 minut pod vodou přijde jako příliš krátká doba k najití nadějí, ale příliš dlouhá doba k najití uhořelých. Potom raději preventista na Inspekci. Při zaměstnání , nástavba Báňské průmyslovky. Pak mě zlákala Dráha. Musel jsem si projít děl. profesemi. Hlavně jako "průvodčí nákladních vlaků". Po nástavbě dopravní průmyslovky, deset let výpravčím na několika stanicích. Přitom nástavba elektrotechnické průmyslovky a nastoupil jsem jako konstruktér v automobilovém průmyslu. Prošel jsem tam několika dalšími profesemi. Technolog, konstruktér, zkušební technik, mistr ve výrobě. Z dlouhé chvíle jsem začal studovat večerně VŠ. Když jsem měl polovinu VŠ hotovou, tak jsem nastoupil jako specialista v oboru elektronika, řízení strojů. Sranda, že v profesi nazvané "oživovač". Jen jsme neoživovali lidi, jako dříve, ale nově vyrobené počítačové, řídící jednotky, které z výroby nefungovaly a muselo se hledat, kdo tam kterou součástku dal jinak než měl. Opravoval jsem již předtím cokoli, ale tady to byla divočina, než jsem se prosadil. No prosadil. VŠ jsem úspěšně dokončil a nastoupil jako vedoucí prototypové dílny, kterou jsem dostal na starost vybudovat. Když už dobře fungovala, tak jsem "za odměnu" dostal na starost OTS. Obchodně technické služby. Když OTSka šlapala, tak mi na hrb ředitel dal technologii. Vydržel jsem tam do privatizace, kdy se podnik rozpadl. Určitý čas předtím jsem koketoval s vývojem pojistek proti výbuchu. Povedlo se a tak jsem nastoupil u toho, pro koho jsem je vyvíjel. V této nové profesi jsem dělal servis, mechanika stojanů čerpacích, včetně IT počítačových systémů čerpacích stanic. Za nápad a jeho realizaci jsem získal něco přes půl Mega a tak jsem začal při zaměstnání podnikat v oboru počítačů. Po létech jsem se stal podnikatelem na plný úvazek. Konstrukce, servis a prodej počítačů. Na rychlejší internet nás tehdy v lokalitě, kde jsem měl dílnu a prodejnu, nechtěl nikdo připojit, tak jsem se šel vzdělat a připojili jsme se sami. Když už jsme vybudovali rychlou linku, tak bylo škoda to nevyužít. Připojili jsme pár známých, potom i neznámých. Když už jich bylo přes tisíc a mě přes 70 a synové chtěli jít jiným směrem tak jsem firmu prodal. A nastoupil do funkce "důchodce". Stále něco dělám. Fotovoltaiku, ale i záliby. V tomto "oboru", tedy důchodcovském, je na mě příliš klidu. Z nudy a chuti dát o sobě vědět, jsem napsal pár delších povídání. Takové pokusy o kratší román(k)y. Hlavně po té, když mi vzali adrenalin a já kvůli očím neobhájil pilotní průkaz. Život běží dál. Zatím. Zatím jsem se v něm neztratil. Co dál, uvidíme.