Článek
Jak tak pracuji s AI, tak si čím dál více uvědomuji, že tu vzniká kolosální problém.
AI roboti v krátké době nahradí miliony až miliardy pracovních míst. Vznikne armáda nezaměstnaných, což vyvolá sociální bouře na celé planetě. Jistě, přijde to postupně. Nejdříve ve vyspělých státech a …
Když se to nebude řešit v předstihu, tak to později už nikdo nezastaví. Vznikne nový raný „divoký kapitalismus“, rozpoutají se sociální revoluce a bude více obětí, než ve třetí světové válce.
Bude z toho válka chudých proti bohatým. Může z toho být i válka chudých proti robotům. Jediná cesta, která mě napadá je, zdanění práce robotů a to hned. Vážně hned! Z výnosů financovat rozvoj společnosti směrem k využití volného lidského potenciálu. Úspěšní podnikatelé se o své zisky dobrovolně nepodělí.
Pokrok, který nás už teď předbíhá.
Nejsem vizionář. Nevidím do budoucnosti, ale stačí mi pozvednout oči a nedívat se na svět jako ovce čekající kam poběží stádo a vidím, že něco je špatně.
A právě to, co dnes vidím, začíná nepříjemně křičet. Zítra to už bude řvát.
Problém, který není hypotetický
Vývoj umělé inteligence a robotiky není otázkou „zda“, ale „jak rychle“ přinese lidstvu problém. A rychlost je tentokrát klíčová.
Poprvé v dějinách lidstva vzniká technologie, která:
- nahrazuje fyzickou i duševní práci,
- dokáže zlepšovat sama sebe,
- a nepotřebuje spotřebovávat lidský čas. Postupně nebude potřebovat lidi.
Miliony pracovních míst už teď mizí a to příliš rychle na to, aby se společnost stačila adaptovat.
A to není pesimismus. To je prostá extrapolace trendu.
Příklady vývoje z minulosti jsou jen falešná útěcha.
Často slyším:
„Nebojte se, vzniknou nová pracovní místa.“
Ano, ale jen v malém rozsahu, to samo o sobě nic neřeší.
V minulosti platilo:
- stará práce zanikla,
- nová práce vznikla,
- většina lidí se dokázala přesunout.
Dnes:
- nová práce vzniká v malém počtu,
- vyžaduje vysokou kvalifikaci,
- a koncentruje se u malé skupiny lidí a firem.
Tentokrát se může stát, že většina lidí nebude potřeba ani jako levná pracovní síla.
A to je zásadní zlom.
Nezaměstnanost je problém, který zdeptá společnost.
Skutečným rizikem není jen chudoba.
Je to ztráta smyslu.
Člověk bez práce:
- ztrácí strukturu dne,
- ztrácí společenskou roli,
- ztrácí důstojnost.
Armáda takových lidí není sociální problém. Je to politická a bezpečnostní hrozba.
Revoluce nikdy nezačínají u nejchudších. Začínají u těch, kteří měli místo a přišli o něj.
Válka, která nebude mít frontu
Pokud se problém nebude řešit včas, scénář je poměrně čitelný:
- nové formy „divokého kapitalismu“,
- sociální bouře,
- radikalizace, terorizmus,
- hledání viníka.
A viník bude mít tentokrát podobu:
- robotů,
- algoritmů,
- firem, které „nepotřebují lidi“.
- A hlavně bohatnoucích vlastníků robotizovaných firem.
Může vzniknout válka:
- chudých proti bohatým,
- nebo chudých proti strojům. I skutečná pouliční válka lidí proti robotům.
Cokoli z toho je stejně destruktivní.
Proč se to zatím neřeší?
Protože:
- politici reagují až na krize,
- kapitál nemá motivaci brzdit zisky,
- a veřejnost je zatím zaměstnána drobnými problémy a šarvátkami v politice.
Neznám sílu, která by dnes měla odvahu a vůli se ujmout se iniciativy to řešit!
A právě proto má smysl o tom psát dřív, než bude pozdě.
Jedna, snad jediná cesta, která mě napadá je zdanění práce robotů: ne z ideologických důvodů, ale kvůli účetní rovnováze potřeb a možností lidstva.
Nejde o trestání inovací.
Jde o narovnání reality.
Robot:
- nahrazuje lidskou práci,
- využívá infrastrukturu vybudovanou společností,
- generuje zisk díky veřejnému vzdělání, vědě a datům.
Pokud člověk odvádí daně a pojištění, pak práce robota nemůže zůstat mimo systém.
Zdanění robotické práce by:
- financovalo přechod společnosti,
- umožnilo rozvoj lidského potenciálu mimo trh,
- zabránilo kolapsu spotřební ekonomiky. Kdo nemá práci, nemá za co nakupovat.
Úspěšní podnikatelé nejsou filantropové. A nikdy nebyli.
Systémy se do rovnováhy nestaví sám, z dobré vůle.
Nejde o návrat zpět
Nikdo rozumný nechce zastavit pokrok.
To by ani nešlo. Jde jen o to, aby:
technologie sloužila společnosti, ne aby ji rozložila.
Pokrok nás nesmí předběhnout natolik, že už mu nebudeme rozumět, ani ho řídit.
Závěrem, bez iluzí.
Nevím, kam účinně umístit tenhle text, aby politiky probudil. Nevím, kdo ho bude číst. Nejspíš skončí bez odezvy.
Ale i Sysifos věděl, že kámen, který tlačí do kopce, zase spadne z kopce dolů, přesto ho opět tlačil. On to nedělal z přesvědčení, ale za trest. My máme to privilegium ovlivnit svoji budoucnost. I kdyby jen tím, že budeme volit jen ty politiky, kteří si tento problém uvědomí včas.
Protože některé věci:
- je třeba říct, i když nejsou vítané, a i když nemají okamžitý efekt.
Tenhle problém bude brzy křičet tak hlasitě, že ho už nikdo nepřeslechne.
Otázka je jen jedna: začneme ho řešit dřív, nebo až po prvních troskách?
