Článek
Jak tak pracuji s AI, tak si čím dál více uvědomuji, že tu vzniká kolosální problém.
AI roboti v krátké době nahradí miliony pracovních míst. Vznikne armáda nezaměstnaných, což vyvolá sociální bouře. Jistě, přijde to postupně. Nejdříve ve vyspělých státech.
Když se to nebude řešit v předstihu, tak to později už nikdo nezastaví. Vznikne nový raný „divoký kapitalismus“, rozpoutají se sociální revoluce a bude více obětí, než při morové epidemii.
Bude z toho válka chudých proti bohatým. Může z toho být i válka chudých proti robotům. Jediná cesta, která mě napadá je, zdanění práce robotů a to hned. Vážně hned! Z výnosů financovat rozvoj společnosti směrem k využití volného lidského potenciálu. Úspěšní podnikatelé se o své zisky dobrovolně nepodělí.
Je to pokrok, který nás už teď předbíhá.
Nejsem vizionář. Nevidím do budoucnosti, ale stačí mi pozvednout oči a nedívat se na svět jako ovce čekající kam poběží stádo a vidím, že něco je špatně.
A právě to, co dnes vidím, začíná nepříjemně křičet. Zítra to už bude řvát.
Je to problém, který není hypotetický.
Vývoj umělé inteligence a robotiky není otázkou „zda“, ale „jak rychle“ přinese lidstvu problém. A rychlost je tentokrát klíčová.
Poprvé v dějinách lidstva vzniká technologie, která:
nahrazuje fyzickou i duševní práci,
dokáže zlepšovat sama sebe,
a nepotřebuje spotřebovávat lidský čas. Postupně nebude potřebovat lidi.
Desítky tisíc pracovních míst už teď i u nás mizí a to příliš rychle na to, aby se společnost stačila adaptovat.
A to není pesimismus. To je prostá extrapolace trendu a statistika.
Uvádět příklady z minulosti jsou jen falešná útěcha.
Často slyším:
„Nebojte se, vzniknou nová pracovní místa.“
Ano vzniknou, ale jen v malém rozsahu, to samo o sobě nic neřeší.
V minulosti platilo:
Když staré postupy práce zanikly, nové vznikly. Průmyslová revoluce.
většina lidí se dokázala přesunout.
Dnes:
nová pracovní místa vznikají jen v malém počtu,
je vyžadována vysoká kvalifikace, dochází ke koncentraci odborníků u specializovaných firem.
Tentokrát se může stát, že většina lidí nebude potřeba ani jako levná pracovní síla.
A to je zásadní zlom.
Nezaměstnanost je problém, který zdeptá společnost.
Skutečným rizikem není jen chudoba.
Je to ztráta smyslu života.
Člověk bez práce ztrácí strukturu dne, ztrácí společenskou roli, ztrácí důstojnost.
Armáda takových lidí není jen sociální problém. Je to politická a bezpečnostní hrozba.
Revoluce nikdy nezačínají u nejchudších. Začínají u těch, kteří měli místo a přišli o něj, dostali se do nouze.
Válka, která nebude mít frontu
Pokud se problém nebude řešit včas, scénář je poměrně čitelný:
nové formy „divokého kapitalismu“, sociální bouře, radikalizace, terorizmus,
hledání viníka. A viník bude mít tentokrát podobu:
robotů,
algoritmů,
firem, které „nepotřebují lidi“.
V neposlední řadě politiků.
A hlavně bohatnoucích vlastníků robotizovaných firem.
Může vzniknout válka chudých proti bohatým, jistě chudých proti strojům. I skutečná pouliční válka lidí proti robotům.
Cokoli z toho je stejně destruktivní.
Proč se to zatím neřeší?
Protože:
politici reagují až na krize, kapitál nemá motivaci brzdit zisky,
- a veřejnost je zatím zaměstnána drobnými problémy a šarvátkami v politice.
Neznám sílu, která by dnes měla odvahu a vůli se ujmout se iniciativy to řešit! A právě proto má smysl o tom psát dřív, než bude pozdě.
Jedna, snad jediná cesta, která mě napadá je zdanění práce robotů. Ne z ideologických důvodů, ale kvůli účetní rovnováze potřeb a možností lidstva.
Pomoci může snížení zdanění práce. Potom se nahrazení pracovníků roboty tolik nevyplatí.
Robot nahrazuje lidskou práci, využívá infrastrukturu vybudovanou společností, generuje zisk díky veřejnému vzdělání, vědě a datům, které společnost získala.
Pokud člověk odvádí daně a pojištění, pak práce robota nemůže zůstat mimo systém.
Zdanění robotické práce by financovalo přechod společnosti, umožnilo rozvoj lidského potenciálu mimo trh, zabránilo kolapsu spotřební ekonomiky. Kdo nemá práci, nemá za co nakupovat.
Úspěšní podnikatelé nejsou filantropové. A nikdy nebyli.
Systém se do rovnováhy nenastaví sám, z dobré vůle.
Nejde o návrat zpět.
Nikdo rozumný nechce zastavit pokrok. en o to, aby:
technologie sloužila společnosti, ne aby ji rozložila.
Pokrok nás nesmí předběhnout natolik, že už mu nebudeme rozumět, ani ho řídit.
Závěrem, bez iluzí.
Nevím, kam účinně umístit tenhle text, aby politiky probudil. Nevím, kdo ho bude číst. Nejspíš skončí bez odezvy.
My lidé máme to privilegium ovlivnit svoji budoucnost. I kdyby jen tím, že budeme volit jen ty politiky, kteří si tento problém uvědomí včas a budou ho chtít řešit!
Je to třeba říkat nahlas protože, kdo se nedívá, ten to nevidí.
Tenhle problém bude brzy křičet tak hlasitě, že ho už nikdo nepřeslechne, ale to už může být pozdě.
Otázka je jen jedna: začneme ho řešit dřív, nebo až po prvních troskách?
