Článek
Na ruštinu jsme měli učitelku, manželku ruského důstojníka, vojenského přidělence, který se nevrátil do Svazu. Bylo to prospěšné, protože mluvila pouze rusky. Neměla ráda, když někdo používal česká slova pouze s ruským přízvukem. Tak jsem používal hlavně ta, která nenapovídala, o čem je řeč. Druhý den jsem je uměl vyslovit, ale už nevěděl, o čem jsou. Učitelka byla nadšená, když jsem se trefil do jejich významu. Jindy to byl kabaret. Moc jsem jich neuměl, a tak jsem toho při rozhovorech moc nenakecal. Ráda citovala z díla Lermontova. Možná si připadala, že je ve vyhnanství, ve kterém se ocitl i on. Naučil jsem se jednu delší repliku a čekal na příležitost. Ta přišla, když mi veršovaně položila otázku. Vůbec nevadilo, že jsem odpověděl trochu z cesty. Srdce jí zaplesalo a hned na mě: „Požalujsta, pradalžajtě!“
Jo, to se snadno řekne, abych pokračoval. Já nic jiného neuměl. Vykoktal jsem ze sebe, že příště toho bude víc.
„My buděm s netěrpenijem etogo ždať.“ Vypadlo mi z toho, že my budeme čekat. Když jsem viděl její reakci, pochopil jsem, že tudy vede cesta. Nechal jsem ji čekat, ale jen do příští hodiny. Klika byla, že jsem se naučil alespoň něco. Naučil jsem se pár veršů od Lermontova a fragmenty z Puškinova Oněgina.
Už se nemohla dočkat, jak mě vytáhne k tabuli.
Tak jsem spustil:
Recitace
„Já jenom někdy věřím předtuchám. Jaký div. Vždyť mezi lidmi dovede být svěží jen, kdo se smíří s hloupostí a se lží. Toť všechno, z čeho je svět živ. Nenajdeš čistou duši.“
„Nebesa! Každý udiven věří, že zrak si zdříml jen, když jsem slova bez chyby dal sem.“
„Byť Taťánou okouzlen, k jejímu nezájmu odsouzen.“
Sypal jsem verše z rukávu a dostal jsem ji, jak Oněgin Lenského. Vždycky se jí rozzářila očka a hned by mě objímala jak svého syna. „Maladěc, maladěc.“ A Světlana nedokázala skrýt slzy. Nebylo mi nejlépe z toho, že ji citově vydírám, ale já nemohl jinak. Bez ohledu na čtyřky, pětky z diktátů byla trojka na vysvědčení. Pochopil jsem, že dobré známky nejsou jen o učení. Tedy, abych se nerouhal, naučit se tu poezii jsem musel stejně já.
