Článek
Když důchodce pracuje dál je to výhodné pro všechny. Pracující důchodce: nejlepší investice, o které se nemluví.
Mám jeden nápad. A všimli jste si, že nepíšu lepší, i když je to vlastně lepší? Odejít do důchodu v 65 letech, nebo o něco dřív či později, je dnes už především volba. A pro některé z nás může být překvapivě výhodná, jak pro člověka samotného, tak pro stát.
Mluvím o situaci, kdy se schopný a ochotný důchodce rozhodne odejít do důchodu, brát důchod, ale zároveň ho zaměstnavatel nechá dál pracovat na jeho původní pozici, nebo čerstvý důchodce najde pozici jinou. Pracovat může ideálně „do roztrhání těla“, protože spousta lidí se doma jednoduše nudí. Vím, není to nová myšlenka, ale nikdo neprezentoval její geniální výhodnost, pro kterou by ji stálo za to prosazovat do praxe.
Proč je to výhodné pro zaměstnance-důchodce?
Jednoduše proto, že má dva příjmy.
Například:
- mzda: 38 000 Kč hrubého měsíčně
- důchod: cca 22 000 Kč měsíčně
- tedy klidně i 50 000 Kč čistého
Já sám to tak měl a nikdy jsem se neměl líp. Nejen finančně – člověk má režim, mezi lidmi je užitečný, a přitom má jistotu důchodu. Já jsem na tom byl ještě lépe. Ze skromného podnikání jsem měl dostatek a k tomu 20 tis. za důchod. Kolik za sedm let jsem si na stáří našetřil dokážete jistě spočítat sami. Uloženo na stáří mi zbylo, že to ani do sta roků nestihnu spotřebovat při udržování životní úrovně, na kterou jsem byl zvyklý. Je to výhodné překvapivě i pro stát.
A proč je to výhodné pro stát?
Za jednoho takového zaměstnance - důchodce měsíčně odchází do státní kasy cca:
- zaměstnanec odvádí sociální a zdravotní pojištění
- zaměstnavatel odvádí odvody za zaměstnance
- k tomu ještě daň z příjmu
Sociální a zdravotní odvod – zaměstnanec ~4 400
Sociální a zdravotní odvod – zaměstnavatel ~12 844
Daň z příjmu zaměstnance (orientačně) ~4 500*
Celkem odvede zaměstnanec spolu se zaměstnavatelem státu ~21 700 Kč/měsíc
V součtu jde skoro o 22 tisíc korun měsíčně, které stát dostává. A z těchto peněz pak vyplácí důchod – který je v našem příkladu zhruba 22 tisíc korun.
To znamená, že takový člověk důchodový systém téměř nezatěžuje. Co stát vyplatí na důchodu, to si z velké části vezme zpět v odvodech a daních.
Takže vlastně?
Pracující důchodce je paradoxně jedním z nejlepších „obchodů“ pro veřejné finance.
Důchodce má dva příjmy, nemá čas stárnout, neztrácí kontakt se světem. Nemá čas, ani chuť běhat po doktorech.
Zaměstnavatel neztratí zkušeného člověka, na kterého se může spolehnout.
A stát? Ten na něm neprodělá, naopak. Zvýší se tím zaměstnanost. Zaměstnavatele může stát motivovat snížením daně z důchodce.
