Článek
Stres číhá všude.
Věřím tomu, že adrenalin si mě našel už v kolébce. Zůstalo mi to dodnes, tak jako jinému šilhání. Procházel jsem životem. Dnes těžko vzpomínám, co bylo včera. Co se událo, když mi bylo deset, vidím stále jasněji. Nejlépe to jde u dvojky bílého.
Ze základky si toho moc nepamatuji. Snad jen, ještě na nižším stupni, na nás stále chodila do školy žalovat pobožná Urbanová. Občas si přišla postěžovat i právem. Stěžování měla jako koníčka. Když se nic neudálo, tak přišla s vymyšleným příběhem. Ředitel potřeboval ukázat, že si s lumpy umí poradit. Sem tam padl i ten výchovný pohlavek.
Jeden výchovný pohlavek
Nikdy jsme z toho jako vítězové nevyšli. Bába kluky neměla ráda. Na holky bába nežalovala. Asi ji ministranti obírali o přízeň u faráře. Když se to pověstné ucho utrhlo, tak bylo třeba jednat. Bába je pobožná více než farář, tak musí vědět, že lež je hřích. Kdo hřeší, skončí v pekle! Poslali bychom na ni klidně i čerta, aby ji odnesl. Ten by ji jistě vyděsil dost a dost. Kdyby se někdo z nás oblékl do kůže a přilepil si rohy, považovala by ho sotva za čertíka. Bába je poděs, mohla by na čerta vzít pometlo. Tak se žádný dobrovolník nepřihlásil. Tak snad, až se vrátí z modlení, jí položit nebožtíka přes práh. Podle tarotových karet nepřekročíš místo, kde ležel nebožtík. To by mohlo zabrat. Ale kde vzít nebožtíka? „Můžeme ho štípnout v pitevně. Nedělá tvůj brácha v nemocnici?“ „Dělá, ale jako zedník v údržbě. A neříkal, že by někdo spadnul z lešení.“ Z nápadů to nakonec vyhrál oběšenec. Toho můžeme sehnat sami.
Očistec
Cestou k domu Urbanky je u cesty strom. Až se bude bába vracet z kostela, tak se tam jeden z nás pověsí. Vyplázne na babu jazyk a vykulí na ni oči. To by v tom byl čert, aby ji to nevyděsilo. Jak jsme naplánovali, tak také udělali. Lehkého Pepíka dva vyzvedli a třetí mu za zády zahákl lano za smyčku navlečenou v podpaží. Volný konec lana omotat okolo krku a mohli by přijet filmaři natáčet.
Filmaři nikde, zato už se bába šine z náměstíčka do kopce. Byli jsme schováni za příkopem, že se jí řádně vysmějeme, až si nadělá. Bába šla, minula strom a šla dál. To nás převezla. Po několika krocích se zastavila a pomalu se otočila. Na dálku asi blbě vidí, tak není divu, že nevěří svým očím. Došla až k Pepíkovi. Pepík ji vidí také rozmazanou. Na nose má dědovy brýle se třemi dioptriemi. Pod nosem nalepený proužek černé lemovky. Jen jazyk zapomněl vypláznout.
Bába do něj píchla prstem. To nikdo nečekal, ani Pepík. Jak ho dloubla pod žebra, tak sebou škubnul. Bába spráskla ruce a začala ječet. „On se ještě hýbe! Pane Bože, pane faráři!“ Hrnula se k cestě. Spadla a zmizela z dohledu v příkopu. I přesto ji stále musel slyšet i ten nahoře. Ječela jak siréna a utíkala z kopce směrem na náměstí. Jestli poběží až do Mšena za farářem, tak ji budeme mít na svědomí. Tam bych to v jednom tahu nedoběhl ani já.
Pepíka jsme sundali, lano smotali a zadem přes hřiště zmizeli za školu. Chodit za školu byl náš koníček. Jen jsme se tam zašili, tak jela do kopce houkačka. Za chvíli druhá. Tu už jsme zahlédli. Byli to policajti. Začalo to být vážné. Tak jsme si navzájem odpřisáhli Bobříka mlčení. Ředitel nám už tolikrát vyhrožoval polepšovnou, že jsme věřili, že to jednou splní.
U Staré Lípy byly hotové manévry. Všichni hledali nebožtíka a on nikde. „Pro štěstí alespoň kousek lana ze smyčky toho oběšence, kdyby bylo. Slíbil jsem to tchyni,“ říkal hasič druhému. I ty sem někdo musel zavolat, nebo si přijeli jen pro tu smyčku. Bába lomila rukama, lamentovala, až se z toho zhroutila. Zdravotníci ji naložili do sanitky. Přeci nepojedou zpátky s prázdnou. Mezi lidmi se začalo povídat, že Urbanové od Lípy přeskočilo. To hlavně poté, co naléhala na faráře, aby to její vidění z kazatelny prohlásil za zjevení.
Původní záměr, aby si z leknutí nadělala do gatěk, se nějak vymknul kontrole. Ale co. Dobře jí tak. Neměla si začínat. Bába chodila do školy i nadále, ale ředitel si nás už nikdy nezavolal. Prozřetelnost nemá každého stejně ráda. Bába si myslela, že půjde do nebe, a zatím pro ni chystali místo v blázinci. Jako pionýři jsme se měli co stydět. Jako skauti jsme se snažili pro ty Boží mlýny najít nějaké ospravedlnění.
